Jako první člověk v historii získal na jedné olympiádě čtyři vítězství ve sprintech a v dálce, ale aby později uživil rodinu, musel závodit v cirkusových šapitó proti zvířatům i motorkám.
Současný atletický svět se sklání před výkony Bolta, Blakea, Rudishy nebo Faraha. Jedním z prvních předchůdců těchto hvězd byl James Cleveland Owens. Závodník, který se narodil 12. září 1913, proslul především jako vítěz čtyř disciplín na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936. Talent amerického černocha byl v třicátých letech srovnatelný s jeho následovníky, jakým byl o padesát let později Carl Lewis nebo v současnosti rychlonozí Jamajčané.
„Vždycky jsem miloval běh. Je to něco, co děláte sám a vlastní silou. Můžete běžet, kam je vám libo, porážet vítr, když chcete. Zkrátka hledat nový pohled na svět závislý pouze na síle vašich nohou a objemu vašich plic,“ prohlásil v době své slávy těžko porazitelný Američan.
Čtyři světové rekord za tři čtvrtě hodiny
Owensovou doménou byly sprinty a dálka, ale uměl výborně i překážky. Jako z jiného světa působí jeho vystoupení na mistrovství konference velké desítky (soutěž amerických univerzit) v michiganském Ann Arboru v roce 1935. Těžko k uvěření jsou udávané údaje, že během pouhých pětačtyřiceti minut (!) vytvořil tři nové světové rekordy a čtvrtý vyrovnal. Takřka neskutečná fakta však potvrzuje oficiální kronika vývoje světových rekordů.
Stojí v ní, že před 78 lety 25. května v 15:15 na trati 100 yardů nejprve napodobil časem 9,4 Jihoafričana Jouberta, v 15:25 skočil do dálky 813 centimetrů, čímž jako první člověk překonal osmimetrovou hranici. V 15:45 pak zaběhl 220 yardů za 20,3 a v 16:00 zakončil neskutečnou sérii výkonem 22,6 na trati 220 yardů překážek.
O světovém rekordu v dálce z Ann Arbor tehdejší odborníci tvrdili, že je to skok vzdálené budoucnosti, a nemýlili se. Přežil několik generací a překonal ho až o čtvrtstoletí později Owensův krajan Ralph Boston. Kde se ale v mladém atletovi brala taková ohromná výkonnost?
Kapitán bílých musel spát v jiném hotelu
Jesse se narodil v roce 1913 v Alabamě jako jedno z deseti dětí v rodině česáče bavlny. Odmalička pracoval na plantážích, a teprve když se přestěhovali do Clevelandu a otec odešel kvůli lepším výdělkům do dolů, začal Jesse chodit do školy. Když mu bylo devět, usmálo se na něj štěstí. Jeho talentu si všiml školní trenér Charles Riley. Chlapcovo ohromné nadání začal rozvíjet, ale Jesse toho tenkrát dokázal stihnout ještě víc. Po vyučování a tréninku si po večerech přivydělával jako čistič bot. <video>
Jeho sportovní úspěchy – ve čtrnácti letech zaběhl stovku za 10,8 – postupně přerůstaly rámec školy. Pro své pohybové nadání dostal výjimku a směl dělat kapitána bílým spolužákům nejen v atletickém týmu, ale i v basketbalu, americkém fotbalu a baseballu. Bylo to ovšem v období rasových předsudků, a tak tato výsada přinášela Jessemu spíš nepříjemné zážitky. Nesměl jíst s ostatními v jedné restauraci a spát ve stejném hotelu.
I tak o nadějného sportovce projevila zájem řada univerzit, které mu nabízely výhodné stipendium. Kvůli vynikajícímu trenérovi Larry Snyderovi si vybral Ohio State University, kde začala jeho cesta k berlínské olympiádě. Snyder nebyl jen odborník na to, aby připravil svého svěřence po fyzické stránce, ale Owens si vzal k srdci i jeho cenné rady. Dobře si pamatoval, že sprinter se nesmí příliš ohlížet na to, co se děje kolem něj na dráze, ale hlavně myslet na techniku vlastního běhu.
|
Hitlera rozzuřil, Roosvelt ho ignoroval
> Berlínská olympiáda, kde získal čtyři zlaté medaile, udělala z Jesseho Owense hvězdu své doby. V Německu se stal populární osobností i přes to, že státní propaganda hlásala méněcennost tmavé pleti.
> Nad Owensovými výkony skřípal zuby zejména Adolf Hitler, který pokaždé znechuceně zmizel z čestné lóže, než by musel famóznímu Američanovi potřást pravicí.
> Jenže uznání se Owensovi nedostalo ani v jeho vlasti. Prezident Franklin Delano Roosevelt neposlal vynikajícímu reprezentantovi ani blahopřejný telegram.
> Jeho přehlédnutí napravil až Gerald Ford, který bývalého atleta v roce 1976 přijal v Bílém domě a ocenil ho nejvyšším americkým vyznamenáním – Medailí svobody.
|
K vítězství mu pomohl německý dálkař
Největší věhlas a slávu získal Jesse Owens v roce 1936 při olympijských hrách v Berlíně, které se měly stát výkladní skříní nacistického režimu. Ve zfašizovaném Německu získal během dvou dnů čtyři zlaté medaile, a vyvrátil tak hitlerovskou teorii o nadřazenosti árijské rasy. V rozběhu na sto metrů vytvořil olympijský rekord (10,2) a ve finále triumfoval v čase o desetinu horším. Na dvojnásobné trati zaběhl 20,7 a opět nenašel konkurenta.
Na jeho famózním kousku, který se podařilo ve stejných disciplínách vyrovnat až Carlu Lewisovi na olympiádě v Los Angeles v roce 1984, nic nemění skutečnost, že k němu nemuselo vůbec dojít. Při kvalifikaci dálky, která kolidovala s meziběhem dvoustovky, totiž Owens limit napoprvé nepřekonal a podruhé přešlápl. Hrozilo mu vyřazení. V tu chvíli mu pomohla obrovská odvaha a rada jeho největšího soupeře Němce Lutze Longa: „Odraž se s velkou rezervou před prknem. Rozhodčí chtějí zařídit, že přešlápneš i potřetí,“ poradil mu tehdy statečně domácí dálkař. Owens ho poslechl a postoupil do finále. V něm skočil olympijský rekord 8,06 m a na německého favorita tak zbylo jen stříbro.
Ve štafetovém závodě na 4 x 100 metrů zase neměl Owens vůbec běžet. V sestavě USA měli nastoupit dva závodníci židovského původu, ale němečtí pořadatelé tlačili na Američany, aby je ze sestavy v rámci „neponižování“ hostitelské země vyřadili. Vedoucí americké výpravy a pozdější předseda Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage Němcům vyhověl a třiadvacetiletý Owens mohl být zlatý počtvrté. Americké kvarteto tehdy jako první v historii zaběhlo čas pod čtyřicet vteřin.
Nakonec závodil s koňmi
I přes olympijské triumfy se Owensovi nevedlo dobře. V posledním ročníku ohijské univerzity opustil studia i tehdejší amatérskou atletiku a začal běhat za peníze, což provozoval až do roku 1948. Aby si vydělal na živobytí, běhal jako cirkusová atrakce. V šapitó a při různých zábavných exhibicích závodil proti koním, psům a dokonce i klokanům a motocyklům. A i tady býval často neporazitelný. Profesionálnímu závodění se sice nevěnoval s velkou láskou, ale musel nějak uživit ženu a tři děti.
Slavný atlet postupně upadl v zapomnění. Až v šedesátých letech si na něj sportovní veřejnost vzpomněla a byl zván jako čestný host na nejrůznější akce. Skvělý sportovec zemřel v roce 1980 na rakovinu plic, k čemuž mohlo přispět i to, že se ve dvaatřiceti stal silným kuřákem a tohoto nešvaru se už nikdy nezbavil.