4 fáze útoku na osobní rekord

4 fáze útoku na osobní rekord

Když chcete zlepšit svůj osobák na tratích od 1 500 m do 10 km, musíte nejen poctivě trénovat, ale také zvolit optimální závodní strategii. A především musíte být ochotni vystoupit ze své zóny pohodlí a pořádně si „hrábnout“.

Když člověk začíná běhat a závodit, zlepšení přichází snadno a bez většího úsilí. Tento stav vydrží klidně i několik let a pak přijde okamžik, kdy je každá vteřinka ubraná z osobáku vykoupená dřinou v tréninku i v samotném závodě. S rostoucí výkonností navíc stoupá důležitost správně zvolené závodní taktiky. Už dávno nestačí držet se hesla „hlavně nepřepálit začátek a pak už to nějak dopadne“. Teď už je nutné správně rozvrhnout síly pro každou fázi trati.

Taktika pro závod snů

Podle jednoho z nejuznávanějších amerických trenérů Grega McMillana je na tratích do 10 km rozhodující především druhá část závodu. Těsně za půlkou příslušné distance totiž přichází okamžik, kdy je třeba zvýšit úsilí, navzdory nepříjemným pocitům udržet nasazené tempo a v závěru ještě zrychlit. Zní to možná jednoduše, ve skutečnosti je to ale pořádná dřina. K úspěchu navíc budete potřebovat nejen fyzickou a psychickou odolnost, ale také něco závodnických zkušeností.

Podle McMillana má „závod snů“, v němž pokoříte svůj osobní rekord, několik fází a v každé z nich je potřeba dodržet optimální úsilí.

1. Postartovní kvapík

Prvních pár set metrů si každý snaží vydobýt optimální pozici ve startovním poli. Abyste neztratili kontakt se svými soupeři, budete se muset i vy přizpůsobit a projevit určitou dávku agresivity. Vaše tempo tedy bude o trochu rychlejší, než je plán na zbytek trati, ale spíše jen o pár vteřin, aby nedošlo k přílišnému zakyselení organismu. Nesnažte se jej udržet příliš dlouho, rozumnou horní hranici při závodě od 5 do 10 km představují tři minuty.

2. První půlka v rychlém rytmu

Fakt, že se o výsledku bude rozhodovat až v druhé půlce závodu, neznamená, že v té první se budete flákat. Snažte se udržet vysokou frekvenci kroku a svižné tempo, měli byste však zůstat uvolnění a neměl by vás opustit pocit, že se vám běží lehce a snadno. Pokud se budete trápit už nyní a budete muset vynaložit vysoké úsilí na udržení tempa, pravděpodobně se za půlkou nevyhnete postupnému zpomalování.

3. Opustit zónu pohodlí

Polovina závodu je za vámi a přichází rozhodující okamžik, kdy bude třeba výrazně zvýšit úsilí. Od této chvíle to už bude jen těžší a těžší. Je praktické, když se přitom nebudete řídit pouze podle pocitů, ale stanovíte si nějaký konkrétní cíl.

Pokud jste doposud skutečně zvládli běžet sice v tempu, ale s pocitem, že je to vlastně snadné, je v tuto chvíli před vámi řada závodníků, kteří to nezvládli a tempo přepálili. A právě oni teď pro vás budou představovat ideální „kořist“ a také motivaci. Pokud běžíte ve skupině, měli byste se postupně začít probíjet kupředu. Když jste zůstali osamoceni, ale na dohled, zaměřte se na nejbližšího běžce před vámi a podle hesla „dohnat a předehnat“ pomalu ukrajujte metry ze vzdálenosti, která vás od sebe dělí. Když to zvládnete, určitě se před vámi objeví další motivátor.

Zvláště na menších závodech může samozřejmě nastat situace, že v danou chvíli nebudete mít na dohled vůbec nikoho. V tom případě bude útok na dobrý čas o hodně těžší, nikoliv však nemožný. Psychicky pomůže, když si trasu rozdělíte na úseky. Zaměřte se vždy na nějaký vzdálený, dobře viditelný bod s předsevzetím udržet až k němu příslušné úsilí vyjádřené třeba tempem na sporttesteru či tepovou frekvencí. Na to, že v dálce za ním vás čeká další bod a ještě větší úsilí, se snažte v tuto chvíli příliš nemyslet – na další postupný cíl se zaměřte až v okamžiku, kdy je ten předchozí dosažen.

4. Finiš dříve než obvykle

Když na posledních sto metrech posbíráte zbytky sil a překvapíte soupeře i sebe rychlým sprintem do cíle, vysloužíte si sice uznání přihlížejících, ale na váš celkový čas to bude mít jen malý vliv. Pokud tedy chcete z konečného výsledku ještě ubrat alespoň pár vteřin, měl by se váš rozhodující nástup odehrát mnohem dříve – v případě závodu na 5 či 10 km minimálně minutu, ale klidně i dvě minuty před cílem. Vlastní finiš pak možná nebude tak oslnivý, protože nohy už vás nebudou příliš poslouchat, ale čas bude stát za to – pokud se to tedy povede.

Ono to totiž vůbec nebude jednoduché – půl kilometru před cílem budete mít pravděpodobně pocit, že běžíte úplně nadoraz, a teď byste měli ještě zrychlit? Navíc je tu vždy určité riziko. Možná se vám povede tohle zběsilé tempo udržet až do cíle a výsledkem pak bude nejen skvělý čas, ale navíc vaši soupeři možná nezvládnou na nástup zareagovat. Možná se vám to však nepodaří, v závěru totálně vytuhnete a soupeři se okolo vás proženou jako pendolino kolem lokálky.

I ten nejvíc zpackaný závod má ovšem smysl, a není tedy třeba snažit se jej vytěsnit z paměti. Ve všech oborech lidské činnosti platí, že kdo chce uspět, musí se umět poučit z vlastních chyb, a ani běh není výjimkou. Třeba to tedy vyjde příště!

Text: Tomáš Kučera | Foto: Shutterstock