Home » Aktuálně » Když se chce (na ultra) spát

Když se chce (na ultra) spát

Když se chce (na ultra) spát

Jsou chvíle, kdy nikoho nepřekvapí, že se vám chce spát. V cíli nebo při dlouhém závodě. Ale někdy začnete usínat v situacích, kdy byste to nečekali. Co s tím? Můžete přidat, či naopak zvolnit, nebo jít spát.

Autor: Pavel Paloncý

Každému z nás se chce dříve nebo později spát. Většinou se to stává až po závodě, kdy doběhneme do cíle, opadne adrenalin i euforie a tělo si najednou uvědomí, že je unavené a špinavé, je mu zima, má hlad a žízeň a … chce se mu spát. Také pokud závod trvá již třetí den, nikoho to nepřekvapí.

Bohužel se ale občas stane, že vyrazíte do závodu, běžíte či šlapete do kopce a opíráte se do hůlek, pohlédnete nahoru, někde v dáli hledáte vrchol nebo sedlo, zkrátka konec stoupání, a najednou se vám chce spát. Jestli se vám to ještě nestalo, je jen otázka času, kdy to přijde.

DSC_0088

 

Kdo uteče, vyhraje

Co s tím? Přerazit to a rubat to dál? Najíst se, zvolnit nebo poslechnout své tělo a jít spát? Toť otázka. Nejdřív se asi ptejme, čím to může být. Všechny případy takhle z fleku nejde hodit do jednoho pytle, ale z mojí zkušenosti se jedná v drtivé většině případů o únavu způsobenou nadmořskou výškou – a to i v poměrně nízkých výškách, řekněme již od 1 500 až 2 000 m výše. Někdy se s tím zkrátka tělo nesrovná. Nepodařilo se mi pořádně vysledovat, čím to je, někdy stačí drobnost a tělo to neskousne. Pokud se závod nekoná v naprosté nížině, a mohli bychom tak tento důvod vyloučit, budeme předpokládat, že se jedná o únavu způsobenou výškou. To bychom měli. Co s tím?

Hned na začátku se můžete uklidnit, že tahle únava není nic zásadního, co by na vás mělo mít nějaké následky, nebo něco, čeho byste se museli bát. Jen se vám zkrátka neběží dobře. V principu máte tři možnosti: Přidat či běžet dál (1), zvolnit (2), jít spát (3). U problémů s výškou se obecně doporučuje co nejdříve z dané výšky vypadnout a dostat se níže. Tahle situace není výjimkou. Je to asi nejtěžší varianta, ale také nejefektivnější.

Zkrátka to znamená zatnout zuby, „kousnout se“, dojít na konec stoupání, rubat to dolů… Sice to daný problém neřeší tak úplně, ale v momentě, kdy se vám úplně nepovedla aklimatizace, moc na výběr nemáte. V podstatě ten problém nemůžete vyřešit. Můžete před ním jenom utéct a utíkat tak dlouho, dokud si tělo nezvykne nebo nedoběhnete do cíle. A kdo uteče, vyhraje.

Pár minut stačí

Pokud se vám chce spát opravdu hodně, nejste se schopni hecnout nebo prostě chytáte mikrospánky, když se zapřete do hůlek (ano, i to se občas stane), doporučil bych variantu (3). Na chvíli si lehnout a snažit se usnout. Nemusí to být dlouho, stačí pár minut. To znamená, že tomu nejprve podlehnete. I tak můžete být docela efektivní, budete-li mít disciplínu při vstávání. Je důležité to především udělat rychle. Jdete si nakonec na pár minut lehnout? OK. Lehnout (případně se zabalit do termofólie), natočit si budík na hodinkách a spát. Zvoní budík, zmuchlat fólii do kapsy u batohu a jde se do toho. Vstanete o hodně svěžejší, pár minut spánku/odpočinku vám může pomoci se dostat přes nejvyšší bod a pádit z kopce. V podstatě je to stejné jako předchozí varianta, pouze si na chvíli odpočinete, cíl je opět stejný – pryč z tohoto místa. Pokud se jedná o opravdu dlouhý závod, mohou tyto krátké pauzy být jen minimální ztrátou – v závěru můžete mít více sil.

Aby tato řešení byla skutečnými řešeními, je třeba mít pořád velkou disciplínu. Rychlost (běhu/chůze) bude vždy záviset na vaší fyzické kondici a připravenosti, ale schopnost rychle vstát, sbalit si termofólii a podobně, to je jen o vaší hlavě, odhodlání a disciplíně.

Krátké zdřímnutí můžete několikrát zopakovat – problém, kdy se vám bude chtít spát, se pravděpodobně totiž objeví v dalším kopci. Důležité je tyto krátké spánky neprodlužovat a také nezkracovat intervaly mezi nimi.

PB200409

Když odpočinout, tak pořádně

Pochopitelně, ne vždy se musí jednat o problém způsobený nadmořskou výškou a/nebo špatnou aklimatizací. Pokud tomu tak není, je každá rada drahá. A to především proto, že příčin může být bezpočet, od začínající nemoci přes špatné přizpůsobení na teplotu až prostě po nedostatečný odpočinek a celkovou únavu. Dodělávali jste na poslední chvíli věci v práci, abyste mohli odjet na závod? Máte za sebou dlouhou cestu v autě? Nevyspali jste se pořádně kvůli dětem? To všechno se na vás může podepsat a podepíše.

Přesto bych doporučil v podstatě stejné řešení. Pokud to půjde, tak se tím nezabývat, snažit se jít přes to a doufat, že to časem přejde. Když to nezvládáte, tak si na chvíli lehnout, usnout a celkově minimalizovat čas, kdy ani neležíte, ani se nepohybujete. Vyhnul bych se střední cestě, kdy prostě zpomalíte, protože tím, že půjdete pomaleji nebo budete věci dělat pomalu, si mnoho neodpočinete. Když odpočinout, tak pořádně. A nejlepší odpočinek je spánek. Když závodíte pořádně, měli byste i pořádně odpočívat.

Ultra nebo pouťák? Zásady stejné

Nebude překvapením, že nejlepším řešením takové situace je se do ní vůbec nedostat. Tedy myslet na to, že samotný závod začíná již několik dní před ním. Že se projeví, jak se poslední noci vyspíte, jak moc to budete hrotit v práci, jestli přijedete na poslední chvíli, nebo budete mít pár dní na aklimatizaci, jestli budete řídit nonstop nebo vás na start někdo doveze. A to jsme ještě nezmínili časový posun, jiná klimatická pásma, místní stravu a podobně. Faktorů, na které si dávat pozor, je zkrátka hodně. Čím více se jich podaří eliminovat nebo dostat pod kontrolu, tím více se můžete věnovat běhu a závodu jako takovému.

A tohle platí obecně – ať se jedná o vrchol sezony, nebo o nějaký pouťák za barákem. Čím dříve si vyčistíte hlavu a budete se soustředit jen na závod, tím více se vám bude dařit.

Foto: archiv autora 

DSC_0090

Chcete číst dál?