Dva půlmaratony, test sportovních dioptrických brýlí R2 a zjištění, že dnešní běžci vypadají jako profesionálové na cestě na ples.
Autor: Vladimír Štreit, majitel R2 a běžec s dioptriemi
Po osmi letech jsem se vrátil k závodům.
Člověk by si řekl, že ho nemůže nic překvapit. Běh je pořád běh. Levá, pravá, občas se napít a někde v druhé půlce si položit otázku, jestli jsem ten víkend nemohl využít rozumněji.
Kdysi jsem odběhal snad všechno, co se dalo. Několikrát Beskydskou sedmičku, Brněnský masakr, kolotoč Horských výzev, k tomu maratony. Pamatuju si bavlněná trička, tepláky a obyčejné dioptrické brýle, které jsme si my obrýlení pravidelně vraceli z půlky nosu zpátky před oči.
Možná mi vzpomínky trochu zešedly. Ale tolik barev jako dnes v nich určitě nebylo.
Přijdu na start a kolem mě stojí profesionálové připravení po závodě rovnou vyrazit na ples. Sladěné boty, ponožky, brýle. Hodinky, které by pravděpodobně zvládly řídit menší letiště. Úsměvy do selfíček. Organizace jako na Tour de France.
Já si nenápadně kontroluju tkaničky a přemýšlím, jestli jsem těch osm let neměl věnovat taky trochu přípravě outfitu.
Běhání s dioptriemi mě nakonec dostalo zpátky na start
Za mým návratem nebyla jen sportovní nostalgie. Kolegové v R2 mě požádali, abych při běhu vyzkoušel sportovní dioptrické brýle se samozabarvovacími čočkami. Na podobný test mám výborné předpoklady. Běhám, do R2 mám co mluvit a na dálku nevidím. Konečně se tedy dostavil věk, kdy se moje tělesné nedostatky dají vykázat jako pracovní kvalifikace. Kdo někdy sportoval v běžných dioptrických brýlích, asi ví, o čem mluvím. Já se s nimi dlouho trápil. Klouzaly, padaly, mlžily se. Člověk řeší dech, tempo, nohy a k tomu provozuje drobnou údržbu obličeje.
Posunout brýle. Otřít brýle. Znovu posunout brýle.
Sportovní dioptrické brýle mají smysl právě tehdy, když tohle řešit nemusíte. Ne proto, že by za vás běžely. Bohužel. Ale protože dobře zvolené brýle mohou při pohybu zůstat tam, kde mají, a vy se soustředíte na cestu před sebou. Nejdřív jsem nové R2 vzal na několik tréninků. Seděly mi a první zkušenost byla výborná. Jenže při tréninku se dá všechno nějak zařídit. Zkrátíte trasu, otočíte se domů a nazvete to rozumným nasloucháním vlastnímu tělu.
Závod je jiná disciplína. A tak jsem vyrazil na olomoucký půlmaraton. Večerní start, zapadající slunce a můj doběh už za šera. Pro test fotochromatických dioptrických brýlí velmi dobrý scénář. Pro návrat k závodění po osmi letech možná trochu velkorysý.
Fotochromatické sportovní brýle na běh: když se během závodu mění světlo
Fotochromatické neboli samozabarvovací čočky reagují na UV záření a postupně mění své zabarvení podle podmínek. Jejich výhodou při běhu nebo dalších sportech je širší využití v proměnlivém světle bez nutnosti měnit brýle nebo čočky. Konkrétní rozsah zatmavení se vždy liší podle použité čočky.
Tolik technická část.
Moje osobní hodnocení z Olomouce bylo podstatně jednodušší:
Viděl jsem dobře a nemusel jsem pořád řešit brýle.
Pro někoho samozřejmost. Pro člověka, který si roky při sportu rovnal obruby na nose, téměř společenský převrat. Slunce klesalo, světla ubývalo a já se mohl soustředit na běh. Tedy především na to, abych v něm pokračoval. Brýle svůj úkol plnily. U nohou už bylo potřeba občas obnovit motivaci.
A právě tohle je pro mě největší přínos dobrých sportovních brýlí. Ne další položka v tabulce technologií. Ale chvíle, kdy je přestanete vnímat a řešíte jen tempo, trasu a sami sebe.
Ústí nad Labem: běžecký ples s vůní průmyslu
Druhým závodem byl půlmaraton v Ústí nad Labem.
