Home » HOMEPAGE » Bolest je dobrý rádce

Bolest je dobrý rádce

Bolest je dobrý rádce

Ať už běháte kvůli rekordním výkonům, nebo jen sobě pro radost, určitě jste někdy pocítili nepříjemnou bolest svalů a vazů dolních končetin. Je to časté trápení rekreačních i výkonnostních běžců. Jestliže se bolesti nohou objeví, nemusíte ztrácet hlavu a hned spěchat k lékaři.

Bolest není nepřítelem, proti kterému musíte okamžitě nasadit silné tlumící léky. Naopak. Je ochranou vašeho těla. Má podobnou funkci jako kontrolka na palubní desce automobilu. Když se rozsvítí, každý soudný řidič zastaví a pátrá po závadě. Jestliže bolest potlačíte pomocí léku, aniž byste zjistili, jakou informaci vám přináší, dopadnete stejně, jako kdybyste odpojili varovnou kontrolku a pokračovali v jízdě. U auta zadřete motor, na těle poškodíte svaly, vazy a klouby.

Nepřetěžujte se
Svalové a úponové bolesti se nejčastěji objevují v období, kdy nemáte možnost trénovat pravidelně, po delší přestávce neodhadnete svoje síly a pohybový aparát jednorázově přetížíte. Právě nadměrná námaha, nedostatečná kondice, nepříznivé povětrnostní podmínky, ale především přehnaná motivace jsou typickými příčinami svalových a úponových obtíží. Ty se projevují nejprve únavou. V další fázi se pak vyskytují bolestí v průběhu nebo bezprostředně po skončení běhu. O něco později vás nohy bolí i v klidu. Svalový úpon bývá oteklý, zarudlý, teplejší a bolestivý na pohmat. Každá další zátěž příznaky zhoršuje.

Problémů se svalovou a úponovou bolestí se nejúčinněji zbavíte, když jim předejdete. Nejspíš jste to slyšeli už mnohokrát, ale stojí za to na podobné rady opravdu dát. Na začátku sezony nebo po delším tréninkovém výpadku stupňujte tréninkové dávky jen opatrně, intenzitu i počet zaběhnutých kilometrů přizpůsobujte možnostem svého organismu. Na případnou bolest, které se možná ani tak nevyhnete, reagujte citlivě.

Dbejte na kvalitní výbavu
Riziko vzniku obtíží můžete omezit i kvalitním „funkčním“ oblečením, návleky, masáží hřejivou emulzí, ale zejména několikaminutovým protažením, zahřátím těla na provozní teplotu před vlastním během. Za to, že vás po tréninku bolí nohy, často mohou i nekvalitní boty nebo dlouhý běh po tvrdém povrchu. Vhodnou prevencí bude, pokud se budete věnovat kompenzačním sportům. A sice takovým, při nichž vykonáváte takové pohyby, které při běhu nejvíce namáhané partie uvolňují. Tradičně se doporučuje plavání, jízda na kole, jóga nebo uvolňovací cvičení „šitá na míru“, jež vám doporučí zkušený fyzioterapeut.

Domácí lékař

1. Odpočiňte si
Pokud svalový úpon přece jen zabolí, můžete se v počátečních fázích pokusit o léčbu vlastními silami. Předpokladem úspěchu je, že přerušíte trénink až do úplného odeznění obtíží.

2. Zchlaďte se
Ke zklidnění může přispět lehký, vzdušný elastický návlek nebo ortéza. Doplňkem klidového režimu je léčba chladem. Používejte při ní kostky ledu zabalené do tkaniny (případně si vystačíte se sáčky mražené zeleniny). Ty si přikládejte několikrát denně na dobu zhruba tří až pěti minut na místa, kde vás to nejvíc bolí či která jsou viditelně oteklá. V televizi můžete často vidět, jak zraněným sportovcům dají jejich lékaři nebo maséři chladivý obklad nebo je nastříkají znecitlivujícím sprejem – a pak je pošlou zpátky do hry. Rozhodně se neřiďte jejich příkladem – může se vám to pořádně vymstít. Působením chladu totiž dojde k potlačení ochranného signálu bolesti a ke snížení elasticity úponu. Důsledkem může být jeho těžké poškození až přetržení.

