Je sobota 23.4.2022 a já vím, že mě čeká skvělý den, vlastně skvělý víkend. Dostal jsem možnost zúčastnit se eventu, který pořádala světoznámá sportovní značka Asics ve španělské Malaze ležící na jihu Španělska v Andalusii. Akce s názvem META : Time : Trials, kam se sjeli elitní atleti a komunita Asics Frontrunners, aby prověřili své běžecké schopnosti v rámci závodu na 5km, 10km a na půlmaratonu a všichni otestovali dlouho očekávanou novinku v podobě karbonových bot Asics Metaspeed Sky+ a Metaspeed Edge+.

Ráno si dopřávám vydatnou snídani a jdu si sbalit oblečení. Je to běžecká akce s komunitou stejně postižených lidí jako jsem já, takže do kufru hlavně běžecké oblečení a boty. Po desáté hodině nasedám do auta a čeká mě dvouhodinová cesta do Prahy na letiště. Let mám naplánován na 14:20. S klidem si zaparkuji auto na letišti a čeká mě klasika v podobě odbavení zavazadla. Čas docela hezky utíká, krátím si jej telefonátem s rodinou a než se naděju je tady odlet. Cesta do španělské Malagy bude trvat přes 3 hodiny.

Přistáváme téměř na čas a za nedlouho se přesouvám na hotel, který je situován kousek od centra města a nedaleko velkého přístavu. Na místě už na mě čeká zástupce českého Asics Frontruner, Honza Adámek, se kterým se známe přes sociální sítě. Honza je táta dvou dcer, skvělý běžec a hlavně držitel českého rekordu na půlmaratonské trati s kočárkem.

Ubytuji se a s Honzou jdeme na večeři. Rozmanité švédské stoly nabízejí mnoho lákavých dobrot, takže si společně vybíráme, zasedáme ke stolu a povídáme si. V hotelu to žije běžeckou atmosférou. Honza přiletěl o den dříve a vyprávěl, co se za tu dobu událo. Prioritní záležitostí bylo představení nových karbonových bot Asics Metaspeed Sky+ a Metaspeed Edge+. Sděluje mi první pocity, klábosíme o nadcházejícím závodě a o stanovených časech, které bychom chtěli na 5km závodě překonat. Mohli bysme si povídat možná do půlnoci, ale mě ještě čeká druhá večeře v nedaleké přístavní restauraci s organizátory, mediálními partnery a lidmi ze sportovního odvětví. Teda musím říci, že jídlo bylo famózní! Jako předkrm krevety na salátu, steak s bramborovým pyré a na závěr čokoládový dezert. K tomu výborné bílé víno.

S kolegy u stolu se bavíme především o sportu. Já měl to štěstí, že jsem seděl s lidmi od Top4sport, kteří u nás v České republice pořádají štafetový závod Vltava Run. Témat k nakousnutí by bylo mnoho, ale čas neúprosně letí a já chci být na nedělní závod alespoň trochu odpočatý a vyspalý. Kolem půlnoci odcházím a prodírám se uličkami malebného přímořského letoviska a po přístavní promenádě, kde to teprve začíná žít. Přicházím na hotel a se vzpomínkami na prvních pár hodin ve Španělsku spokojeně usínám.

Je tady den D! Vstávám po 6 hodině a společně s Honzou jdeme na snídani. Po 7 hodině odcházíme směr centrum, kde se budou na dvou a půl kilometrovém uzavřeném okruhu lámat osobní a národní rekordy. Ranní středomořský vzduch, sluncem zalité palmy, nad hlavou poletující papoušci mě vlévají krev do žil. Dav rekorduchtivých běžců se přesouvá do zámezí závodu a po celé délce trati se již fandí elitním atletům, kteří již naběhli do závodu v půlmaratonu. Atmosféra je opravdu skvělá již od časného rána. Ti nejlepší běžci se již pomalu dostávají do cíle a časy, které se zde běželi jsou pro mě nepředstavitelné. První tři muži dobíhají v čase pod 60 minut (1. Mohamed Reda El Aaraby – 59:54, 2. Wilfred Kimitei – 59:56, 3. Alfred Kipchirchir Mukche – 59:56) a první žena Yeshi Kalayu Chekole jen o 7 minut později v čase 1:07:30. Tohle je prostě bomba!

V zázemí závodu to neskutečně žije, všichni fandí, všude samá pozitivní energie. Na řadu pak přichází další distance na 5 km a 10 km a postupně jsou představováni za aplauzu publika ti nejlepší běžci. Během té doby se mi do ruky dostávají boty Asics Metaspeed Sky+, ve kterých poběžím svůj závod. Na tenhle okamžik jsem se těšil, protože tahle bota má být prostě TOP a hned po jejím obutí se i u mě dostavuje WOW efekt. Tohle jsem na noze ještě neměl. Designově skvěle zpracovaná bota, karbonem vyztužená podešev a přitom na došlap jako v bavlnce. Směle si říkám, že v téhle botě to snad poběží samo. OK, mezitím se podíváme, jak to v téhle botě poletí elitním běžcům na pět a deset kilometrů.

