Alžírsko má za sebou svou triatlonovou premiéru. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby ovšem nezasáhla do závodu velmi výrazná česká stopa. Nejenže na prvních dvou místech skončili čeští triatlonisté, ale ještě navíc závod pořádali nadšenci s českými kořeny. Zvítězil David Jílek (foto vpravo), stříbro si odvezl legendární Petr Vabroušek. Obou jsme se zeptali na jejich dojmy ze závodu.

Jednalo se o první triatlon v alžírské historii. Jaký vzbudil zájem u samotných triatlonistů?

Petr: Alžírsko už má svou triatlonovou unii asi 3 roky a v zemi jsou i triatlonisté. Nicméně dosud závodili hlavně v Maroku a Tunisu. Toto byla první příležitost zazávodit si ve vlastní zemi a setkalo se to z jejich strany s nadšením.

David: U triatlonistů, které jsem měl možnost pozorovat v průběhu závodu i v samotném cíli, kde většina závodníků z poloviční i sprint distance čekala, až dokončíme závod i my, bylo nadšení a radost obrovské.

Byl o závod divácký zájem?

David: Jelikož jsme měli možnost startovat v této zemi poprvé na tratích dlouhého triatlonu, byli jsme pro spoustu lidí něco zajímavého a dávali to také velmi najevo (v pozitivním slova smyslu). Atmosféra na trati a hlavně v cílové rovince byla nezapomenutelná! 

Petr: Atmosféra v prostoru depa a cílové rovinky byla bouřlivá. Do cíle s každým z nás dobíhalo několik desítek lidí. Závod se navíc konal v oblasti, kam se ze čtyřmilionového Oranu sjíždějí lidi na víkend. Takže i náhodných diváků bylo opravdu hodně.

Je i tohle ukázka toho, že o triatlon celosvětově roste zájem a dostává se do čím dál více končin nejen Česka, ale také planety?

Petr: Triatlon je tak geniální kombinace nejpřirozenějších lidských pohybových aktivit, že si dřív nebo později najde cestu do všech koutů světa…

David: Určitě ano. Triatlon je sport překrásně pestrý a zajímavý jak z hlediska jeho náročnosti na samotné fyzické schopnosti, tak i z hlediska psychiky a vlastně celého životního stylu. K tomu neodmyslitelně patří překonávání různých limitů, a to jak limitů samotných závodníků (kteří automaticky vyhledávají nové podněty pro svůj rozvoj), tak i „limitů” organizátorů, kteří mají snahu tyto podněty tvořit… a za to jim patří velké díky!

Petře, dle Vašeho Facebooku přivedli triatlon do severoafrické země dva kluci z Otrokovic. Jak k tomu došlo?

Petr: Mají českou matku a otce z Alžíru. Oba se tam narodili. Veslovali v Otrokovicích i Oranu a spoustu let se jim líbí i triatlon. A ten jim v Alžírsku chyběl. Měli dost odvahy i odhodlání do toho jít. Jsem moc rád, že jejich velká dřina nakonec triatlon do Alžírska úspěšně přivedla.

Jak jste vnímali český souboj o první místo?

David: Nijak odlišně oproti jiným závodům. Měl jsem radost, že mohu jet na prvním místě a kontrolovat si tak průběh závodu, ale zároveň obrovský respekt ke zbytku závodníků a celému závodu. Je to dlouhý triatlon, kde do posledního kilometru běhu není o vítězi rozhodnuto. 

Petr: Jako souboj o vítězství v závodě. Kdyby přede mnou byl kdokoli jiný, bral bych to podobně. U Davida jsem ale už před závodem věděl, že má skvělou formu a že bude hodně těžké ho porazit. A skutečně mi nakonec nedal šanci.

Promlouvá do vašich soubojů nějak to, že jste ještě před pár lety fungovali také ve vztahu trenér – svěřenec?

Petr: Doufám, že ano. David je inteligentní a talentovaný. Takže když jsem mu předal veškeré své tréninkové, stravovací, taktické, závodní a další know-how, bylo mi jasné, že budu mít časem o soupeře víc:-)!

David: Z mé strany zcela zásadně. Z Petrových rad a veškerého know-how čerpám dodnes. Vlastně celý přístup k triatlonu a pohled na něj mám od Petra, za což jsem nesmírně vděčný a dává mi to možnost tento sport dělat právě tak, jak dělám a jak jsem vždy chtěl… 

Jaký byl průběh závodu z vašeho pohledu?

David: Plavání se odehrálo v lehce rozbouřeném moři, kde bylo asi nejtěžší dostat se přes úvodních cca 50 m, kde byly poměrně velké vlny. Z vody jsem vylézal první s přibližně dvouminutovým náskokem. Kolo bylo pestré – roviny, kopce, vlnky… Do asi 90. kilometru jsem jel stabilní tempo, dál Petr začal lehce přidávat, s čímž jsem počítal a snažil se udržet stále stejný rozestup. Na běh jsem tedy vybíhal s náskokem asi 2,5 minuty. Běželo se mi dobře a díky běžeckým okruhům jsem měl možnost neustálé kontroly rozestupů, které jsem si hlídal a snažil s každým kolem lehce navyšovat.

Petr: V plavání a cyklistice jsme na tom byli podobně, ztratil jsem jen nepatrně díky křečím v obou depech (křeč jsem dostal při přeskakování vln, a ta se mi pak v obou depech vrátila). Na běhu se mi ale po celý maraton David systematicky nepatrně vzdaloval a díky obrátkové trati si to mohl kontrolovat. Takže jsme zhruba od poloviny maratonu už oba věděli, že je rozhodnuto…

Kde vás čekají další závody? Uvidíme také nějaký váš souboj na české scéně?

David: Za necelé dva týdny se chystám na duatlon Krušnoman, dva týdny poté nejspíš Ironman Lanzarote, další týden bude následovat Czechman, nebo MS v dlouhém kvadriatlonu Hannover. Určitě nevynechám Moraviaman, další týden Ironman Klagenfurt, další týden Ironman Frankfurt a další závody budu plánovat v průběhu sezony… Uvidíme, co zdraví a jak moc se mi bude stýskat po holkách doma:) 

S Petrem bychom se měli potkat na Krušnomanu a Moraviamanovi.

Petr: Teď si dám tradičně tréninkově Pražský mezinárodní maraton, týden poté Krušnomana, kde bychom se měli opět oba utkat. Stejně jako každoročně na dalších závodech FORD Czechman Tour…