Zase ta energie před startem. Dav nadšenců, barevné dresy, sportovní brýle a vzduch prosycený drahými parfémy. Člověk měl pocit, že se chystá společenská událost, na kterou se omylem dostavil s energetickým gelem v kapse.
Zazněla Vltava a rozběhli jsme se. Je na tom něco krásného. Tolik lidí, každý s vlastním příběhem, cílem a důvodem, proč si dobrovolně zaplatil za jednadvacet kilometrů postupně sílících pochybností.
Ústí navíc nabídlo pestrý doprovodný program.
Od hospody na mě pokřikovalo několik pochybných existencí, které měly svůj vytrvalostní výkon zjevně rozpracovaný už delší dobu. Přesné znění jejich trenérských pokynů si nechám pro sebe. Do metodiky přípravy na půlmaraton by se stejně zařazovalo obtížně. Musím jim ale uznat, že svůj názor sdělovaly bez zaváhání. Já už v tu chvíli neměl dech ani na odpověď.
A pak přišla chemička. Probíhat průmyslovým areálem je zážitek sám o sobě. Tahle část trasy navíc „voněla“ jako šatna po zápase fotbalistů. Taková ta, do které otevřete dveře a okamžitě pochopíte, proč tam nikdo nemá pokojové rostliny. Parfémy ze startu byly definitivně minulostí.
Člověk by zrychlil, ale nohy už měly vlastní představu o tom, co je technicky proveditelné.
Sportovní brýle R2 na nosech běžců: radost, kterou v tabulce nenajdete
Mezi tím vším jsem si začal všímat ještě jedné věci.
Kolik lidí kolem mě běží v brýlích R2. Poznával jsem R2 FLUKE z modelové řady AT100 i další modely. A udělalo mi to větší radost, než bych čekal.
Když se značce věnujete roky, znáte kolekce, vývoj, termíny, tabulky i problémy, které zákazník naštěstí nikdy nevidí. Pak kolem vás proběhne člověk s vašimi brýlemi a všechno to najednou dostane velmi jednoduchý smysl. Vybral si je. Vzal si je na závod. Používá je přesně tam, kam patří.
A ještě v nich běží rychleji než já. To už by si tedy odpustit mohl.
Sportovní optika R2 dnes nabízí různá řešení podle podmínek, ve kterých člověk běhá nebo jezdí. Třeba R2 SPEEDSTER AT043C používá HD Tech, která zvýrazňuje kontrast a pomáhá lépe vnímat detaily okolí. R2 BOOST AT114F má naopak HD Polar XTR. Ta kombinuje podporu kontrastu s polarizací, která pomáhá omezit rušivé odlesky.
Nejde o to mít v názvu co nejvíc technologií. Důležité je vybrat čočku podle světla, prostředí a toho, co od brýlí při sportu potřebujete. A samozřejmě podle toho, jak vám konkrétní model sedí.
Já měl během závodu největší radost z něčeho mnohem jednoduššího: že naše brýle potkávám v pohybu.
„Ten dres poznávám! Ty jsi z R2!“
Ještě před startem mě oslovil Martin ze Běhu zdar.
„Ten dres poznávám! Ty jsi z R2!“
Potěšilo mě to. Dres evidentně odváděl dobrou práci ještě předtím, než jsem já vůbec nějakou začal.
Dali jsme se do řeči o našem nedávném setkání s ambasadory. Mrzelo ho, že u toho nebyl. Mě zase těšilo, že se o akci mluví i mezi lidmi, které potkám na závodech. Slíbil jsem mu, že na oslavu 25 let R2 ho pozveme. Takže, Martine, slib platí. A teď už je i na blogu, což jeho vymahatelnost výrazně zvyšuje.
Jak řešit sportovní dioptrické brýle na běh
Po cestě jsem viděl také dost lidí v obyčejných dioptrických brýlích. A pokaždé jsem si vzpomněl na svoje klouzající obruby a věčné upravování.
Měl jsem chuť někoho zastavit.
„Hele, počkej. Já mám něco, co by tě mohlo zajímat.“
Pak mi došlo, jak by asi působilo, kdybych uprostřed půlmaratonu zahájil obchodní prezentaci. Člověk si běží pro osobák a cestu mu zastoupí zadýchaný chlap s nabídkou optického řešení. Tak jsem běžel dál. A řeknu to radši tady. U sportovních brýlí R2 lze dioptrie u vybraných modelů řešit několika způsoby. To je také základ programu R2 PRO OPTIC.
