Běháte a máte psa a chcete tomu věnovaný čas propojit. Základ splněn. Canicross je přirozeným pohybem nenáročným na vybavení, navíc si ho užíváte s parťákem, který má pořád radost. Začít s ním je jednoduché. Co ale dělat, když to drhne? Většinou se stačí zastavit a podívat se na to s nadhledem.
Běhání se psem je týmová disciplína a tým je silný jen tak, jak silný je jeho nejslabší článek. Proto nemá valné šance vynikající běžec, který se nevěnuje tréninku psa, stejně jako nebude úspěšný vynikající kynolog, který psa všechno perfektně naučí, ale sám to neudýchá.
Tím se dostáváme k jádru problému. V canicrossu se to zkrátka může zadrhnout na dvou frontách a dařit se vám bude jenom tehdy, když zkombinujete svůj a psí trénink.
Nastavte si měřítka
Když máte pocit, že se vám nedaří, položte sami sobě zdánlivě jednoduchou otázku. Co pro mě znamená úspěch? Je to vyhrát závod? Dokončit závod? Zúčastnit se závodu? Vyběhnout na trénink?
Podaří-li se vám definovat svůj cíl, můžete se na své výkony podívat střízlivýma očima a jasně si říct, co přesně se vám nedaří a překáží to na cestě k úspěchu. Bolí mě záda po každém tréninku. Běhám pomalu. Pes netahá. Psa spíš tahám já. Pes nevydrží běžet dlouho a po pár kilometrech odpadne. To všechno jsou objektivní problémy. Dobrá zpráva je, že s nimi můžete něco udělat.
Pak je také potřeba být k sobě upřímný a uvědomit si limity své i psí. To, že doběhnete na závodech poslední nebo nestačíte ostatním v tréninku, ještě neznamená, že se vám nedaří. Prostě v současné chvíli narážíte na své limity.
S přehnanými ambicemi mám bohaté osobní zkušenosti, které mě naučily, že zábava to začne být teprve ve chvíli, kdy si své současné limity připustíte. Radost pak přináší každý výkon, kterým se k nim přiblížíte nebo je jím posunete zase o krůček dál. Přehnané ambice ničí vás oba. Málokdy jsou vaše i psí síly vyrovnané, a pokud vám pes prostě nestačí, musíte se s tím smířit a naopak ho ocenit za to, že dělá, co může.
Nemá smysl se trápit kvůli pomalému tempu nebo špatným závodním výsledkům, význam má jenom přemýšlet o konkrétních „malých“ problémech, které nám brání, abychom dostali ze sebe a našeho čtyřnohého kamaráda maximum.
Jaké jsou tedy nejčastější problémy, se kterými se – i přes veškerou snahu dělat věci dobře – řada začínajících i zkušených canicrossařů setkává?
-
Pes mě netahá
Pokud vám pes při běhu nepomáhá (netahá vás), může to mít více příčin. Vedle například nepadnoucího postroje, nedobře zvolené metodiky tréninku nebo špatné zkušenosti z minulosti to často bývají příliš dlouhé tréninky.
Pes se během tahu musí celou dobu soustředit, což ho vyčerpává stejně jako fyzický výkon. A na dlouhých tratích se koncentrovat zkrátka nevydrží, přestane táhnout a velmi rychle si pomalé tempo a „netahání“ zafixuje.
Tréninky proto musíte prodlužovat velmi pomalu a hlavně začínat na krátkých, maximálně 2km trénincích. Pokud už jste udělali tu chybu, že jste psa „natáhli“ na dlouhé tréninky a on s taháním přestal, musíte se vrátit zase o jeden nebo i více kroků zpátky.
V každém případě doporučuji navštívit některé z canicrossových kurzů (viz níže) a probrat možné příčiny a jejich řešení.
- Pes je na mě příliš silný a nemůžu s ním běhat z kopce
To je velmi častý problém a nejste v něm rozhodně sami. Naštěstí i tady existuje řešení. Nejprve musíte psa naučit bezvadně tahat. Paralelně, avšak mimo canicrossový trénink, naučte psa chodit u nohy nebo „za patami“. Ve chvíli, kdy už má s taháním zkušenosti a přesně ví, co se od něj žádá, můžete tyto dva světy spojit a během canicrossového tréninku zařadit i běh u nohy.
-
Pes mi nestačí
Jestli se psem vedle běhu jezdíte i na kole, koloběžce nebo běžkách, můžete se setkat s tím, že vaší rychlosti nestačí. Tady je opět potřeba si uvědomit limity psů a hlavně najít hranice toho vašeho. Canicross zvládne prakticky každý pes, ale rychlejší disciplíny už můžou být pro některé z nich nad jejich možnosti.
S tréninkem rychlosti začínejte v každém případě velmi opatrně a teprve tehdy, kdy máte hodně naběháno v canicrossu nebo obecně v nižších rychlostech.
Kde hledat pomoc?
Nejjednodušší cesta je navštívit některou z tréninkových skupin. Po celé republice je jich hned několik a záleží jen na tom, která je vám bližší.
Trénink je ze 60 až 70 % zaměřený na přípravu psů a ze zbytku na vaši kondičku a běžecké dovednosti. Pokud chcete na tréninku vyřešit konkrétní problém, doporučuji, abyste kontaktovali přímo trenéra a nastínili mu, o co se jedná. Může vám pak poradit konkrétní trénink, kde bude na vaše potíže nejvíce času.
Společné tréninky vedou canicrossaři, kteří mají pod palcem všechny důležité informace o zapřahání a jsou schopni a hlavně ochotni je předávat dál. Navíc jsou navzájem propojení, a co nedokáže vyřešit jeden, může vyřešit druhý.
Společné tréninky stojí od 100 do 200 Kč a jsou určené všem, kteří
- chtějí začít a nevědí, jak na to,
- chtějí odstranit zlozvyky psů,
- chtějí „rozběhat“ své čtyřnohé parťáky,
- chtějí si půjčit a vyzkoušet vybavení předtím, než si ho koupí,
- hledají motivaci pro trénink.
Hlavně nezapomínejte, že neúspěch a trápení jsou ve sportu jen velmi relativním pojmem a každým tréninkem se posouváme dál.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
