Škola extrémního běhu: V poušti si držte písek od těla

Běh v písečné poušti patří určitě k tomu nejtěžšímu, co můžete zažít. Na druhou stranu je to ale zážitek, který určitě stojí za vyzkoušení. Jak se tedy co nejlépe vypořádat s písečnými nástrahami?

Běh v poušti. Dobře, ale v jaké? Existuje totiž mnoho druhů pouště a každá vypadá jinak. Společné mají především to, že se jedná o pustinu, kde po většinu roku prakticky nic neroste. Máme tedy na mysli písečnou poušť s dunami? Nebo naopak kamenitou poušť, hliněnou poušť, nebo vysokohorskou vyprahlou náhorní plošinu? Nebo je snad libo polární poušť?

Hned na úvod se tedy domluvme, že pouští budeme v dnešním pokračování seriálu myslet takovou tu klasickou profláknutou poušť se spoustou slunce, horkem a písečnými dunami. Ne že bychom měli něco proti těm ostatním pouštím nebo že by byly málo časté (ve skutečnosti je naopak výjimkou spíše ona písečná poušť), ale jde o praktické důvody. Zatímco pro běh v horské poušti budou v zásadě platit podobná pravidla jako pro každý jiný běh ve vysokých horách, běhání v písku má svoje jedinečná specifika.

Písek je horší než horko

Při běhání v poušti se setkáte s celou řadou nepříjemných vlivů: se spalujícím horkem, nedostatkem vody, pískem a občas i nějakým tím zvířetem. Zvířata teď ponechejme stranou, ale řekněme si rovnou: Vaším největším nepřítelem je… wait for it… Písek!

Všechno ostatní se totiž dá nějak zvládnout, ale písek je třeba si držet od těla, a to doslova. Pokud to myslíte s běháním v poušti vážně a nejde vám jen o to, vyzkoušet si krátké proběhnutí v dunách, je třeba mít botu před pískem neprodyšně ochráněnou. A toho dosáhnete v podstatě jediným způsobem: necháte si na ni našít jakýsi rukáv nebo spíše nohavici sahající až někam do půli lýtek. Chodidlo tak budete mít zcela uzavřené.

Zní to trochu absurdně – všude kolem slunce, horko jako kráva a vy se budete snažit mít naprosto zabalené a uzavřené nohy. Ale tak to je. Písek je totiž taková potvora, že stojí za to se před ním chránit i za tuto cenu. Budete se tedy smažit, potit, propadat, padat i nadávat, dokud si však udržíte písek od těla, máte z poloviny vyhráno.

Nízké návleky nepomohou

Když jsem běžel v poušti poprvé, tak jsme tohle samozřejmě nevěděli, a tuhle vychytávku jsme tedy neměli. Měli jsme jen nízké nahrnovací návleky, které používáme u nás, aby nám do bot nepadalo listí a jiná lesní havěť. Pomohlo to vždy, musí to stačit i v poušti. Nebo ne? Ne, bohužel. Co se tedy v takovém případě stane?

Každý jsme asi měli písek v botách, tak víme, co se stane: drhne to, svědí, prudí, následují nejrůznější otlačeniny, odřeniny, puchýře a podobně. Jenže tohle stále ještě není to nejhorší. Problémem je to, že když je toho písku hodně, tak v botě nezůstane jen na povrchu (kde utvoří moc „příjemnou“ brusnou směs), ale bude ho v botě přibývat a začne se tam hromadit. Jestli ale máte správnou velikost boty, tedy tak akorát na vaši nohu, nenajdete v ní žádný speciální oddíl označený jako „Nouzové skladiště písku“. Nejčastěji se vám písek tedy začne hromadit někde ve špičce.

To s sebou nese dva nepříjemné důsledky. Zaprvé tam prostě není místo. Najednou tam začne být přetlak, písek začne vytlačovat vaše prsty pryč a velmi rychle (čím dál rychleji) se vám na nich utvoří otlaky, puchýře (které nejspíše velmi brzy prasknou). Dále už to tedy bude velice nepříjemný příběh o bolestivých prstech, slzách, utrpení a v dospělácké verzi i o mnoha sprostých slovech a několika Ibuprofenech.