3. Dejte si oblohu
Ulevit od bolesti může i Priessnitzův obklad. K jeho přípravě vám dobře poslouží froté ručník namočený do studené vody, který lehce vyždímáte a překryjete vrstvou suchého froté. Na postiženém místě jej ponechejte nejméně hodinu nebo i přes noc.

4. Namažte se
K léčbě můžete použít i některou ze široké nabídky protizánětlivých mastí nebo gelů. Dříve doporučované překrývání vrstvou igelitu není nutné, moderní lékové formy samy o sobě zaručují dostatečný průnik do hloubky tkání. Výsledky dosahované prostřednictvím protizánětlivých mastí a gelů jsou při tlumení mírné a střední bolesti srovnatelné s efektem jejich tabletových forem; na rozdíl o nich ale organismus nezatěžují řadou zažívacích a jiných nepříznivých vedlejších účinků.

Vyvarujte se pilulí
Samoléčení běžně dostupnými tabletami proti bolesti a zánětu byste rozhodně neměli riskovat. O tom, zda jsou pro vás hodné, by měl vždy rozhodnout zkušený lékař. Jde o vysoce účinné léky, určené ke zvládání vážných revmatických onemocnění, a nikoliv k léčbě běžných úponových bolestí jinak zdravého člověka. Kromě řady nežádoucích účinků totiž tlumí cenný signál bolesti a zbavují tak tělo přirozené ochrany. Falešný dojem, že jste už fit, pak může při předčasném návratu k běhu vést k vážným komplikacím. Spoléhat nelze ani na mohutně propagované přípravky „kloubní výživy“ a systémové enzymoterapie. Skutečný účinek těchto preparátů je více než sporný a fungují spíše jako neškodný, avšak drahý potravinový doplněk než jako účelná prevence a léčba. Jejich užívání v případě, že váš jídelníček obsahuje vyváženou a dostatečně pestrou stravu, proto postrádá smysl. Jestliže se vám podaří bolest svalového úponu svépomocí zvládnout, můžete se opatrně vrátit k tréninku.

Záchranná brzda
Pokud bolest a otok ani po týdnu klidu a samoléčby neustupují, nebo se dokonce zhoršují, nezbývá, než abyste se vydali k lékaři – pokud možno k ortopedovi, který má zkušenosti s léčbou sportovců. Nejspíš vás bude čekat úplné zklidnění postižené oblasti pomocí dlahy, dojde i na protizánětlivé preparáty, případně na obstřik směsí znecitlivující látky a protizánětlivého hormonu. To už je ovšem situace neslučitelná s jakoukoliv námahou. Na trénink v takovém případě musíte zapomenout na několik dlouhých týdnů.

Nebuďte jako narkomani
Bolest svalového úponu z přetížení je svým způsobem banální záležitost, s níž se při zachování uvedených doporučení můžete celkem snadno vypořádat. Pokud ale pro její odeznění nevytvoříte odpovídající podmínky (a nesmíříte se s přerušením tréninku na dostatečně dlouhou dobu), může se snadno stát problémem dlouhodobým, nebo dokonce trvalým.

Významnou roli přitom sehrává úzkost, neklid a netrpělivost člověka navyklého na pravidelný pohyb, který se pro něj stává svého druhu drogou (v lidském těle při sportu skutečně dochází k produkci látek navozujících pocit euforie – takzvaných endogenních opiodů), bez které fyzicky i psychicky strádá. Jakékoliv delší léčení je pro něj nepřijatelné, a proto raději naléhá na lékaře a upřednostňuje, zpravidla chybně, razantnější léčebný postup v očekávání kratší doby léčení a rychlého návratu k oblíbenému sportu. Značný díl viny na léčebných neúspěších v takových případech nesou i samotní lékaři, kteří věnují pozornost jenom bolestivému svalovému úponu a opomíjejí netrpělivou mentalitu náruživých běžců. K takovým koncům si ale jistě nepřejete dospět.

Text: Blanka Gololobovová | Foto: Shutterstock

Chcete číst dál?