Musíte se do tréninku nutit? Posviťte si na zimní únavu

Musíte se do tréninku nutit? Posviťte si na zimní únavu

medved 2Míváte s nástupem zimy pocit, jako by z vás někdo vysával všechnu energii? Nejraději byste někam zalezli, prospali celý den a do pravidelného tréninku se musíte nutit téměř násilím? Pak možná i vy trpíte sezonní afektivní poruchou, neboli SAD.

Lidské tělo disponuje důmyslným mechanismem pro důkladný odpočinek. Jakmile mozek zaznamená, že očima nevstupuje do těla žádné světlo (tedy že je venku tma), začne epifýza produkovat hormon melatonin, který má výrazné tlumivé účinky na nervovou soustavu. Celý organismus se tak uvede do klidu, životní pochody se zpomalí a vy můžete nerušeně usnout. Ráno, když do očí pronikne jasné sluneční světlo, epifýza produkci melatoninu ukončí a díky tomu jste opět probuzení a čilí.

Je tu ale háček: takhle bezproblémově to totiž fungovalo jen u našich dávných prapředků, kteří spatřili světlo světa v rovníkové Africe. Když ale lidé začali migrovat dále od rovníku, museli se vyrovnávat nejen s drsnějšími přírodními podmínkami, ale i s tím, že během zimy jsou noci dlouhé a i ve dne je světla poskrovnu. A i dnes tento fakt komplikuje život mnohým z nás.

Jak poznám, že mám problém?
SAD bývá často přezdívána jako „zimní deprese“, což však není úplně přesné. Poruchy nálad se totiž při ní sice v mnoha případech vyskytují, nejsou však podmínkou. Zcela typickým projevem SAD je naopak zvýšená únava a ospalost, ale i řada dalších příznaků. Jejich společným znakem je přitom to, že se objevují v podzimních měsících a s prvním jarním sluníčkem mizí jako mávnutím kouzelného proutku.
Krize energie
Prakticky všichni pacienti se SAD se shodují, že během chladných měsíců roku pociťují výrazný úbytek energie, ráno mají problém vůbec vstát z postele a úkoly, které v létě zvládají, se najednou zdají nad jejich síly.

Ospalost
Dalším příznakem je vyšší potřeba spánku a problémy s ranním probouzením. Měření elektrické aktivity mozku také prokázala, že u pacientů se SAD dochází k narušení fáze hlubokého spánku. Ten je pak přerušovaný a méně kvalitní.

Vyšší chuť k jídlu
Výzkumy potvrdily, že lidé se SAD mění s příchodem podzimu své stravovací zvyklosti, přičemž dávají přednost zejména potravinám s vysokým obsahem cukru. Po nich totiž produkují více serotoninu, jehož nedostatek je jedním z příčin vzniku choroby, a díky tomu pociťují výrazný příliv energie. Proto také přibývají na váze.

Pokles chuti na sex
Postižení lidé cítí i menší potřebu fyzických kontaktů jako takových a častěji hledávají samotu.

Nižší schopnost řešit problémy
Se SAD souvisí také znatelný pokles pracovní a studijní výkonnosti. Dochází k poklesu koncentrace, paměti, kreativity, postižení hůře organizují svůj čas, jsou méně důslední a mají problémy s řešením snadných úkolů.

Změny nálady
Jsou častým, ale nikoliv nutným projevem. Nejde přitom jen o pocity smutku, postižení velmi často popisují spíše apatii, kdy je nic nebaví.

Zdravotní potíže
Typické jsou bolesti hlavy, zad, svalů a také vyšší náchylnost k infekcím – postižené lidi často pronásleduje rýma, bolesti v krku, opary, řada z nich má až pocit, jako by měli virózu celou zimu.

Nejsem líný, mám SAD
Nedostatek slunečního světla v chladných měsících roku může u citlivých jedinců vést k tomu, že epifýza ani ráno zcela neukončí produkci melatoninu. Jejich tělo tak má stále tak trochu noc a nachází se v útlumu. U někoho se to projeví jen mírnější únavou a o trošku vyšší potřebou spánku, u jiného jsou ale důsledky natolik výrazné, že mu to téměř znemožňuje normálně fungovat. Je to, jako by někdo v půlce října zmáčkl tlačítko OFF a znovu je zapnul až na jaře. V takových případech odborníci mluví o tak zvané sezonní afektivní poruše, pro niž se také používá anglická zkratka SAD (seasonal affective disorder, čili sezonní porucha chování).

Světlo, které vyžene tmu z duše
Když vědci odhalili hlavní příčinu SAD, tedy zvýšenou produkci melatoninu způsobenou nedostatkem světla, byl už jen krůček k tomu objevit ten nejlogičtější způsob léčby – terapii jasným světlem. První odborné studie, které prokázaly, že to skutečně funguje, proběhly v sedmdesátých letech 20. století. Od roku 1993 je pak světelná terapie používána jako nejdůležitější součást léčby tohoto zdravotního problému.