Jsem běžec, ne klaun

Druhým, rovněž předvídatelným efektem je změna těžiště. Písek je totiž velmi těžký, a tak velmi malá hromádka dokáže výrazně změnit rozložení hmotnosti uvnitř boty. Změní se tedy její těžiště, setrvačnost, charakteristika dopadu a spousta dalších fyzikálních veličin. Zkrátka, pokud nejste klauni v poněkud zvráceném cirkuse, většinou nejste zvyklí běhat s těžkou bambulí na prstech nohou.

Z tohoto je vidět, že opravdu stojí za to se před pískem chránit. Jestli se ale nechystáte v písku běhat více a berete proběhnutí v dunách jako náhodné zpestření dovolené, nebudete si nechávat pošít boty tak, že se budou tvářit jako výškové. A nakonec, vyzkoušet tohle běhání s pískem je docela sranda…

Nejpomalejší terén na Zemi

Když budete plánovat proběhnutí v písku na několik kilometrů, počítejte, že budete HODNĚ pomalí. Běhal jsem už v různých terénech a písečné jsou asi ty nejpomalejší, s kterými jsem se setkal – i rozumně průběžná bažina je o dost rychlejší.

Poprvé jsem se s během v písku setkal na multisportovním závodě Ordos Adventure Challenge v Číně v provincii Sin-ťiang. Každý den nás tam čekala porce spousty kilometrů a několika disciplín, jen v tento pouštní den program hlásil stroze „36 km desert run“. „Jenom?“ divili jsme se. Nakonec z toho ovšem byla několikahodinová etapa v solidním vedru a vyřízení jsme z ní byli ze všech nejvíce. A Gobi jsem z bot dostával ještě další rok na jaře…

Krok vzhůru, dva dolů

Proč tomu tak je? Opět to vychází z povahy písku a jeho vlastností. Když budete sypat písek na hromadu, hromada poroste do výšky a s tím i její sklon. Při dosažení určitého sklonu již tření pískových zrn neudrží vlastní hmotnost a písek se začne sypat dolů. A přesně takový „limitní“ sklon mají duny.

Jsou tedy pekelně prudké a v okamžiku, kdy na ně stoupnete, porušíte tuto rovnováhu a písek se k vaší nelibosti začne sypat po svahu dolů, tedy proti vašemu pohybu, a pokud nemáte výše zmiňované návleky, tak k vaší škodě i do vašich bot. To dokáže pokazit neděli.

Snažíte se tedy vyjít nahoru, přitom se boříte do písku a při každém kroku se o něco sesunete zpět. Trekové hůlky vám tady nepomohou, nějak není do čeho píchnout. A když se konečně vyškrábete nahoru, povětšinou vás okamžitě čeká seběh. Nic mezi tím. Žádná rovina, tu tady nečekejte. To je další „pouštní trik“ – je to vlastně jen prudké stoupání a prudké klesání, roviny došly.

Určitou formou úlevy je jen hřeben duny, pokud je tedy podlouhlá, ale i zde je úleva jen zdánlivá. Tentokrát se písek sype do stran a běh připomíná spíše člověka zasaženého obrnou než sportovce.

Seběh bez rizika?

Konečně tedy stojíte na hraně duny a chystáte se na seběh. Hluboký písek brzdí vaše dopady, můžete se tak do toho opřít a užít si krásně odtlumený seběh bez rizika… Asi tak pár kroků.

Právě v seběhu v hlubokém písku vás totiž velmi rychle dostihne fyzika, kdy se vám ve špičce nahromadí hromádka písku a úplně změní rozložení hmotnosti v botě. Tohle je ovšem dost zajímavý pocit a stojí za to si to vyzkoušet.

Rizika a problémy, které jsem tady nastínil, je třeba vyřešit, pokud se chystáte běhu v poušti věnovat častěji. Jestli si půjdete párkrát zaběhat do dun, tak vás tyhlety problémy neodrovnají. Naopak, budou dalším prvkem, se kterým bude zajímavé se vypořádat, a sprcha a jídlo po výběhu vám budou připadat o to lepší.

Kam vyrazit za pískem

Nejbližší duny, na kterých si můžete pořádně zaběhat, naleznete na pobřeží Dánska.

Mnohem výživnější a rozsáhlejší pouštní terény najdete na ostrově Gran Canaria nebo v Maroku. Je to sice dál, ale do obou destinací se dají sehnat velmi levné letenky.