Když dobíhala do cíle po modrém koberci, smála se a prsty na rukou udělala známé vítězné gesto. Petra Kuříková vybojovala na Světovém poháru v olympijském triatlonu v Karlových Varech stříbrnou medaili a připsala si tak jeden z největších úspěchů v kariéře. „Jsem neskutečně šťastná,“ říkala v cíli dvojnásobná olympionička.
Po plavání jste byla až osmnáctá. Podařilo se vám ale dostat do vedoucí cyklistické skupiny.
Moc jsem nevěděla, jak jsem na tom po plavání, ale bylo mi jasné, že na kole a v běhu toho mohu hodně dohnat. Navíc jsem v dobré běžecké formě, tak jsem na to vsadila a dala do toho všechno. A povedlo se. Karlovy Vary jsou každý rok náročné, člověk musí být na celý závod dobře připravený.
Na kole jste pak byla velmi aktivní. Triatlonovou arénou na Divadelním náměstí jste vždy projížděla na první pozici. Neměla jste strach, že budete unavená na běh?
Nebylo to tak, že bych neustále tahala. S holkama jsme se poctivě střídaly. Ale když jsem poprvé najížděla do Zámeckého vrchu, tak mi spadnul řetěz. Naštěstí jsem přehodila, naskočil a nemusela jsem zastavovat. Kvůli tomu jsem pak ale do kopce raději vždy najížděla z první pozice, proto jsem před tribunou s diváky vždy projížděla jako první.
Do běhu jste doslova vlétla. Asi jste se cítila po cyklistice dobře?
Momentálně vím, že mám běžeckou formu. Navíc jsem obávala, že kdybych to rozběhla pomaleji, už bych si na to tempo zvykla a pak měla problém zrychlit.
Měla jste přehled o tom, jaký odstup máte na své soupeřky?
Naštěstí jo. Jednak na trati byla spousta diváků, kteří mi to hlásili, jednak na obrátce ve městě byl také můj přítel Marcel, který mi ukazoval rozestupy na tabuli.
Užila jste si poslední ze čtyř běžeckých okruhů, kdy jste se posunula na druhé místo?
Snažila jsem si to užít, ale moc to nešlo, protože Gina Serenová nebyla daleko za mnou. Jen nějakých deset vteřin, takže jsem musela makat až dokonce. Ale mám z toho obrovskou radost. Kvůli těmto pocitům sport děláme. Je to droga, která nás žene dál. Chceme toho zažívat víc a víc, je to krásný pocit.
Na kontě už máte zlato ze Světového poháru v Pontevedře. Je stříbro z domácího prostředí cennější?
Má to stejnou váhu. V Pontevedře jsem sice vyhrála, ale Karlovy Vary jsou domácí prostředí a povzbuzovala mě tu spousta lidí. Mám z toho obrovskou radost.
Panovalo horké počasí. Stejně jako další závodnice jste vsadila na chladicí čelenku. Pomohla vám?
Moc mi pomáhá. Je potřeba si ji namočit, takže hned na první občerstvovací stanici jsem ji polila. A pak je potřeba běžet, protože to chladí tím, jak proudí vzduch do kamenů. Pak to skvěle funguje a je to super.
Sezona tím nekončí. Máte před sebou další vrcholy, že?
Určitě pojedu na mistrovství Evropy v olympijském triatlonu, které se koná za čtrnáct dnů ve francouzském Vichy. V říjnu je pak v kalendáři finále mistrovství světa, které ale nechávám otevřené
