Také vám říkali, že talent nic neznamená, že důležitější je píle? Jenže když roky pilně trénujete, a přesto vás drtí soupeři, kteří začali běhat sotva před půl rokem, je snadné propadnout beznaději. Jak moc je tedy talent důležitý?
Vědecké důkazy bohužel ukazují, že pokud chcete dosáhnout špičkových výkonů, bez talentu se neobejdete. Do hry navíc vstupuje další ukazatel, který můžeme nazvat jako „trénovatelnost“ (adaptační kapacita) a který je také vrozený. Když totiž dva běžce se stejným talentem podrobíte stejnému tréninku, je možné, že jeden z nich na něj bude reagovat mnohem lépe než druhý.
Grafy sestavil fyziolog dr. Michael J. Joyner. Na základě údajů z výzkumů předpovídají výkonnostní růst v běhu na 100 m a na 10 km.
Spodní dvě křivky ukazují jedince bez talentu, kteří jsou na začátku schopni zaběhnout stovku za 20 s, resp. desítku za 66 min. Žlutá křivka ukazuje, jak se s rostoucím objemem a intenzitou tréninku budou zlepšovat ti s nízkou trénovatelností, modrá naznačuje pokroky běžců s vysokou trénovatelností.
Horní dvě křivky ukazují pokroky velmi talentovaných jedinců s různou trénovatelností, kteří jsou bez speciálního tréninku schopni zaběhnout stovku za 11 s či desítku za 46 min.
Dobrá zpráva pro vytrvalce
Útěchou pro netalentované vytrvalce může být fakt, že usilovným tréninkem mohou dosáhnout mnohem větších pokroků. Rychlostní schopnosti jsou totiž mnohem více geneticky dané. Zatímco netalentovaní sprinteři se dostanou maximálně na „zoufalých“ 14 s, netalentovaní vytrvalci mohou desítku srazit hluboko pod čtyřicet, a začít tak dávat na frak talentům s horší odpovědí na trénink (viz překřížení červené a modré křivky).