Orientační běh, aneb lesní páni
Přeskakujete z kamene na kámen, pod nohama vám praskají větvičky a podkluzuje mech, prodíráte se ostružinami a klestíte si cestu houštinami. Podle mapy se snažíte co nejrychleji najít další kontrolní bod – oranžovobílý lampion uprostřed mělké prohlubně. Místo něj však nacházíte rodinku křemenáčů… Jste tu pouze vy, les – a váš první závod v orientačním běhu.
Když se zeptáte lidí, kteří propadli orientačnímu běhu, co je na něm nejkrásnější, pravděpodobně se shodnou na tom, že je to prostředí, v němž se závody odehrávají: pohybujete se v přírodě, v čistém ovzduší, můžete potkat lesní zvěř, natrhat si maliny… „Na trati jste sami – nejste pod tlakem diváků, kteří by vás hecovali k větším výkonům, a proto vás nic nenutí jít až na hranici svých sil. Sami si volíte tempo a není důležité, zda závod pojmete jako procházku, či boj s časem. Dokonce se na vás nikdo nebude zlobit ani v případě, že přijdete z lesa s košíkem plným hub,“ říká Kamil Arnošt, bývalý reprezentant v orientačním běhu, šéfredaktor časopisu Orientační běh a marketingový manažer firmy Vavrys, která mimo jiné vyrábí oblečení právě pro orientační běh.Více >>