Princip je přitom prostý: přijdete do centra, které se světelnou terapií zabývá, a na pár desítek minut se posadíte před zdroj, který produkuje velmi jasné světlo – minimum je 2000 luxů, běžně se však používá až 10 000 luxů. Podmínkou ovšem je, a by šlo o světlo se stejným spektrálním složením, jako mají sluneční paprsky. Před tento zdroj se prostě posadíte a přitom se můžete věnovat jakékoliv činnosti – třeba si číst nebo pracovat na počítači.

Funguje to až neuvěřitelně. Americká terapeutka Lee Hartleyová, která se na léčbu jasným světlem specializuje, popisuje její účinky následovně: „Když jsem začala světelnou terapii zkoušet sama na sobě, najednou jsem se spontánně začala probouzet o dvě hodiny dříve. Přitom jsem nebyla unavená ani ospalá, ale naopak vitální a plná energie. Podobně reaguje i většina mých pacientů, a to hned po několika sezeních. Postupně u nich dochází i k ústupu dalších příznaků, jako jsou žaludeční potíže, bolesti hlavy a zad. O něco pomaleji se zmírňuje i chuť k jídlu, zlepšuje se soustředění, mizí problémy s komunikací a navazováním kontaktů, vrací se zájem o koníčky a schopnost radovat se ze života.“

Posvítíte si doma?
I když musíte na terapii docházet denně, a to až několik týdnů denně, což není úplně jednoduché, účinky léčby každému obětovaný čas bohatě vynahradí. Přesto je tu jedno „ale“: „Ačkoliv psychiatrická společnost opakovaně podávala žádost, aby byla léčba jasným světlem hrazena ze zdravotního pojištění, pojišťovna tuto léčbu stále neproplácí, “ říká doc. MUDr. Ján Praško, CSc., přednosta psychiatrické kliniky olomoucké fakultní nemocnice. A to přesto, že jde ve srovnání s antidepresivy a jinými medikamenty o léčbu nejen účinnější, ale také levnější.

Z tohoto pohledu představují vhodnou variantu světelné zdroje pro domácí použití – zaplatíte za ně sice několik tisícovek, ale pak si budete moci řadu let účinky světelné terapie vychutnávat bez dalších nákladů a navíc v pohodlí domova, bez nutnosti kamkoliv složitě dojíždět. Přesto ale platí, že i v takovém případě by měl mít léčbu pod kontrolou lékař. „Jsem přesvědčen, že fototerapie, podobně jako kterákoliv jiná terapeutická metoda, nepatří do rukou laiků,“ vysvětluje MUDr. Praško. „Má být indikována lékařem a také její použití má být pravidelně monitorováno. Proto bych rád varoval před použitím používáním bez lékařského dohledu. Fototerapie totiž může vést k přesmyku potíží do mánie, k nadměrné excitaci a při její kombinaci s léky byly zaznamenány i stavy zmatenosti. Pokud má navíc pacient sebevražedné myšlenky, může příliv energie na počátku léčby zvýšit jeho rozhodnost. Ten, kdo prochází léčbou jasným světlem, by proto měl být pravidelně hodnocen psychiatrem.“

Na koho SAD útočí?
Výskyt SAD v populaci závisí na zeměpisné šířce – zatímco do 30° od rovníku tento problém prakticky neznají, poblíž polárního kruhu téměř připomíná epidemii. U nás zatím žádné „sčítání“ postižených lidí neproběhlo, takže jejich počty lze jen odhadovat. Například ve Spojených státech, které se z převážné části nachází o něco jižněji než Česko, ale SAD postihuje více než 8 % populace, takže u nás může být jeho výskyt ještě o něco vyšší. Jinými slovy to znamená, že každoročním podzimním a zimním útlumem může trpět až milion Čechů a Moravanů. Nutno ovšem dodat, že u většiny z nich se bude jednat o mírnější formy, které sice komplikují život, ale přesto se s nimi dá normálně fungovat.

SAD častěji postihuje ženy než muže, protože ženské pohlavní hormony „mozkovou chemii“ více ovlivňují. První projevy se nejčastěji objevují až v dospělém věku, zcela ušetřeny však bohužel nejsou ani děti. Jediný výzkum na toto téma, uskutečněný v americkém státě Maryland, ukázal, že SAD v tamních zeměpisných šířkách trpí okolo jednoho procenta dětí v předškolním a mladším školním věku (vyrovnaný počet chlapců a dívek), v pubertě pak jejich počet dramaticky roste až na pět procent (v tomto období již „vedou“ dívky). Zde však často bývá problém s diagnózou – to, že ratolest najednou nic nebaví, jen se poflakuje, uzavírá se do sebe a má problémy ve škole, totiž většina rodičů pokládá za projevy puberty.

Text: Blanka Gololobovová / Foto: Shutterstock.com