Vyběhnout kopec, nebo raději vyjít?

Vyběhnout kopec, nebo raději vyjít?

Často diskutovanou otázkou je, jestli se do kopce snažit za každou cenu běžet, nebo občas přejít do chůze. Oba přístupy mají své zastánce, nicméně platí, že každý běžec (ano, i třeba Kilian Jornet) má určitý limitní sklon svahu, kdy je pro něj lepší přejít do chůze. Sice by ho třeba zvládl vyběhnout, ale stálo by ho to zbytečně mnoho sil a přitom by to nebylo rychlejší.

Odpůrci chůze často argumentují, že je těžké se znovu rozběhnout. To je pravda, ovšem i opětovné rozbíhání je dovednost, která se dá natrénovat. Pomůže i posilování, protože časté přechody z chůze do běhu jsou náročné na sílu. A samozřejmě potřebujete i vůli a odhodlání – když se rozhodnete, že od támhleté břízy zase poběžíte, tak to prostě musíte udělat.

Předsudky vůči chůzi často mívají i slabší běžci, pro něž je v závodě cílem hlavně ho uběhnout. Tady je to otázkou volby – s chůzí sice nemůžou říct, že to „uběhli“, zato ale mohou dosáhnout mnohem lepšího času. A navíc se vyhnou potupným okamžikům, kdy běží nadoraz a najednou je „předběhne“ chodec.

Sklon svahu, který udělá chodce z Kiliana Jorneta, se pochopitelně bude o dost lišit od toho, který donutí přejít do chůze vás. Odlišně na tom však mohou být i běžci s podobnou výkonností (ti lehčí a „frekvenčnější“ toho obvykle vyběhnou více než ti těžší a siloví). Takže ten správný sklon svahu si musíte najít opět metodou pokus a omyl.

A jak poznat, že je správný čas se znovu rozběhnout? Většinou je to tehdy, kdy svah přejde do sklonu, který jste normálně schopní běžet. A pokud máte před sebou v závodním poli běžce, který rovněž přechází do chůze, a rádi byste ho dostihli, snažte se rozběhnout aspoň o pár kroků dříve než on.

A nezapomínejte, že jako u všeho i tady hraje důležitou roli hlava. Když se budete k úpatí blížit s pocitem, že to bude hrůza a utrpení, tak to tak obvykle také bude.

Text: Tomáš Kučera | Foto: archiv Tomáše Bystřického