Říká se, že orientační běh je zdravý sport, běhá se v přírodě, zapojuje komplexně mnoho svalových partií a propojuje fyzickou i mentální stránku výkonu. Běh v terénu ale skýtá nástrahy a je důležité být na ně připraven a předejít zraněním.
Co nás může v lese překvapit?
Běžce může v lese čekat řada podobných překvapení jako třeba běžného turistu nebo houbaře. Ať už se jedná o nechtěné šlápnutí do vosího nebo sršního hnízda, případně kontakt s lesní zvěří. Pokud v lese potkáte srnu, kance, zajíce nebo jelena, vždy je lepší na chvilku zastavit a počkat, než odběhnou do bezpečné vzdálenosti.
Téměř nejčastějším zdravotním rizikem při pohybu v lese je zakousnutí klíštěte, které je přenašečem klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy. Odborníci doporučují nechat se proti encefalitidě očkovat (orientační cena jedné vakcíny je 900 Kč včetně aplikace, nicméně všechny zdravotní pojišťovny na tuto vakcínu přispívají v rámci svých preventivních a bonusových programů).
Do terénu obezřetně
Největší kámen úrazu samozřejmě může nastat při běhu ve volném terénu mimo cesty, kde záleží hlavně na obtížnosti terénu. Běžce mohou zaskočit ostružiny, klacky nebo jiný podrost, je tedy vhodné hlavně chránit dolní končetiny ve formě dlouhých kalhot nebo vyztužených podkolenek, aby se předešlo nepříjemným škrábancům a naraženinám.
Těžká podložka, kameny, kluzké kořeny a popadané stromy – na to všechno si během orienťáku musíš dát pozor, je důležité mít dobrý balanc a být připraven na veškeré nerovnosti terénu. Jinak může přijít špatný došlap a s ním i jedny z nejčastějších zranění ve formě podvrknutých kotníků a výronů. Léčba takového kotníku může trvat i několik týdnů a s každým takovým úrazem je vždy návrat k běhání o trochu těžší. Je tedy vhodné být opatrný a hlídat si správný došlap.
Při probíhání hustníků (hustých lesů se stromky blízko u sebe) je důležité chránit oči, aby nedošlo k zásahu větví. Vizuální vjemy totiž představují většinu informací, které mozek z okolí zpracovává. Jednou z možností ochrany jsou čiré brýle, ty se ovšem mohou při intenzivním výkonu zamlžit, proto je na místě především opatrnost a vytříbené uhýbání před větvemi.
Jak na zraněné kotníky?
Je jen otázka času, kdy si běžec při běhu v terénu vyvrtne kotník. Nemusí ovšem nutně jít o zranění. Když jsou vazy držící kotník v dobré kondici, je možné běžet dále bez náznaku problému. K takovému stavu ale vede dlouhá cesta balančních a pohybových cvičení, které oblast kotníku posilují.
Pokud u někoho k poranění kotníků dochází často a jeho vazy jsou již „přetrhané nebo uvolněné“ (laicky řečeno), je vhodné si do náročných terénů kotník zpevnit tejpovací páskou, aby při špatném došlapu nedošlo k jeho úplnému vychýlení. Návodů na správné zatejpování kotníku je celá řada, je ovšem důležité zdůraznit, že se nedoporučují kinezio-pásky, které díky své elasticitě kotník dobře neudrží v žádoucí poloze. Krajním případem je pak použití kotníkových ortéz, které ale vyřadí práci svalů v okolí kotníku a nedochází k žádoucímu zpevnění.
V čem běhají orienťáci?
Obutí pro závody v orientačním běhu závisí na disciplíně, která se zrovna běží, a především pak na terénu závodu. Zatímco pro sprintové závody ve městech a parcích je možné zvolit klasické silniční boty, pro lesní závody je volba správné boty složitější.
Všeobecně se do volného terénu používají užší modely s menším tlumením, aby noha v botě dobře držela a běžec lépe cítil povrch pod botou a mohl rychle reagovat na nerovnosti nebo změnu povrchu. Základním parametrem pro většinu závodů je mít dostatečně hrubý vzorek, aby bota měla dobrý záběr v listí, blátě i na kamenitém povrchu. V kurzu jsou boty se špunty a také boty s kovovými hřeby, které lépe drží na kluzkých větvích a kamenech. V rovinatých terénech, kde je spíše kladen důraz na atletický než silový výkon, volí řada závodníků obuv s menším vzorek pro lepší odraz.
Text: Matěj Burda | Foto: Tomáš Bubela
