Home » HOMEPAGE » David Chrištof: Běžím, komunikuju, pomáhám

David Chrištof: Běžím, komunikuju, pomáhám

David Chrištof: Běžím, komunikuju, pomáhám

Běhá pro peníze – ovšem nikoliv, aby si zajistil obživu, ale proto, aby pomáhal potřebným. Běh pro něho přestal být pouhým koníčkem a stal se nástrojem, jak učinit svět o něco lepším. David Chrištof běhá po světě, aby zachraňoval životy.

David Chrištof nerozkmitává své končetiny kvůli rekordům, ale hlavně proto, aby pomohl lidem, kteří to potřebují. Nejvíc ho oslovuje téma nezávadné pitné vody, která obyvatelům v řadě míst třetího světa zoufale chybí. Jeho zatím poslední charitativní akcí byl letos v březnu běh pro syrské uprchlíky v Jordánsku, díky němuž se pro žáky jordánských škol vybralo 13 tisíc dolarů.

Kdo je David Chrištof (35)
V USA absolvoval St. Cloud State University v Minnesotě. Následně v Americe šest let pracoval jako akademický poradce studentů a poté jako učitel angličtiny na Německé škole v Praze.
V současnosti působí v české metropoli jako průvodce pro anglicky mluvící skupiny.

Při většině svých humanitárních akcí se jako fundraiser snaží upozornit na skutečnost, že víc než miliarda lidí nemá dostatečný přístup k nezávadné pitné vodě.
Další charitativní projekt Davida Chrištofa – Around USA for safe drinking water – je možné od ledna do června sledovat den po dni na veřejných stránkách Facebook.com/WaterIsLife.

Od přespoláku k běhu kolem světa
Sportovat začal v patnácti a přispěla k tomu náhoda. „V někdejší loterii Tutovka jsem vyhrál deset tisíc, a jelikož mým snem bylo horské kolo, koupil jsem si ho a začal jezdit a závodit v Pražské lize. Bavilo mě to, ale nebyl jsem opravdový cyklista,“ začal své vyprávění David Chrištof.

Když mu bylo osmnáct, odjel studovat do Michiganu. „Kolo jsem vzal s sebou, ovšem na horáka to tam bylo docela nudný. Ve škole ale fungoval tým na přespolní běhy. Dal jsem se na to, a protože jsem měl z horského kola dobrou kondičku, byl jsem v týmu druhý nejrychlejší,“ vzpomíná.

V té době si přečetl článek, jak trénovat na maraton. „Ten mě vždycky fascinoval a v prosinci roku 1997 jsem se do toho pustil. V květnu jsem poprvé maraton běžel. Měl jsem dobře natrénováno, ale přepálil jsem začátek, takže konec byl hrozný. Příští závody se mi už povedly líp a třetí z nich byl v roce 1999 Pražský mezinárodní maraton. Běhání a závodění mě chytlo a postupně jsem vyzkoušel i ultramaratonské vzdálenosti – nejprve 50 a potom i 100 mil. Mým cílem bylo běžet slavný maraton v Bostonu a dvakrát jsem ho pokořil,“ pokračuje.

V roce 2006 objevil nabídku, že se hledají zájemci na běh kolem světa Blue Planet Run. „To bylo pro mě veliké lákadlo. A když navíc vedla trasa přes Prahu, věřil jsem, že mám šanci se do výběru dostat. Přihlásilo se nás 600 a já se dostal do dvacítky vyvolených, kteří absolvovali běh kolem světa pro nezávadnou pitnou vodu,“ vypráví. „Denně jsme každý běželi 16 kilometrů a měli na to hodinu a půl. Takhle se to odehrávalo nonstop tři měsíce. Na trati jsme byli pět dní po sobě a pak bylo dva dny volno. Z celkových 25 tisíc kilometrů jsem jich uběhl asi 1 250.“

Závadná voda je zabiják
Běh kolem světa byl první charitativní akcí, které se David zúčastnil. „Tenkrát bylo všechno zorganizované a zaplacené a já byl pouhým účastníkem. Říkal jsem si, jak bych já mohl pomoci lidem, kteří mají nedostatek pitné vody, a přemýšlel jsem o tom, jak bych jednou mohl uskutečnit vlastní charitativní běh. Aby všechny peníze, které tím získám, šly na konkrétní místo někde v Africe,“ přemítá.

V hlavě nosil myšlenku přeběhnout Česko a Slovensko, ale když se v roce 2011 vrátil z Ameriky, dostal nápad, že by mohl uskutečnit běh pro nezávadnou pitnou vodu z Prahy na olympiádu do Londýna. „Sám jsem to uspořádal a běžel jen s kočárkem, v němž jsem měl osobní věci. Trvalo mi to pět týdnů a každý den jsem uběhl zhruba maratonských 42 kilometrů,“ popisuje svůj první charitativní projekt.