Závod na 10 kilometrů je odstartován! Už od začátku je jasné, že se opět pojedou bomby! Ladný pohyb běžců je pastvou pro oko. V zázemí je veselo – tančí se, skanduje, tleská se. Ani okem nemrkneme a je ohlášen poslední okruh. Tempo elitních běžců se zrychluje a za chvilku je vidíme v cíli. Jako první cílovou pásku protíná Tsegay Kidanu Reda v čase 27:14. U mužů magickou hranici 30 minut zvládne dalších 10 běžců. První žena v cíli je pak Vicoty Chepngeno v čase 31:39.

A jdeme na pětikilometrovou distanci. Jsou to jen dvě kola, takže tohle bude opět pekelně rychlé! První z mužů je Mohamed Katir. V cíli se časomíra zastavuje v čase 13 minut a 20 vteřin. Zbytek mužů až na jednoho se také dostává do cíle pod hranicí 15 minut. A ženy, to jsou taky rakety. První ženou v cíli je britská závodnice Eilish McColgan v čase 14 minut a 45 vteřin. Je to neskutečné, jaké výkony jsme v nových Asicsech mohli vidět.

Tik, ťak, tik, ťak. Čas neúprosně letí a blíží se náš závod, závod Asics Frontrunnerů. Jdeme se s Honzou pomalu rozklusat, naladit nohy na náš závod. S Honzou je ten předzávodní rozklus o něčem jiném, ten to lupe ve vyšším tempu a dáváme si i pár rovinek.

Je to tady! S Honzou stojíme na startu a čekáme až to vypukne. Je poměrně teplo, tak si v hlavě říkám, jestli mě to nesemele, jelikož mám raději závody v chladnějším počasí. 3, 2, 1, start. Rozbíháme se v rychlém tempu. Honza si jde pro svůj osobní rekord na 5 km, takže po chvilce jej už nevidím. I já na ten svůj “osobák” pomýšlím a zjišťuji, že počasí mi vlastně nedělá problém. Pocit toho, že běžím závod ve Španělsku, středomořské klima a společnost Asics Frontrunnerů mě žene dopředu. První kilometr probíhám v tempu 3:37 min/km. Cože? Opravdu to jde s těmi novými botami tak lehce? Běží se mi opravdu skvěle a stále mám bok po boku nějaké běžce. Ale hlavně to nepřepálit. Na druhém, třetím mírně zpomaluji … oba kilometry mám za 3:41 min/km. Na čtvrtém kilometru už cítím, že se mi do těla vlévá laktát, ale Metaspeedy mě nenechávají na holičkách. Je tady poslední kilometr a já se snažím ještě zrychlit, poslední kilometr opět v tempu 3:37 min/km a já protínám cílovou čáru v čase 18 minut a 32 vteřin. Bože, je to tam! Právě jsem si zaběhl svůj osobáček na trati 5 km a zlepšil si jej o 15 vteřin. V cíli popadám vodu a jdu pomalu za Honzou. Honza letěl jako raketa a taky si zaběhl svůj osobní rekord, a to v čase 17 minut a 25 vteřin. Honzovo tempo bylo neskutečné. Průměrný čas na kilometr měl 3:27. Společně si gratulujeme k úspěchu a gratulujeme si i s ostatními běžci.

Jdeme se vyklusat a následně se přesouváme na hotel, kde si dáváme vydatný oběd.

Máme ještě poměrně hodně času, takže rychle sbalíme věci na pokoji a máme domluveno, že se společně podíváme, jaká zákoutí Malaga nabízí. Podél obrovského přístavu, kde je možné vidět zaoceánské trajekty a kontajnerové lodě míříme do centra města, kde se nachází katedrála Vtělení páně. Její stavba začala v roce 1528 v renesančním stylu a protože stavba trvala 200 let, dokončovala se již ve stylu barokním. Katedrála měla mít původně dvě věže, ale dokončena byla pouze jedna, a tak se této katedrále říká “jednoruká dáma”. Stavba je to opravdu monumentální.

Systémem úzkých uliček procházíme dál a zastavíme se v obchodě se suvenýry, abychom nám a našim rodinám přivezli něco na památku. Pak přicházíme k římskému divadlu, nad kterým se tyčí majestátní hrad, který se v podstatě táhne kopcem nad celou Malagou. Pokračujeme do míst, kde jsme dneska závodili a blížíme se ke koridě Plaza de toros de La Malagueta. Od ní si to namíříme k moři. Téměř letní teploty vyhnali místní obyvatele na pláž a ani my neváháme a alespoň si namočíme nohy. Moře je sice ještě studené, ale kdo by odolal. Po pláži se vracíme zpět k přístavu na místní promenádu, kde je velice živo a je možné shlédnout místní pouliční umělce. Pak se ještě proplétáme místními uličkami a pomalu se vracíme na hotel.

Den se pomalu blíží ke konci a na nás čeká taxislužba, která nás veze na letiště. Do odletu máme ještě docela dost času, takže si s Honzou sedneme v letištní kavárně a povídáme si o zážitcích z Malagy. Před odletem si ještě dáme večeři, nakoupíme pár dárků a nasedáme do letadla.

Bylo to super a odvážíme si spoustu skvělých zážitků.

Bye, bye Malago!