Jediným účinným bojovníkem s leností je správná motivace podpořená pořádnou dávkou vůle. Vůbec prvním krokem je ale stanovení cíle. Když zvolíš ten správný, stane se světlem, který bude ozařovat každý tvůj krok na cestě k němu.
-
Jeden velký, více malých
Je důležité mít jeden velký cíl, ke kterému směřuješ svoje dlouhodobé úsilí, kromě něj si ale vytyč i více malých, které se zároveň stanou postupnými kroky na cestě k jeho dosažení. Když je totiž něco příliš vzdálené, snadno ztratíme „tah na bránu“. Splnění menších cílů ti naopak dodá energii pokračovat. Začátečník si sice může dát za cíl uběhnout maraton, do je však sakra vzdálená meta. Postupnými cíli pak může být za půl roku desítka, za rok desítka pod hodinu, za dva roky půlmaraton…
-
Zůstat nohama na zemi
Čím je cíl náročnější, tím více tě jeho dosažení uspokojí. Jenže cíl nereálný tě může připravit o veškerou motivaci. Například na desítka pod hodinu může být pro dosavadního nesportovce s malou dávkou talentu velká výzva, člověk se nějakou sportovní minulostí by však měl minimálně dlouhodobější cíle mít vyšší. Ovšem už taková desítka pod čtyřicet je meta, na kterou při sebevětším úsilí dosáhne jen určitá část běžců (v případě běžkyň dokonce jen zlomek). Tvoje možnosti ti pomůže zmapovat zátěžový test.
-
Vědět, proč to dělám
Když člověk začne běhat, rychlé zlepšování ho nabíjí energií a radostí a motivace se dostavuje sama. Časem se ale dostaví chvíle, kdy bude i na malý pokrok třeba vynaložit velmi vysoké úsilí. V tomto okamžiku jsou cíle ještě důležitější než na začátku, zároveň s jejich stanovením je však třeba si položit otázku, proč to vlastně děláš, jaký ti to dává smysl. Nalezení odpovědi je totiž základní podmínkou k tomu, aby tě láska k běhu neopustila s první krizí.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock