Na rovinu: v Liberci rovinu nehledejte. Tedy rozhodně ne nějakou delší, a ještě k tomu v centru města, jako je tomu u ostatních závodů série. O čtvrtém díle běžeckého seriálu Česká pojišťovna Mizuno RunTour 2013 zkrátka beze zbytku platilo: jaké město, takový závod.
Liberec je město zasazené do přírody a obklopené horami a tuto jeho specifičnost pořadatelé velmi dobře přenesli i do samotného závodu. Téměř osm stovek běžců a běžkyň (včetně dětí) proměnilo v sobotu 20. července liberecké Lidové sady na sady běžecké. Pětikilometrový okruh vedl opět okolo zoologické zahrady, účastníci hlavního závodu na 10 km jej tedy absolvovali dvakrát. Všechny „vnější“ faktory z pohledu závodníků – organizace závodu, zázemí, registrace, startovní balíček s funkčním tričkem Mizuno, občerstvení i počasí – vyšly na jedničku. Zda celkový dojem podtrhly i faktory „vnitřní“, především vůle a bojovnost, to už ví nejlépe každý z účastníků sám…
Nejtěžší, ale nejpestřejší
Libereckou polokrosovou trať jsem si vyzkoušel již vloni. Jako rodáka ze sousedního Jablonce mě členitý profil a střídání povrchů nemohlo překvapit. Řada závodníků ale tehdy byla náročnou trasou dost zaskočena. Možná si při „automatickém“ přihlašování nevšimli, že jde o závod značně odlišný od ostatních běhů RunTour. Převýšení pětikilometrového okruhu činilo 140 metrů (při desítce tedy běžci museli překonat 280 výškových metrů!), navíc se startovalo do kilometrového kopce a po zvládnutí kratších kopečků a náročného terénního seběhu čekal závodníky „bonbónek“ – asi třísetmetrový finiš do táhlého kopce. Letos však již nemohl být obtížností liberecké trati překvapen prakticky nikdo, protože pořadatelé trať natočili a zveřejnili na webu RunTour. A proti loňsku vylepšili i doběh do cíle: posunuli jej asi o padesát metrů, takže závodníci nemuseli finišovat po desce položené přes schody.
Těm, kdo letošní liberecký díl seriálu RunTour neběželi, bych jej chtěl pro příští rok(y) rozhodně doporučit. Pro začátečníky, kteří například vloni zvládli některý z běhů Malé RT (5 km) a letos už dali rovinatou desítku, by příští ročník RT v Liberci mohl znamenat významný závodnický posun. Pokročilejší běžci mohou tento závod pojmout jako mezistupeň ke krosovým závodům či k silničním půlmaratonům, protože náročností a změnami povrchu odpovídá podle mého odhadu závodům v délce 15–16 km po rovině. A v neposlední řadě může liberecký polokros sedět běžkařům jako zpestření jejich „suché“ přípravy a kontrola aktuální výkonnosti. Jistě ne náhodou ho do svého letního programu zařazují i někteří reprezentanti (letos Dušan Kožíšek a Aleš Razým, vloni Jiří Magál).