Zdá se, že konečně přichází zima. Alespoň podle meteorologů. Co to znamená pro běžce? Že se blíží dny, kdy se budeme muset postavit na běžecké pásy. Problém je ovšem v tom, že běh na pásu se od toho v přírodě mírně liší. Poradíme vám proto, jak se vyvarovat nejčastějších technických chyb.
1. Na prvním místě je nadměrné vysunutí a předklon hlavy, který pak následně negativně ovlivňuje postavení celého těla. Venku jsme totiž zvyklí sledovat očima terén několik metrů před sebou, jenže pás začíná kousek před našima nohama, což nás nutí, abychom zapíchli oči těsně pod sebe. Pás ale logicky není nutné sledovat vůbec – je stále stejný, není tu riziko, že bychom šlápli na nějakou nerovnost. Chce to tedy naučit se zvednout hlavu a dívat se před sebe.
2. Další možnou chybou je příliš dlouhý krok, zejména pak jeho protažení směrem dopředu, které vede k přehnanému došlapu na patu. Někteří běžci se však naopak podvědomě snaží krok zkracovat, přičemž jejich pohyb ztrácí plynulost a stává se trhavým.
3. Řada běžců také na pásu omezuje pohyb paží, ten by však měl být stejný jako při běhu venku: paže se pohybují v rytmu kroků, uvolněně, úhel v lokti je cca 90°.
4. Spousta běžců se na pásu prostě bojí, takže si nastavují mnohem nižší rychlost, než na jakou jsou zvyklí, a přitom jim připadá, že běží hrozně rychle. Jenže při velmi pomalém tempu je udržení správné techniky mnohem těžší. Pokud ovšem máte z běhu na pásu obavy, začněte nejprve chůzí a i potom rychlost zvyšujte jen postupně.
5. Nejvíce zranění navíc vzniká v okamžiku, kdy se běžec rozhodne z pásu seskočit – třeba když zjistí, že si zapomněl připravit pití. Snažte se tedy započatý trénink přerušovat co nejméně.
6. Chybou je také snažit se zvyšovat zátěž výhradně sklonem pásu – pokud nejste mimo něj zvyklí běhat do prudších kopců, hrozí přetížení achilovek a bolesti.
Text: Tomáš Kučera | Foto: Shutterstock
