Trailové závody miluji a Rakousko je pro ně jako dělané. Už podruhé jsem se proto vypravila horský maraton, který je nedaleko Kitzbühelu a už v názvu i jeho jméno. KAT100 – Kitzbühelen Alpen Trail se vryje do kůže – příroda je tu nádherná a ještě to vždycky okoření i horské počasí. Loni celý závod propršelo a bylo mlha, letos jen část, zato s dokonalými výhledy. Jaké bylo toto trailové dobrodružství pod hlavičkou série UTMB? Text: Soňa Hrabec Kotulková, Running2cz
Fieberbrunn je malé městečko v rakouské oblasti PillerseeTal – Kitzbühelen Alpen. Hodně oblíbené je v zimě na lyžování, skialpy i běžky, ale nabídnout má co i v létě. Právě odsud se startuje vyhlášený závod, který je v sérii UTMB a za jeho start můžete získat „kameny“, tedy body, které jsou potřeba na start legendárního závodu do UTMB ve Francii. Není proto divu, že tu startuje i spousta Čechů.
Letos pořadatelé v čele s ředitelem závodu Thomasem Bosnjakem maratonskou trať Marathon Trail 50K trochu protáhli ( ze 48 km na 51 km), převýšení 3250 metrů zůstalo stejné, ale změnila se i trať. Loni byl závod opravdu náročný – celý propršel a velkou mlhu nebylo téměř nic vidět. Proto moje přání bylo jediné – mít konečně krásné výhledy. To se mi sice splnilo, zato počasí bylo i tentokrát hodně zajímavé.
Dny před závodem byly tropy, den před startem zapršelo, ale věřila jsem, že na závod bude hezky. Když jsem ale v den D vstala, pršelo jako z konve. Byla jsem ale klidná – trať jsem už v tomto absolvovala a věděla jsem do čeho jdu. Když jsem to zvládla loni, dá to i letos. Líbí se mi, že tady přesně vím, co mě čeká. Že na začátek nepotřebuji hůlky a kdy je bude potřeba vzít si. Po úvodním stoupání přichází na řadu i běhatelné úseky. Počasí se nelepší, ale není mlha. Zato bahna je požehnaně. Ještě, že mám dobré boty, které na něm drží a taky mám nepromokavé ponožky. Za spodní stanicí lanovky odbočujeme prudce doprava a začíná příkrý lesní úsek nahoru plný bahna a kořenů. Ale jde to dobře, říkám si že bude legrace to běžet dolů. Stoupáme dále, závodníci vypadají jako velký barevný, pohybující se had.
První občerstvovačka u jezera. Je krásné! Loni tu byl vidět maximálně břeh. Teď vím, že nastane prudké stoupání. Vím, že už přijdou skály, dokonce i úsek s řetězem. Bahna je požehnaně, ještě více snad než loni. Vítr sílí a do obličeje mi padají proudy deště. Přede mnou jde nějaká závodnice a já se jí držím, připadám si s ní taková v bezpečí, její tempo mi vyhovuje i dolů po skalnatých sebězích. Tady je potřeba dávat pozor, kameny kloužou a střídají se s bahnem a obrovskými kalužemi. V botách mám moře. Už ani nepromokavé ponožky nepomohly. Snad nebudu mít puchýře. Vidím běžce, který padá. Nic mu není, ale má zlomenou hůlku. To fakt chceš!
Pak přichází seběh po horské louce s pastvinami, kde bahnité cestičky připomínají spíš skluzavku. Právě tady jsem loni jela po zadku. A teď tu padají snad všichni. Já se nějak díky svým hůlkám Leki a botám s michelin podrážkou držím, ale jdu opatrně. Pak vím, že přijde dlouhý, táhlý seběh po štěrkové cestě – to se dá krásně běžecky využít. Skládám si hůlky dozadu do opasku a běžím. Míjím běžkyni, jak si myje ruce v potůčku a má celý zadek totálně od bahna. Zjišťuji, že je Češka a tak s Lenkou běžíme spolu a vykládáme, po cestě potkáváme dalšího Čecha, takže se z nás stává česká skupinka.
Trasa se pak oproti loňsku mírně mění. Traverzujeme po kopci mezi bahnem a potoky, ale krajina a výhledy jsou neskutečné. Jen si říkáme, že si jich nemůžeme tolik užít, protože ten rozblácený, mokrý a kluzký terén chce fakt pozornost. Začíná zase prudké stoupání a do toho po fázi bez deště a se sluníčkem začíná zase foukat a prší. Už toho máme všichni plné zuby. Jde cítit únava a počasí tomu taky nenahrává. Jsme na 38. kilometru a nějak to nepřibývá. Když je ale krize, Tom vytáhne vtipy. Smějeme se úplně všemu a tohle pomáhá překonat krizi. Opět vidíme padat běžce, další naštěstí jen zlomená hůlka. Brodíme si místy po kotníky v bahně, jedna paní zapadává až po půlku lýtka. Jenže už jsme zase na vrcholu a teď cesta dolů.
Pak už to odsýpá a čím dál víc se přibližujeme k Fieberbrunnu, tím to je lepší. Z dáli už slyšíme hudbu a moderátora. Jsme v cíli a tam mě čeká Míša. Tento závod je pro mne díky podmínkám a počasí vždy i trochu bojem s mojí hlavou, ale vždycky stojí za to! Kdyby nepršelo a bylo sucho, tak by byl i dobře běhatelný dolů. Už druhý můj ročník ukázal opět skvělou organizaci, krásnou trať, úžasné dárky v rámci startovního balíčku ( batoh, tričko a medaile se fakt povedly) a super bylo také jídlo v cíli. Velká účast Čechů je vždy mojí záchranou, protože i když jsem jindy spíš běžec samotář, tady mi společnost v závodě vždy velmi pomůže a jsem moc ráda, že jsem tady potkala super nové kamarády. A není nad domácí podporu, měla jsem jednoho velkého a srdcového fanouška, který přesně věděl, o čem to je, protože loni tady uběhl stomílovku.
Pokud vás zajímá tento závod, podívejte se KAT100 by UTMB a také na www.pillerseetal.at ,kde lze najít také zajímavé informace o celí oblasti ( například kde se na závod ubytovat a co tu dalšího zajímavého vidět či ochutnat). Stálo to fakt za to a já doufám, že se za rok potkáme třeba na startu. Jsou tu totiž kratší i delší trasy, takže na své si tu přijde každý. S registrací neváhejte, protože často jsou vyprodané už několik měsíců dopředu.
