Krpálek se mezi lampiony neztratil

Uplynulý víkend v pražských Stodůlkách patřil Mistrovstvím republiky v orientačním běhu. V rámci Světového dne orientačního běhu si trať vyzkoušel také dvojnásobný olympijský vítěz Lukáš Krpálek s rodinou.

Sobotní MČR ve sprintu ovládli čeští reprezentanti Tereza Janošíková a Tomáš Křivda, kteří si tak vyběhli přímou nominaci na nadcházející závody Světového poháru ve Švédsku. „Ukázalo se, že je potřeba držet plynulost, a to bylo rozhodující. Mně se to povedlo a jsem ráda, že ta sprintová příprava je na dobré cestě a fyzická forma graduje,” popsala po závodě Tereza Janošíková, která zvítězila o 45 vteřin. Také Tomáš Křivda byl s výkonem spokojený: „Pocity jsou super, obhajoba titulu je vždy těžší, mnohem složitější než vyhrát na poprvé. Soupeři dnes pořádně zlobili, takže to bylo náročné až do posledních metrů.“

Druhým dnem dnes navázalo dopoledne MČR 4členných smíšených sprintových štafet, které ovládl tým Luhačovic. Odpoledne se v rámci Světového dne orientačního běhu (World Orienteering Day) konal závod pro veřejnost, jehož cílem je přiblížit tento sport novým zájemcům. Pozvání Českého svazu orientačních sportů přijal Lukáš Krpálek s rodinou. Lukáš tak chtěl poznat svůj další nový sport.

Přestože zabloudil hned cestou autem k místu závodu, pak překvapil všechny svou rychlou orientací i zájmem závodit. Původně pro něj organizátoři naplánovali jen procházku s mapou, od první kontroly se s Tondou rozběhl a běžel nakonec celý 2 km sprintový závod s osmi kontrolami. „Přece svůj první závod v orienťáku nepůjdu pěšky, to by byla ostuda,“ smál se v cíli, kde připustil, že domnělý orientační závod, který běžel v létě na táboře, nebyl doopravdy orientační běh, a tak měl dnes premiéru.

Se základy opravdového orientačního běhu hosty seznámili sobotní mistři republiky ve sprintu a reprezentanti — Tereza Janošíková a Tomáš Křivda, pro které byl tento víkend posledním testem formy před úvodním závodem světového poháru.

„Už v televizi mě překvapilo, jak rychle s mapou běží, na vlastní oči, jako v každém sportu, je pak to tempo ještě větší. Koukat do mapy, vybírat trasu a běžet cestou necestou tempem ke třem minutám na kilometr, to jsem moc nevěřil. Když nám na startu ukazoval Tomáš, jak se běhá v reálu, vlastně jsem si ani nevšiml, kam zmizel,“ hodnotil akci v cíli Lukáš.

„Docela mě to nadchlo, je to sport pro celou rodinu. I děti to nakonec chytlo, i když se jim na úvod nechtělo. Dali nám celkem snadnou trať, v lese už by to taková pohoda asi nebyla, když bude někdy v budoucnu příležitost, rád si to zkusím i tam,“ dodal realisticky Lukáš.