Sice jsou tak malé, že je ani nepovažujeme za zranění, přesto nás mohou velké či špatně ošetřené puchýře vyřadit z tréninku na pěkně dlouhou dobu. Jak se jim nejlépe vyhnout?
Puchýře nevznikají jen třením boty a ponožky o pokožku, ale i v případě, že se těsná bota spolu s ponožkou přilepí na pokožku v místě, kde je blízko pod kůží kost, o kterou se pak měkké tkáně při pohybu zraňují. To vede ke vzniku mikroskopických trhlinek, které se naplní tekutinou a puchýř je na světě.
Padnoucí bota je základ
Příliš malá obuv zvýší riziko puchýřů na patě a ze stran chodidla, příliš velká zase ohrozí plosky, protože se v ní bude noha pohybovat. Hodně odpružená bota sice může pomoci ochránit chodidla, na druhou stranu je ale tužší, takže může třeba odřít paty, když chcete zrychlit, a tedy běžet více přes špičku. V případě odchylky došlapu nebo defektu chodidla (výrůstky apod.) pomohou vložky na míru.
Plandavé ponožky patří do koše
„Varhánky“ uvnitř boty výrazně zvyšují tření a totéž platí i pro vlhkost. Volte tedy funkční ponožky určené pro běh, tj. zesílené v nejvíce namáhaných místech. Tření můžete snížit také namazáním ohrožených míst vazelínou nebo preventivním přelepením náplastí či ještě lépe kineziotejpem.
Propichovat, nebo nepropichovat?
V podstatě nelze říci, který přístup jej lepší. Pokud k propíchnutí přistoupíme, nejprve místo potřeme dezinfekcí, použijeme jehlu opálenou nad plamenem a bílou nit (barviva mohou působit dráždivě). Jehlu protáhneme puchýřem a nit ponecháme vevnitř, aby po ní mohla tekutina vytékat. Dezinfekci použijeme i v případě, že došlo ke stržení puchýře. Pokud se rozhodneme nepropichovat, pak pouze puchýř přelepíme speciální náplastí na puchýře. V každém případě kontrolujeme, jestli se dovnitř nedostala infekce.
Dejte si pauzu
K tréninku se vraťte vždy až v okamžiku, kdy je puchýř zhojen. V opačném případě budete mít tendenci místo šetřit, takže změníte biomechaniku pohybu a zvýšíte riziko přetížení pohybového aparátu.
Text: Blanka Gololobovová | Foto: Shutterstock
