Podzimní nečas není stopkou pro běhání

Podzimní nečas není stopkou pro běhání

Teploty spadly, dny babího léta pomalu, ale jistě střídají ty sychravé. Ale ani s podzimními psotami běhání nekončí. Byla by škoda se o všechny (barevné) tváře tohoto ročního období ochudit. Stačí se jen správně připravit: ujasnit si, co na sebe a hlavně co po doběhu. Pak můžete běhat „jako obvykle“.

„Tak jo, začnu pořádně běhat. Začnu běhat. Ale až bude trochu lépe! Ne teď v takovém nečase!“ Takové věty slýchám dnes a denně. Ty první dvě nejčastěji jako novoroční předsevzetí. Tu poslední v období podzimu a zimy prakticky pořád. S takovou ale začneme běhat v březnu a to je na nějakou solidní formu pozdě. Chceme-li, aby ten další rok za něco stál, je třeba začít už na podzim. A to je problém.

Problém? Někteří zimou zocelení běžci teď pravděpodobně zvednou obočí, hardcore běžci rovnou přestanou číst. Samozřejmě že se běhá i v zimě a na podzim, ale z nějakého důvodu se mnoho lidí nemůže odhodlat vyběhnout nebo má z tohoto počasí respekt. Přitom, při dodržení pár pravidel, se dá i těchto podmínek krásně využít. Podíváme se tedy zblízka na úskalí běhání v nepříjemných podmínkách. Nemám teď na mysli běhání kolem Kauflandu v době začínající akce na vejce, ale hlavně běhu nepřátelské podmínky: chlad, déšť, vítr, tmu a vůbec.

Listí barevné a zrádné

Pokud jste dosud podzim považovali jen za nutné zlo mezi dvěma zřetelnými obdobími (v létě si užíváte sluníčka a koupání, v zimě zase lyží), jako běžec mu velmi rychle přijdete na chuť. Tím spíš, pokud je vaší doménou trail a běh přírodou, po lesích a mezi poli. Všude barevno, radost běžet.

Jenže to s sebou přináší i jedno úskalí: po spadaném listí se velmi dobře běží, ale právě zde může číhat zrada. Nikdy totiž nevíte, co se pod ním nachází. Stačí špatný došlap a několikatýdenní nucená pauza je na světě. Buďte tedy velmi ostražití nebo raději listovou peřinu oběhněte obloukem.

Podzimní trail s kluzkými kameny vám ovšem může velmi dobře posloužit k tréninku vašich schopností běhu v terénu a balance. Boty s řádným vzorkem a opatrnost jsou však namístě.

A jestliže jste alergici, zajásáte nad podzimem hned dvakrát. Zatímco na jaře máte problém, tohle může být vaše období. I když si můžete užívat škály barev všude kolem sebe (stejně jako byste mohli na jaře), fakticky nikde nic nekvete a žádné pyly ani senné rýmy vás neohrozí.

Chraňte si slabá místa

Na začátek je důležité se rozhodnout, jak bude váš běh vypadat. Bude souvislý? Bude mít stejnoměrné tempo a úsilí, nebo se v něm budou střídat delší stoupání a následné seběhy? Nebo naopak budete někde čekat (na kamaráda, na konci běhu na autobus…)? Tohle jsou všechno zásadní otázky, protože jinak se oblékáte na běh a jinak na čekání.

Jak se obléct, když sluníčko zastrčí paprsky a teplota stále padá, představuje klasický problém. Rozhodně se nenabalte tak, jak jste ráno vyrazili do práce. Tady méně opravdu znamená více. A spíš než že vám bude zima, hrozí, že se přehřejete (ale ani to není žádná tragédie, jen ponaučení propříště).

Vaší hlavní zbraní, jak se bránit nepříjemným podmínkám, nemá být oblečení, ale samotný běh.

Když vyjdete před dům, mělo by vám být lehce chladno. Až se rozběhnete, zahřejete se. To se stane opravdu velice rychle, často rychleji, než by člověk čekal, obzvláště pokud se oblékl příliš.

Celkově proto volte lehčí oblečení a raději než jednu silnou vrstvu vícero tenčích, které můžete dle pocitu svlékat a zase oblékat. Nebudete-li si jisti, v čem vyrazit, zvolte raději slabší variantu. Spíše se zaměřte na ochranu „slabých míst“. To jsou místa, která jsou z nějakého důvodu více vystavena nepříjemným vlivům.

