Pro někoho zbytečný přepych, pro někoho nezbytnost, bez níž by se k výkonu, ba k samotnému běhu nedokopal. Jak může běžecký trenér pomoct vám?
Pravdou je, že běžeckému trénování se dnes věnuje kdekdo a do značné míry můžeme pochybovat o tom, zda je to zcela správně. Zároveň je ale třeba vzít v potaz, že ryze běžecký trenér se u nás studovat nedá a alespoň různé kurzy jsou u nás teprve v plenkách. Pokud bychom chtěli řešit terminologii do hloubky, narazíme na to, že trenérství je řazeno mezi pedagogické profese a jako takové ho samozřejmě studovat lze. K tomu řada sportovních oborů a pak jsou tu pochopitelně i trenéři atletičtí, rovněž licencovaní.
Spíš se zaměřme na to, co vám takový – lépe tedy řečeno – kouč může přinést a jaký by měl být. Koneckonců, kolikrát hraje větší roli to, jak vám vyhovuje daný přístup a jak si sednete lidsky, než to, kolika kdo máchá certifikáty.
1. Pravidelnost
Máte-li problém se donutit pravidelně běhat, právě dohled trenéra, mít nad sebou bič, vám v tom může pomoci. S tím souvisí i tréninkový plán. Když už nezabírá žádná jiná motivace, třeba pomůže, když za to budete platit. Anebo nechcete svého kouče zklamat.
Není potřeba kontrola celoživotní, brzy se z běhu stane rutina a budete rádi vybíhat sami.
2. Spolupráce a smysl
„Trenérské vedení předpokládá interaktivní spolupráci trenéra se svěřencem a ne jen poslání univerzálního tréninkového plánu mailem. Při výběru si tedy kromě ceny ověřte, zda za své peníze dostanete kvalitní službu v podobě možných úprav tréninku (on-line servis) a na základě jakých informací je vám plán vypracován,“ uvádí ve své „Velké knize běhání“ Aleš Tvrzník. Jedním dechem ale zmiňuje i onu kvalifikaci – protože trenér svým způsobem spolurozhoduje o vašem zdraví.
Trenér by se tedy měl zajímat o to, jak tréninky snášíte, zda-li vás něco nebolí, jak se vám daří zařadit běhání do běžného života, a s ohledem na to vše přizpůsobit. Měl by znát svěřencovy cíle (jde jen o to, běhat pravidelně, nebo zhubnout, nebo se propracovat k určitému výkonu?), respektovat je a s ohledem na ně ke svému svěřenci přistupovat. Nepohybujeme se na vrcholové úrovni, aby někdo na někoho kupříkladu zvyšoval hlas či byly na místě výčitky. Měl by být realistou: desítku za 40 minut (bez větší sportovní minulosti) asi zítra nezaběhnete.
3. Prevence zranění
Je žádoucí, aby trenér nebyl jen tím, kdo párkrát klikne a pošle pár mailů. Trenér by vás měl také vidět běhat a znát váš zdravotní stav. Jen tak může pomoci se správnou technikou, zabrzdit zranění či přetrénování – to vše souvisí. Ale pozor, důležitá je i zpětná vazba svěřence, který by se měl ozvat pokaždé, když se mu něco nezdá a běhání v něm vyvolává spíše nepříjemné pocity. Tím nemyslím, když se zrovna ozývá čistá lenost. Pak musí zasáhnout trenérova autorita. Je to tedy i o vzájemné důvěře a jakési symbióze.
4. Radosti i zklamání
Trenér by měl být motivátorem, tím, kdo vás povzbudí. Zapáleným pro věc. Oporou. Přičemž je jedno, zda jde o chvíle, kdy jde vše podle plánu, nebo chvíle, kdy máte chuť pověsit běžecké kecky na hřebík. Nervozita před závodem? Smutek z výsledku? I s tím by si měl umět trenér poradit. Stává se tedy tak trochu i psychologem. Měl by být dostatečně empatický.
5. Osobní zkušenost
Vzdělání v oboru u nás pokulhává, a tak se lze řídit také dle množství a škály zkušeností. Když vedle sebe postavíte fitness trenéra a dlouholetého atleta s celým arzenálem odběhaných závodů, po kom tak asi bude lepší sáhnout? Ale zase bacha, onen ambiciózní atlet se musí umět přeladit na potřeby a možnosti hobby běžce.
Je logické, aby vám někdo mohl radit s přípravou na maraton, měl by jich sám mít několik úspěšně absolvovaných. Pro ty úplně první krůčky to zcela potřeba není.