Oblíbený způsob regenerace?
Postavili jsme si s manželkou svépomocí rodinný dům. Stále ještě není vše hotovo, a tak nejoblíbenější regenerace je při práci. Samozřejmě velmi rád si zajedu s rodinkou do akvaparku nebo na výlet.
Jak bys popsal svůj tréninkový den?
Můj tréninkový den začíná vydatnou snídaní, která je velmi důležitá. Samotná příprava před výjezdem na trénink je strečink a celkové protažení těla. Výjezd bývá kolem osmé hodiny. Samotná jízda probíhá dle tréninkového plánu. Domů se vracím dle stanovené vzdálenosti přibližně kolem 16. až 18. hodiny. Po dojezdu následuje sprška. A samozřejmě jídlo. Během tréninku nezastavuji, tudíž ani neobědvám, a stravuji se pouze na kole ze zásob, které si vezu s sebou. Následuje kafíčko s manželkou a relax s rodinkou. Pak přijde na řadu třeba dvanáctihodinová noční směna. Dle směn v zaměstnání se pak čas tréninku přizpůsobuje.
Vzpomeneš si ještě na svůj první závod?
Ano. První závod byl Zašovská čtyřiadvacítka. Byl to ryze amatérský závod a já se rozhodl, že si otestuju své schopnosti. K mému překvapení jsem ho dokončil na čtvrtém místě ve své kategorii. Na start jsem se postavil v teniskách a na kole, které vážilo necelých 15 kilo. Žádná speciální příprava na tento závod nebyla.
Máš nějaký oblíbený závod?
Samozřejmě je to „domácí“ čtyřiadvacítka na Bystřičce, kde panuje skvělá přátelská nálada. Z ultramaratonů je to DOS RAS- EXTREME 1175 km Nonstop! Závod okolo Slovinska, který se jede v nádherném horském prostředí. Závod je velmi obtížný, ale pořadatelsky takřka dokonalý.
Jakou nejtěžší chvíli jsi při závodě zažil?
V ultramaratonech je klíčový doprovodný tým. Lidské tělo se dokáže velmi specificky bránit extrémnímu fyzickému zatížení. Ve spojení s absencí spánku často přicházejí halucinace, které jsou při extrémních závodech běžné. Hlava závodníka přestává reálně fungovat. Při letošním mistrovství Evropy ve Slovinsku přišly na posledních cca 60 kilometrech halucinace takového rozměru, kdy jsem odmítal jet dál na kole. V hlavě se mi odehrával scénář, že místo abych jel směrem do cíle, tak mě můj tým vedl proti směru závodu. Toto je samozřejmě pouze výplod v mé hlavě. Pak nastupuje klíčová role týmu. Ten má za úkol starat se o mě nejen tak, že mi podává stravu, naviguje mě po trase závodu, ale musí být schopen mě přesvědčit i o tom, abych pokračoval a úspěšně dojel do cíle. Případně posoudil zdravotní stav a rozhodl o další strategii. Za to mu patří velký dík. S oblibou říkám, že úspěch závisí z 50 % na přípravě závodníka a zbylých 50 % je zásluha týmu.
Určitě máš jako sportovec vytyčené cíle. Jaký je ten nejbližší?
Pokud se mi podaří sehnat dostatečné množství financí, chci se zúčastnit nejdelšího Evropského závodu RAA – Race around Austria (www.racearoundaustria.at), závod okolo Rakouska, který měří 2200 km, převýšení závodu je cca 28 000 výškových metrů. Na tento závod je v mé kategorii časový limit šest dní.
Máš svůj sportovní sen? Něco, co bys opravdu chtěl dokázat?