Model Gel GT-2000 patřil k nejprodávanějším botám od Asicsu posledních let a získal rovněž řadu ocenění. Vyzkoušeli jsme, jestli je stejně povedený i jeho nástupce prodávaný pod názvem Gel GT-2000 2.
Na boty Asics Gel GT-2000 2 jsem se vyloženě těšila z jednoho prostého důvodu: S dobře tlumenými botami od Asicsu mám obecně ty nejlepší zkušenosti, po celý svůj dosavadní život jsem ale vždy běhala v botách pro běžce s neutrálním došlapem – a to i přes to, že je u mě došlap na vnitřní stranu chodidla jednoznačný už od pohledu. Mám prostě strašné „iksovky“. GT-2000 jsou určené běžcům s pronací, takže jsem se nadšeně vrhla do testování prvních bot z kategorie, do které moje nohy patří.
Perfektní kontrola došlapu
První věc, kterou o GT-2000 můžu a musím říct, je, že kontrola došlapu funguje naprosto perfektně. Už při nazutí a několika prvních krocích je cítit, jak se chodidlo mírně natáčí tak, že je při dopadu více zapojena jeho vnější část, což vede k lepšímu postavení kotníku. Tím noha získá jistotu, takže jsem mohla pěkně protáhnout krok i v místech s náročnějším povrchem, kde obvykle jen tak ťapkám – např. na nerovné dlažbě nebo při přebíhání obrubníků. Díky tomu jsem pak také ani moc nevnímala, když napršelo – louže nemají na stabilitu vůbec vliv.
Většinu kilometrů během testování jsem naběhala po silnici a zpevněných cestách, kde bota výborně obstála. Perfektní je zejména tlumení, což ale nebylo žádné velké překvapení – gelové odpružení pod patou i pod špičkou, které používá Asics, je pro mě stará zlatá jistota. Schválně jsem do výběhů zařadila několik delších seběhů po tvrdém povrchu, kde jsem se pořádně rozběhla, abych vyzkoušela, jak si bota poradí s absorpcí větších nárazů. A výsledek opět nepřekvapil – tlumení nárazů bylo bezchybné. I v momentě, kdy by člověk čekal, že si „obouchá“ nohy, je to pořád dobré. Dopad sice není až tak „do měkkého“ jako např. v Asics Gel Cumulus, ale zato je velice dobře rozložený na celé chodidlo.
Navede nohu na odraz
Při výběhu do kopce jsem však naopak měla pocit, jako by mě pořád něco brzdilo. Na to, co to je, jsem přišla ve chvíli, kdy jsem se rozhodla vyzkoušet boty na rychlejších úsecích: Jak už jsem zmínila, dopadám při běhu poměrně výrazně na vnitřní stranu chodidla, takže při odrazu je téměř veškerá síla soustředěná do bříška pod palcem a částečně do palce. GT-2000 vás ale takto odrazit nenechá. Chvíli jsem se snažila s tím bojovat, ale nakonec jsem to vzdala a učím se do odrazu zapojovat víc střední část špičky. Ze začátku jsem proto byla pocitově pomalejší právě při přechodu do rychlejšího běhu a při výbězích kopců, ale na druhou stranu se tím pádem trochu urovnal můj celkový běžecký styl: Dopad je stabilnější, krok není tolik rozházený do stran. A předpokládám, že by se to mělo velmi brzy projevit zrychlením, nebo aspoň menší únavou – jde zkrátka hlavně o to si zvyknout si a odnaučit se léty zafixované zlozvyky. Při delších výbězích je navíc taková opora pro nohu velmi příjemná. Po vyzutí boty jsem měla dokonce pocit, že při běhu takto posiluju kotníky, což oceňuju jako přidanou hodnotu k tréninku.
Pro delší i svižnější výběhy
Nedalo mi to a vyběhla jsem i mimo zpevněné cesty. Blátu se ve světlých botách instinktivně vyhýbám, ale přiznám se k traverzu po mokré loučce – důležité je, že ponožky zůstaly suché. Po trávě se běhalo ještě celkem dobře, horší to bylo, jakmile došlo na kamenité úseky. Zde se opět nemůžu ubránit srovnání s Cumulusy, což taky rozhodně nejsou terénní boty, a přesto v nich mám úspěšně naběháno mnoho a mnoho kilometrů v terénu, dokonce i po skalách. V GT-2000 má noha skvělou oporu na rovném povrchu, rozbitý chodník je stále ještě naprosto v pořádku, na hromadě kamení se mi už ale optimální došlap hledal podstatně hůř. To ale vlastně zase tak nevadí, protože k hraní si na kamzíky není tato bota primárně určená. Vzhledem k tomu, jak dobře se v nich běhá po tvrdém povrchu, jako jsou silnice a stezky, na ně není potřeba nakládat další přehnané nároky. A na silnici jsou zkrátka pro delší i svižnější výběhy přesně akorát.
V průběhu testování se mi kvůli mojí extrémní pracovní době podařilo prošvihnout spoustu skvělých závodů, např. Jardův kopec a Pardubickou devítku, zato jsem ale několikrát v pozdních nočních hodinách svižně absolvovala trasu z Dejvic, kde pracuju, přes Letnou domů do Troje. A na těchto mých popůlnočních bězích městem se GT-2000 osvědčily výborně. Parádní tlumení, slušný odraz, bezvadná podpora pro delší krok na asfaltu a dlažbě. Ideální pro nás běžce, kteří občas opravdu nemáme kudy jinudy než probíhat městem a po cyklostezkách. Jestli bych si v nich troufla závodit, si nejsem jistá. I když pohodlí je dostatečné, a to jak v oblasti tlumení, tak dobře řešeného svršku, zatím jsem se v nich nenaučila běhat rychle. Na druhou stranu však jde v první řadě o tréninkovou, nikoliv závodní botu, a proto zejména v rámci objemového tréninku je to určitě skvělá volba pro běžce všech výkonnostních úrovní.
|