Objevování zajímavých míst na běhání mě přivádí na stále nová a nová místa. Když jsem loni běhal v Alpách a rozplýval se nad italskou povahou, kamarád, který v Itálii strávil několik let mi poradil: „Když chceš poznat tu pravou Itálii, musíš někam od Bologni na jih.“ Řekl jsme si tedy, proč ne. Vyměním Alpy za Apeniny.
Text: Michal Hrabec, Running2.cz
Že jsem v Itálii, jsem pocítil hned po příletu. Bouřlivé přivítání s kamarády ze Soul Runningu a po zjištění, že část týmu, který se scházel z celé Evropy má zpoždění, jsme vymysleli rčení, které naprosto vystihuje italský přístup: „Be creative!“ Vše se dá vyřešit, nic není problém, jen se zkrátka nesmí zapomenout, že vše je tak nějak na pohodu.
Proto, že Apeniny, konkrétně Národní park Casentinesi nejsou tak turisticky zahlcené jako Alpy nebo přímořské oblasti jako Toskánsko nebo Rimini, není problém se tady ubytovat v opravdu překrásném hotýlku nebo penzionu za přijatelnou cenu. Nás uvítal překrásný hotel zrekonstruovaný z usedlosti ze 13. století. Místo s atmosférou, které na nás dýchala z každého koutu. Navíc přímo pod horami mezi sady a vinicemi, kde se vše pěstuje v souladu s přírodou.
Hned při ubytování jsme poznali, že tady je opravdu skutečná Itálie. Oproti Alpám nebo přímořským oblastem je tady znalost angličtiny na zhruba české úrovni, s jediným rozdílem – Italové udělají vše pro to, aby se domluvili. Vysvětlování, řeč těla rukou a obličeje, to vše pomáhá překonat jazykovou bariéru.
Co je v kterékoliv části Itálie stejné? Pohostinnost. Ihned po ubytování přišla na řadu typická italská večeře. Prostor k tomu ochutnat místní bio speciality, ale hlavně si popovídat, kde jsme celý rok běhali, co jsme zažili a přitom doplňovat tekutiny a železo místním prvotřídním vínem.
Po stopách Dante Alighieri
Oblast v okolí hranic Emilie-Romagnia a Toskánska má bohatou historii: právě tady čerpal svou inspiraci Dante Alighieri, to tady poznal svou múzu Beatrice. Fragmenty z místní přírody se prolínají jeho dílem. Není se tomu co divit. I přesto, že Apeniny zdaleka nedosahují výšky Alp, tak nejvyšší hora Parku Casentinesi – Monte Falco má 1658 metrů, což je stále o více než 50 metrů více než naše Sněžka. Tato oblast plná překrásných kopců skal a lesů, převažující listnaté lesy poskytují dostatek stínu pro trailové běhání, přitom jsou řidší a tak mnohem prostupnější, než naše jehličnaté.
Když půjdete po stopách Danteho, můžete stejně, jako on začít peklem. Pod povrchem se totiž skrývají bohatá ložiska zemního plynu. Ten na mnoha místech uniká a tak na svých cestách narazíte na mnohé kamenné mohyly, z jejichž vrcholu stoupají plameny. Místní s nadsázkou říkají, že to jsou nejmenší činné sopky na světě.Pokračujeme očistcem. Tím se může stát dlouhé stoupání po některé z místních silničce. V letním horku spolehlivě prověří vaši fyzičku a vy se rádi zase vrátíte na některou z lesních pěšinek.
Pak přijde ráj. Každý má o něm jinou představu, nám se jím zdál Cascate della Brusia a Bocconi – most ze 14. století, nad nádherným vodopádem. Osvěžení studenou vodou nám vlilo novou energii do žil.
Tam, kde běhají ti nejlepší
„Pojď Francesco, dáme si seběh!“ volám na kamaráda a společně s Fredem se spouštíme z kopce. Fred natáčí, za ním Francesco a já, trasa je tak akorát široká pro jednoho, mokré listí na jemném blátíčku ze včerejšího deště. Mezi tím spousta kořenů, kamení a nebezpečné skryté díry. Stupňujeme tempo. Zapnutá kamera nás nutí se předvádět, poskakujeme, kličkujeme. Užíváme si každý metr. V tom při jednom poskočení „na efekt“ vidím, jak Francesco ztrácí balanc. Ještě ve vzduchu se dostává do polohy, kterou nemůže ustát. Začínám se smát. Pád a Francesco dopadá a po zemi ještě přidá pár žabiček, jako kámen naplocho hozený do vody. Dál už trasu loňského mistrovství světa probíháme značně opatrněji.
Národní park Casentinesi má rozlohu téměř 370 km2. Následující den jsme se tedy vydali objevovat další zajímavá místa. Protože se v okolí jezera Ridracoli loni běžel světový šampionát v trailrunningu, nemohlo nám toto místo uniknout. Po prohlídce místního muzea vody IDRO a projížďce v elektrolodi po přehradě, jsme plni elánu vyrazili po trase závodu. Trasa Sacred forests trail vede téměř výhradně lesními pěšinami, úžasnými single traily a pokud máte rádi pražský Šutr, pak tahle trasa to je jeho 50 kilometrů dlouhá verze, s o něco delšími výšlapy a seběhy.
Pořádný relax po doběhu
Nedaleko národního parku je lázeňské městečko Castrocaro terme, místo kde po náročném běhu krásně zrelaxujete celé tělo. Nohám udělá dobře Knneipův chodníček, ve kterém je teplá a studená léčivá minerální voda. Po sauně a masážích se budete cítit jako znovuzrození a budete se moct vydat na obhlídku místních pamětihodností. Dvou hradů, v jednom najdete muzeum a v druhém se můžete ubytovat. Překrásné místo, s úžasným výhledem do krajiny. Zde odpočíval i Musolini a ten si vybíral jen ta nejkrásnější místa.
Národní park Casentinesi
Italsky Parco nazionale delle Foreste Casentinesi, Monte Falterona e Campigna.
Nachází se na hranicích Emilia-Romagnia a Toskánskla v oblasti Toskánsko-Emiliánských Apenin, asi 100 kilometrů od Boloni.
Rozloha: 368km2
Nejvyšší hora: Monte Falco (1 658 m)
Přidejte si k běhu cyklistiku
Pro objevování parku a širšího okolí je velmi oblíbené použití kol, od silničních po horská elektrokola. Místní zde nabízejí také projížďky s průvodcem. Počítejte ale s tím, že průvodci mluví téměř výhradně italsky. Nic to nemění na tom, že vás přivedou na ta nejkrásnější a nejzajímavější místa. Vyzkoušeli jsme to a bylo to skvělé zpestření, jako trénink v kopcích, přitom odlehčení kloubům a poznali jsme tak spoustu zajímavých míst, která bychom v tak krátkém čase nedokázali oběhnout.
Co si dát k jídlu?
Když se mně kamarád před cestou ptal, jestli mám nějaké speciální požadavky na jídlo, požádal jsme o omezení sacharidů. Jeho odpověď: „Tohle je Itálie – Pizza, pasta, samé sacharidy!“ Je to tak, jídlo je tady postaveno skvělém na pečivu, nejen těstoviny ale místní fritto připomínající miniaturní maďarský langoš je skvělou změnou. Co je pro tuto oblast opravdu typické, je raggu. Žádné Boloňské špagety, něco takového neexistuje, ale jakékoliv těstoviny s místním raggu – to je lahůdk,a na kterou budete ještě měsíce po návratu vzpomínat.