Většinou se jedná o periferní části těla:

– uši (čelenka/čepice),

– ruce/prsty (rukavice),

– krk (šátek/buff),

– kotníky a holeň těsně nad kotníkem (zateplené krátké návleky).

Hlavní rada však zní: Nezastavujte, nevychladněte. Zní to samozřejmě, ale je to tak zásadní, že stojí za to se nad ní ještě někdy zamyslet.

A za druhé: Do chladu vyběhněte raději zvolna než v tempu a dejte tělu šanci se řádně nastartovat – zahřát.

Má cenu zůstat v suchu?

Největším nepřítelem vám ale nebude překvapivě teplota, nýbrž voda a vlhkost. Za vlhka či mokra totiž ztrácí velká většina vrstev své izolační schopnosti. Výjimku z pravidla tvoří vlna merino – ta hřeje, i když je mokrá. Myslíte-li to s běháním v podzimní plískanici vážně, volba je jasná.

Za vlhka/mokra stojíte před další otázkou: Má vůbec cenu se snažit zůstat v suchu? Nebo prostě budete mokří a budete spoléhat na to, že se zahřejete a budete v pohodě? Tak napůl. Nohy se snažte udržet suché, a tedy v teple, pro zbytek těla to vzdejte a smiřte se s tím, že kdo běhá, tak je mokrý.

Někdy jste mokří od potu, někdy od deště, jindy od bláta… Podzim a špatné počasí je právě tím obdobím, kdy oceníte boty s Gore-Texem. Pokud nevyšlápnete kaluž nebo nebude lít jako z konve, budete po běhu překvapeni, že noha zůstane často suchá. Sám běhám v nejrůznějším „napalmu“ a suchou nohu po doběhu jsem měl za něco nemožného. Po několika výbězích (dokonce i ve sněhu) jsem byl překvapen, že i něco takového lze realizovat.

Zahřát a udržet

Raději než proti vlhkosti se na těle chraňte proti větru – a tady je naopak třeba postupovat bez ohledu na to, jak rychle běžíte. Studený vítr z vás vysaje energii za každých podmínek. Vrstev na ochranu před větrem je dnes celá řada, od těch s windstopperovou membránou až po obyčejné tenké větrovky; všechny vám odvedou dobrou službu. Největším problémem jsou opět některá citlivá místa zmíněná v úvodu: uši, prsty a podobně. Udržujte je zakrytá.

Na zbytek těla pak aplikujte taktiku „ohřát a udržet“. Raději tak místo bundy s vysokou voděodolností zvolte prodyšnou a lehkou větrovku. Zmoknete, to ano, ale kdybyste se navlíkli do Gore-Texu nebo jakékoliv jiné méně propustné membrány, tak si za chvíli budete připadat jak v obřím kondomu.

Teplo krbu a kocour na klíně

A to nejdůležitější na závěr: Co dělat po doběhu? Větší význam, než co máte na sobě při běhu, hraje to, co uděláte po něm. Když si zapomenete rukavice, možná vám ruce promrznou, zčervenají (zmodrají, zfialovějí…), budete trpět, třeba si i pobrečíte, ale doběhnete domů a další den můžete normálně do práce (tedy pokud nejste neurochirurg nebo klavírista). Anebo můžete vyběhnout do obchodu a rukavice si koupit…

Když se ale zaseknete před vchodem na čtvrt hodiny s kamarádem nebo s holkou, kterou jste předběhli cestou domů, následující den ji pravděpodobně už nepředběhnete a možná nepůjdete běhat vůbec. Možná si s ní vyrazíte na kafe, to je sice fajn, moc toho ale přes zimu nenaběháte.

Zkrátka – dokud běžíte, hřeje vás pohyb, když skončíte, je třeba začít získávat ztracenou energii co nejrychleji zpátky. Hned. A nejlépe v podobě tepla. Teplá sprcha, čaj, teplé jídlo, topení, krb, kocour na klíně – to jsou vaši kamarádi. A s tímto arzenálem a poctivou přípravou (např. mít po doběhu nachystaný čaj nebo teplé oblečení) se dá bez ztráty kytičky opakovaně ustát i hodně nepříjemné počasí.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock