Rozhovor s fyzioterapeutkou Hanou Holoubkovou o tom, co chtít od svých chodidel a běžeckých bot 

Kolem běžeckých bot koluje stále více nejasností, polopravd a domněnek. Abychom si v tom udělali aspoň trochu jasno, popovídali jsme si o problematice biomechaniky běhu s fyzioterapeutkou Hankou Holoubkovou.

Hanka je totiž jak výborná fyzioterapeutka tak ještě lepší běžkyně. Na svém kontě má 3. místo na MČR ve Skymarathonu, 1. místo na MČR v UltraSkymarathonu nebo vítězství na prestižním LH24 v kategorii štafet pro rok 2019 i 2020. Přečti si rozhovor o tom, jak to v našich chodidlech vlastně funguje a na co si dát při výběru bot pozor.

Hanko, začněme úplně od toho nejzákladnějšího, co je to vlastně ten drop?
Je to jednoduché, drop je výškový rozdíl tlumení mezi patou a špičkou boty. Podle toho má potom člověk chodidlo v určitém sklonu.

Proč se začalo něco jako drop vůbec řešit?
Postupem času se přišlo na to, že velké tlumení pod patou (tedy velký drop) není úplně zdravá věc. Když máš patu výš než špičku, máš přednastavené jakési zkrácení Achillovy šlachy, která funguje jako obrovská pružina a kumuluje do sebe velké množství energie, kterou můžeš využít k odrazu. A když ji zkrátíš, okrádáš se tak o kinetickou energii.

Proč se tedy vyrábějí boty s vysokým dropem tj. vysokým rozdílem mezi patou a špičkou?
Velký drop umožňuje také odtlumit náraz při dopadu chodidla na patu. Správný došlap chodidla při běhu by měl být ale veden přes střední a přední část nohy, která je uzpůsobená k tomu, aby nárazy odtlumila přirozeně. V botě s velkým dropem nebo tlumením má ale člověk tendenci došlapovat právě víc na patu, protože tam podvědomě cítí jakousi ochranu. Patní kost ale neumí odtlumit dopad tak dokonale a nárazy se tak přenášejí na vyšší klouby.

Liší se v něčem pojmy minimalistická a barefoot bota?
Barefoot či minimalistická obuv není totéž jako zdravá obuv.

Barefoot bota by měla splňovat zásady, nulového dropu a žádného tlumení. Měla by být ohebná a flexibilní – jak torzně, tak od paty ke špičce. A hlavně by měla mít širokou špičku, která umožňuje dostatečné rozvinutí a opření prstů nohy. U minimalistických bot se pohybuje výška dropu od 0 po 4 mm, bývají odtlumené, vyrábějí se ale jak s užší, tak i se širší špičkou. Také u nich najdeme zvednutou přední část boty, která má sice podle výrobců pomáhat noze v odrazu zhoupnutím, neumožňuje ale správný odval nohy přes palec.

Proč je prostor pro prsty tak důležitý?
Pro odraz chodidla je důležitá správná opora prstů, hlavně palce. Pokud je tedy noha uzavřená v botě se zúženou špičkou, palec je při došlapu vyosený a odraz tak není kvalitní.

Je potom lepší chodit v tlumené obuvi s nízkým dropem a širokou špičkou nebo raději minimum tlumení a zvednutou špičku?
Ani jedna odpověď není správná. Zvednutou špičku nepotřebuje nikdo, to je výmysl výrobců sportovní obuvi. Tlumení už je otázka, musí se zvážit především to, na jaké aktivity bude obuv používána, jak je noha anatomicky stavěná a jak pracuje v zátěži. I pokud je bota tlumená, měla by si zachovávat stále ohebnost a poskytovat prstům prostor pro rozvinutí.

Chodidlo má spoustu malých kloubů a svalů, podobné anatomické uspořádání jako ruka. Ruka je určena k tomu, aby dělala jemnou práci. Noha zase k tomu, aby uměla číst terén, spolu se zrakovým a rovnovážným aparátem nám tak umožňuje orientovat se v prostoru – to jak se nastaví noha, předurčuje to, jak se nastaví zbytek trupu, noha totiž dává informace celému pohybovému aparátu, po čem bude chodit. A pokud ji zavřeme do pevné obuvi, můžeme ji přirovnat ke kopýtku, nemůže tedy pracovat. Tlumení nárazů, balanc tak odnesou struktury výše v těle, které se neumějí přizpůsobit do takové míry. Všechno to jsou větší klouby, které sice umějí také stabilizovat, ale už si s tím tak nevyhrají. Proto je chodidlo tak moc pohyblivé, proto má tak velké množství skloubení a svalíků.

Jaký význam potom tedy mají boty s nulovým dropem a zároveň velkou mírou tlumení, které snižuje propriocepci?
Největší užití takové boty najdeme pro běh na tvrdém povrchu, kde tlumením snižujeme tvrdé dopady.

Řada běžců si pomáhá tlumením při dlouhých, třeba ultra, závodech. Stejně jako jsou po několika desítkách kilometrů unavená stehna nebo lýtka, tak se unaví i svaly nohy. Někdo zvládá ultra v barefootech, ne každý má ale tak dobře posílené svaly nohy. Pak přichází na pomoc tlumení. Je ale nutné mít na mysli, že nás tlumení okrádá o informaci, po čem chodíme, a mění nám způsob došlapu.

Nese s sebou přechod na boty Altra, které mají všechny nulový drop, ale pořád si zachovávají tlumení, nějaké riziko?
Není to tak náročné, jako přechod na vyloženě barefoot boty. Noha ale také začne pracovat trochu jinak, takže i tady bych zvolila postupný přechod, pokud je člověk zvyklý na vyšší tlumení pod patou.

A dokázala bys poradit, jak provést přechod z klasické obuvi na barefoot běhání?
Je nutné uvědomit si, že ne pro každou nohu je barefoot obuv vhodná. Před samotným běháním v barefoot botě je dobré začít prostou chůzí v měkkém a různorodém terénu, postupně zvyšovat vzdálenosti a vnímat, jak se noha a celé tělo cítí. Pro konzultaci vhodnosti nošení barefoot doporučuji navštívit fyzioterapeuta, který provede celkové vyšetření těla, včetně nohy, a poradí, jestli vůbec s barefoot začít a jak, případně doplní o vhodné kompenzační cviky.

Hana Holoubková

Sama o sobě tvrdí, že je běžec z džungle. Většinou má na sobě něco, co k sobě neladí, někde to vyhrála nebo od někoho dostala. Navzdory tomu se může pochlubit bronzem na Perun maratonu v letech 2015 a 2018 a zlatem jak v dívčí, tak i smíšené dvojici na LH 24. Okamžik, kdy si uvědomila, že vzdálenost mezi bydlištěm na Morávce a prací ve Frýdku dokáže překonat během, popisuje jako osudový. K tomu si přičti profesní zájem o pohyb při povolání fyzioterapeutky a zájem o zdravou stravu.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock