Čtyřiadvacetiletý Lukáš Petrusek nedbá na svoji diagnózu a nepřipouští si, že do svých pěti let vůbec nechodil. Přestože trpí vrozenou achondroplazií, tedy zastaveným růstem, běhá denně pět kilometrů a běžně se účastní běžeckých závodů. Teď se postavil na stejnou startovní čáru s profíky.
Růst se u něj zastavil na 140 centimetrech. Lékaři byli dlouho přesvědčeni o tom, že Lukáš nebude nikdy chodit a předpovídali mu život na vozíku. Do svých pěti let nechodil. Dokázal se však poprat s osudem, stejně jako s ostatními překážkami, které někdy i sám vyhledává.
“Sport pro mě znamená vášeň, adrenalin, je to zkouška, co dokážu či nedokážu. Hendikep si totiž člověk tvoří jen v hlavě,” říká Lukáš Petrusek. Kdyby ho člověk neviděl, jen poslouchal, těžko uvěří, že Lukáš trpí.
Miluje totiž sport a všechny výzvy, které přináší. Od svých pěti let se věnuje fotbalu, ve třinácti letech začal s běháním. Už má za sebou i půlmaraton. Dlouho lyžoval, běhá na lyžích, bruslí, zvládá i tenis a jezdí na kole.
“Každý den běhám zhruba pět kilometrů, za jakéhokoliv počasí, ať už je mráz, zima, mlha, déšť nebo horko, vždy se snažím vyběhnout. V závodním období zhruba od dubna se pak soustředím i na psychickou přípravu, jako je poslech hudby, procházky, rozbor tratě, četba a podobně. Už nedávám takový důraz na silový a pohybový trénink,” popisuje Lukáš, přičemž máte spíš pocit, že mluvíte s profesionálním sportovcem nebo trenérem.
Lukáš se samozřejmě běžeckých závodů pravidelně účastní. Naposledy byl hostem série závodů RunTour, jejíž zatím poslední zastávka proběhla 18. srpna v Liberci. Příběhy podobné tomu Lukášově sem přiváží Toyota, která dlouhodobě pomáhá hendikepovaným lidem a sportovcům tím, že podporuje a vymýšlí pro ně nové způsoby mobility.
“Mám radost, že jsem se mohl postavit na stejnou startovní čáru se všemi různými závodníky, že neexistuje překážka mezi startujícím hobíkem, který běhá třeba jen jednou za týden, a profesionálem, jako je Eva Vrabcová-Nývltová, Petra Kamínková, Jiří Homoláč a další,” říká Lukáš Petrusek.
Motivace podle Lukáše
Hlavním heslem tohoto malého velkého závodníka je, že i malí lidé dokáží velké věci. Pokud může běhat on, můžete i vy. Lukáš radí, jak na to: “Úplně stačí začít tím, že vstanete z gauče a projdete se kolem domu. Tak je vyhráno. A dále potom laťku postupně každý den nebo týden zvedat. Když si zkusíte nějaký krátký závod, atmosféra vás pohltí a o motivaci máte rázem postaráno. Opravdu není důležité být vítěz, ale hlavně mít z toho dobrý pocit. Když budete dělat věci s úsměvem, a ne s myšlenkou, že něco musíte, všechno nakonec půjde. Vítěz je každý, kdo doběhne do cíle. Mým letošním cílem je dát Run Tour seriál komplet a stát se Run Tour Masterem. Zatím se to daří.”