Díky mediálnímu partnerství s Běhej lesy jsme měli možnosti vyslat jednoho závodníka na trať závodu Běhej lesy Jizerská 50 RUN. Volba padla na Martina, který je aktivním členem naší běžecké komunity RUN magazine teamu. Jak závod probíhal jeho očima? 

Běhej lesy Jizerská 50 RUN, 23km, 7.místo v kategorii M40, 1:44:31

Ještě než jsem se vydal na závod, zastavil jsem se dovybavit věcmi od Swix (kraťasi, tričko) a ON running (čapku), který byl také jedním z partnerů běžeckého svátku, za který letní i zimní Jizerskou 50 považuji. Nějakou dobu před startem jsem sice bojoval s menším zraněním, ale v den závodu jsem necítil žádné omezení. Počasí bylo ideální a atmosféra parádní. Před závodem jsem se zapovídal s přáteli a neodhadl tak čas zbývající do startu. Nestihl jsem se rozhýbat tak, jak bych si představoval.

Start na dlouhou trať byl pro mě, co se týče seriálu Běhej lesy, premiérou. Dokonce teprve třetím závodem, který jsem kdy na tuto vzdálenost v přírodě a kopečcích běžel. Je tu výstřel a vybíhám. Snažím se pocitově neběžet příliš rychle (4:17min/km), ale je mi divné, že v počátečním stoupání stále běžím na první pozici. Jde to dobře, ale na rovince začínám pomalu ztrácet a vedoucí skupina se odděluje. U Buku mi ale zcela tuhnou ruce, což je asi daň za špatné rozehřátí a začíná trápení, kdy je výkon jak na houpačce (časy mezi 3:58 – 4:48min/km). Dlouho se hledám a úsek k Maliníku a zpět k přehradě mi přijde nekonečný.

Pohled na hodinky mě uklidňuje, stále se mi daří běžet dle stanoveného časového plánu. U hráze se napojujeme na trať kratšího závodu, kde v tu chvíli probíhají stovky běžců. Lehké zdržení na občerstvovačce, aby se hlava chytla, ale rychle mažu dál přes hráz, kde cestou předbíhám desítky běžců a začínám z toho mít lepší pocit. Za 10 km se tělo restartovalo a začíná opět fungovat. Bylo už na čase, protože teprve začínají kopcovitější úseky. Pozdravím ještě při předbíhání několik kamarádů z krátké tratě a oddělujeme se do mírného kopečka na Gregorův kříž s vidinou další občerstvovací zastávky na Hřebínku.

Opouštíme konečně asfaltku a běžíme po lesních cestách, kde potkáváme houbaře s prázdnými košíky – hold letos neroste ani tráva natož pak houby. Na Hřebínek dobíháme v početné skupině, tak není čas se zde moc zdržovat, rychle do sebe hodit kelímek s ionťákem a dohnat skupinku, která občerstvení vynechala. Po pár metrech ji doháním, a když už to tam mažu pod ty 4 min/km, tak ještě přidám. Podařilo se mi skupinku roztrhat a zůstáváme již jen ve třech.

Kluky jsem pustil před výstupem na Olivetskou horu před sebe a nechal se jimi schválně táhnout. Tento poslední větší kopec máme celkem rychle za sebou a fofrem běžíme dolů na asfalku za přehradou, kde mi podává pití Radek z Jabloneckých Mattonek. Do cíle zbývají 3 km. Běžíme stále společně, nesnažím se o žádný trhák vědom si toho, že v cílovém seběhu je určitě porazím.

Bohužel jsem se na poslední občerstvovačce skoro utopil v kelímku s vodou, čehož kluci využili a než jsem to rozdejchal, zbyla po nich jen ohnivá čára. Začínám potkávat pár běžců, kteří melou z posledního a tak jich ještě několik předbíhám. U Buku jsem již měl borce, se kterými jsem běžel ve skupině, opět na dohled. Přidávám pod kotel co to jde a řítím se rychlostí na hranici 3 min/km až do cílového prostoru. Dostávám na krk medaili za účast a snažím se rozdýchat závěrečný sprint.

Triko úplně propocené vypadá jako bych se v něm zrovna vysprchoval. Při převlékání do suchého pak koukám, že i z bradavek teče krev jak jsou rozedřené od soli z potu, což se mi při tak krátkém běhu stalo poprvé. Po závodě si dopřávám zasloužený oběd na Dolině, kde nás velmi pobavila obsluha, přečkali jsme déšť, a pak již následovalo čekání na vyhlášení našeho vítězného týmu Jablonecké Matonky v soutěži Slow Motion. Umístění není sice tak úplně hitparáda, ale vzhledem k tomu, jak to poslední týdny před závodem neběhalo, jsem se 7. místem v kategorii naprosto spokojen.

Samozřejmě musím poděkovat sponzorům. RUN magazine za startovné na tento závod a firmě SPRINT za kraťasy, triko Swix a běžeckou kšiltovky ON Running, která vzhledem k počasí nebyla tentokrát na trati potřeba.