Optický insert je menší obruba s dioptrickými čočkami vložená za hlavní sportovní čočku. Výhodou je, že zůstává zachovaná původní sportovní čočka a u kompatibilních modelů lze insert využít jako samostatné dioptrické řešení.
Direct clip se vkládá přímo do rámu místo původní sluneční čočky. Konkrétní provedení závisí na modelu sportovních brýlí.
Přímý zábrus znamená osazení dioptrických čoček přímo do vhodného rámu bez další vložky před očima.
Ne každý způsob je vhodný pro každé brýle a každou dioptrickou korekci. Rozhoduje konkrétní model, hodnota dioptrií, požadovaný typ čoček i to, jak vám obruba sedí. Proto dává smysl vyzkoušet brýle na obličeji a konkrétní řešení probrat s optikem.
Více možností popisujeme také v článku o sportovních dioptrických brýlích R2.
Já si svoje řešení vyzkoušel při tréninku i na dvou půlmaratonech. A nejvíc oceňuju právě to, že jsem mohl brýle pustit z hlavy.
Na nose samozřejmě zůstaly.
Fotochromatika, HD Tech nebo polarizace? Rozhoduje hlavně prostředí
Člověk při výběru sportovních brýlí snadno skončí u názvů technologií. Já bych začal jednodušeji: kde a kdy budete brýle nejčastěji používat?
Pokud se během běhu často mění světelné podmínky, dává smysl podívat se na fotochromatické čočky, které podle UV záření postupně mění zatmavení.
Když je důležitá lepší čitelnost detailů a kontrast, přichází ke slovu HD Tech.
A v prostředí se silnými odlesky může být zajímavá polarizace, která rušivé odrazy pomáhá omezit.
Neexistuje jedna čočka pro všechny situace. Stejně jako neexistuje jedna běžecká bota pro každého běžce. A jestli existuje, pravděpodobně ji ještě nemám.
R2 CLIFF AT113N: HD Photochromic v kolekci 2027
Po zkušenosti s během v proměnlivém světle mě o to víc zajímá jedna z novinek kolekce R2 2027: R2 CLIFF AT113N s HD Photochromic.
HD Photochromic spojuje fotochromatickou adaptaci na měnící se světlo se zvýrazněním kontrastu a detailů. Pro sport v podmínkách, kde se střídá otevřený prostor, stín nebo různé světelné situace během jedné aktivity, je to kombinace, kterou si chci vyzkoušet přímo v pohybu.
Protože tabulka parametrů je užitečná věc.
Ale několik kilometrů na nose vám o soužití s brýlemi řekne mnohem víc.
Půlmaraton už je v tomhle směru skoro partnerská terapie.
Cíl, gauč a sport ve vodorovné poloze
V Ústí jsem vedle brýlí testoval také běžeckou vestu a nové ponožky R2.
Když už se člověk takhle dobrovolně namáhá, je dobré mít pocit, že tím zároveň plní pracovní úkol. Postupně jsem ale přestal sledovat cizí vybavení a začal se naplno věnovat vlastnímu přesunu do cíle. V hlavě už se objevoval večerní gauč, nohy nahoře a tenis v televizi.
Sport mám rád v mnoha podobách. Po půlmaratonu zejména v té, kdy běhá někdo jiný. Za těch osm let se změnilo hodně. Vybavení, atmosféra i moje představa o tempu, které se dá označit za příjemné. Jedna věc ale zůstala. Radost ze společného startu, z pohybu a nakonec i z toho, že člověk proběhne cílem.
A znovu jsem si ověřil něco, co platí i pro sportovní brýle: dobré vybavení má největší cenu ve chvíli, kdy o něm přestanete přemýšlet. Prostě funguje a nechá vás běžet.
Příští zastávka: Třeboňský půlmaraton 3. října
Další zastávka? Třeboňský půlmaraton 3. října.
Těším se na běh přírodou a další závodní zkoušku svého dioptrického řešení v modelu R2 RACER AT063 se samozabarvovacími čočkami. Právě střídání otevřených úseků a stínu je prostředí, ve kterém mě zajímá hlavně jedna věc: jestli zase dokážu na brýle zapomenout a věnovat se běhu.
Brýle se budou přizpůsobovat světlu.
Já tempu a postupně nejspíš i realitě.
Tak se třeba potkáme na startu. Poznáte mě podle dresu R2 a odhodlaného výrazu.
V cíli už radši jen podle toho dresu.