„Téma pitné vody mě zaujalo, protože je to obrovský zabiják. Denně totiž umírá okolo šesti tisíc lidí kvůli závadné vodě. To je hrozné číslo. Není o tom, že by voda nebyla. Ona je, ale je špatná. Nechci zlehčovat, jaké nebezpečí současně představuje epidemie eboly, ale o šesti tisících zmařených lidských životech denně prakticky nikdo neví,“ upozorňuje.

Cílem jeho charitativních běhů je na problém jednak upozornit a zároveň získat prostředky na jeho nápravu. „Pouhých 30 dolarů, tedy zhruba 600 korun, zajistí nezávadnou pitnou vodu pro jednoho člověka na celý život. Vychází to z výpočtu, kolik stojí vybudování studny a kolika lidem to zajistí vodu. Při svých projektech spolupracuju se dvěma americkými neziskovými organizacemi Blue Planet Network a Drink Local Drink Tap. Vždycky si najdeme nějakou školu, kde mají problémy s pitnou vodou, a když získáme prostředky, zařídí se vykopání studny, která musí vydržet dlouhou dobu. Peníze získávám přes internet, ale zároveň se starám o osvětu tím, že dělám na školách přednášky. Při loňském běhu z Prahy do Maroka, při němž jsem střídal běh s jízdou na kole, jsem o problému mluvil na třiceti školách,“ podotýká.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAJedenáct maratonů pro uprchlíky
V běhání za pitnou vodu chce David pokračovat i nadále, jeho poslední akce se ovšem týkala syrských běženců, kteří v důsledku války nalezli azyl v sousedním Jordánsku. „O situaci v jordánských uprchlických táborech se tady moc neví, já ale v této zemi rok bydlel, protože moje žena rok učila na Německo-jordánské univerzitě. A když jsem zdejší podmínky viděl, rozhodl jsem se běžet pro syrské a jordánské děti. Školy jsou kvůli přílivu syrských studentů přeplněné, a proto jsem sháněl peníze na nákup pomůcek. Spolupracoval jsem s českou ambasádou v Ammánu, pomáhalo mi zastoupení Škodovky v Jordánsku. Půjčili mi auto, které mě doprovázelo při jedenáctidenním běhu přes Jordánsko,“ říká.

Jak konkrétně získával finance od dárců? „Mám facebookovou skupinu asi 4 500 lidí a stále jich přibývá. Běžím a komunikuju. To je důležitý, protože kdybych jenom běžel, nikdo by o projektu nevěděl. Každý den jsem na Facebook psal, kde jsem byl, co se mi stalo a co jsem viděl. Zároveň jsem přes internet sledoval, jak na účtu přibývají peníze. Pak jsem třeba napsal – už máme tisíc dolarů, ale chtělo by to ještě víc. Lidé moje zprávy sdílejí, a tím je sleduje víc lidí. Nakonec se za jedenáct dní nastřádalo třináct tisíc dolarů. Kromě práce na internetu jsem v rámci běhu přednášel na čtyřech školách,“ povídá vytrvalec a filantrop, který v Jordánském království uběhl za jedenáct dní jedenáct maratonů, celkem tedy 481 km.

Jsem jen průměrný běžec
Jeho charitativní akce, při níž běžel v tričku s dvojjazyčným nápisem „Běh přes Jordánsko“, se v islámské zemi setkala s příznivým ohlasem. „Ve vesnicích mě lidé zdravili a volali What is your name? A děti se mnou třeba půl minuty běžely. Lidé tam jsou příjemní, kolikrát mi zadarmo nabízeli kolu, což se v Evropě – třeba když jsem běžel z Prahy do Londýna – normálně nestávalo. Devátý den jsem startoval na Německo-jordánské univerzitě. Studenti se mnou vyběhli, a než jsem pokračoval sám, absolvovali jsme společně kolečko okolo areálu vysoké školy. Desátý den jsem končil na ambasádě v Ammánu, kde proběhla tisková konference za účasti Radiožurnálu,“ skládá zajímavé střípky z úspěšné akce.

David se nepovažuje za nijak mimořádného běžce. „Jsem spíš takový průměr a vlastně hobík. Maraton jsem nejrychleji zvládl za 3:10, což není špatný, ale také to není nic světoborného. Své starty se ale snažím pojímat tak, aby byly nasměrované pro dobrou věc. Pořád mě láká dostat se v maratonu pod tři hodiny, ale jak jsem se dal na charitativní běhy, tak to se zrychlením nejde moc dohromady. Když se běží víc maratonů za sebou, tak to člověka samozřejmě zpomalí. Časem se ale možná vrátím k myšlence tu hranici tří hodin zlomit,“ přiznává.

Na trénink mu však příliš času nezbývá. „Je to kvůli organizaci projektů a sháněním peněz na jejich uskutečnění. A také proto, že se musím postarat o živobytí rodiny. Ideální by bylo trénovat pětkrát šestkrát týdně, ale v nejlepším případě běhám třikrát nebo čtyřikrát,“ dodává pětatřicetiletý muž, jehož dalším cílem je v roce 2015 běh kolem USA a mottem je opět nezávadná pitná voda.

Text: Milan Novotný / Foto: archiv Davida Chrištofa

Chcete číst dál?


%d blogerům se to líbí: