Jezdíš za závody? Nejezdi sám! 5 důvodů, proč je spolujízda super

Jezdíš za závody? Nejezdi sám! 5 důvodů, proč je spolujízda super

Chystáš se na závod a řešíš, jestli dát přednost pohodlí, tedy autu, nebo se zachovat odpovědně k přírodě a zvolit vlak či autobus? Existuje ale i třetí možnost, která spojuje výhody obojího: spolujízda.

Tak nějak si myslím, že běžci mají vesměs blíž k ekologickým otázkám. Například když potřebují do vedlejší vesnice, místo startování auta si tam klidně doběhnou. Možná proto mezi nimi „frčí“ spolujízda. Když má pár kamarádů cestu na stejný závod, proč jet několika auty? Sám tento způsob cestování provozuji už přes deset let, nějaké zkušenosti s ním tedy mám. Pojďme si shrnout hlavní plusy:

  1. Úspora času

Už ani nevím, kdy jsem jel s někým poprvé. Určitě to bylo, když jsem bydlel v Praze a tam je vlastní auto tak trochu zbytečné. Jenže závody v okolí Prahy se konají o víkendu, a tak se hodilo zkusit oslovit někoho, o kom jsem věděl, že se na tam taky chystá. Obvykle nebyl problém.

Když jsem nikoho nenašel, musel jsem jet vlakem. Vzpomínám si, jak jsme jednou na závod startující tak nějak normálně (tedy kolem 11 hodiny) vyjížděli s kamarádem snad v pět ráno, absolvovali asi tři přestupy, a přitom neopustili hranice Středočeského kraje. U prezencí jsme byli jako první, ale jinak to do Hvězdonic nejelo. A když jsem zaspal (což se mi taky už stalo), závodil jsem pak ještě před samotným startem. Jet autem, nebyla by nějaká ta minutka zpoždění až takový problém.

  1. Úspora peněz

I když považuji za férové zaplatit polovinu nákladů, tzv. „za benzín“, pořád vyjde levněji se s někým svézt. Často se mi ale dostalo odpovědi: „Stejně bych tam jel, tak nic nechci.“ Pro podobné případy jsem pak vozil v batohu aspoň tabulku čokolády.

Pamatuji i na závod, kde měla být ta tabulka asi tak kilová. Domluvili jsme se s kamarádem, že mě po závodě sveze domů, ale nikdo netušil, že bude po doběhu pospíchat, zatímco já jsem měl ze závodu psát reportáž, a proto jsme museli čekat na vyhlašování. A když už jsme konečně mohli jet, šlápl jsem na louce vedle auta do psího exkrementu. Místo abychom tedy hned vyrazili, chodil jsem ještě chvíli kolem auta.

Zatímco na závody v okolí Prahy jsem se často nechával vozit, když jsem byl na víkend „u našich“, klidně jsem autem rodičů svezl ostatní já. Snažil jsem se náklady na cestu spravedlivě rozpočítat a počítal jsem jen na kolik vyjde benzin, nic jiného. Stejně jsem ale jednou zaslechl, jak se kamarádi domlouvají, že příště vezme auto jeden z nich a taky si to pořádně naúčtuje. Člověk se prostě nezavděčí…

  1. Seznámení a „pokec“ s prima lidmi

Poslední roky už auto mám a jezdím s rodinou nebo sám. Výjimkou je závod v Neveklově, tam každoročně jezdím a ze závodu vozím kamaráda ze stejné vesnice, kde bydlí rodiče. Co na tom, že je o dvě generace starší, vždycky celou cestu povídáme, a to nejen o běhu.

Jednou jsem také „zachránil“ holčinu, která zaspala a nestíhala závod v Pečkách, trochu jsem si z Rychnova nad Kněžkou zajel do Pardubic, vyzvedl ji a ona si zaběhla osobák.

  1. Po závodě si odpočineš

Jindy jsme se domluvili s elitním vytrvalcem, že když máme na půlmaraton v Olomouci cestu ze dvou třetin stejnou, sejdeme se a budeme pokračovat společně. I tehdy jsme cestou tam probrali běh ze všech stran. A když jsme jeli zpět, cesta už byla potmě, on se tedy aspoň trochu prospal.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock