Svalová zranění patří mezi velmi nepříjemné běžecké bolístky s dlouhou dobou hojení. Ta rozsáhlejší o sobě dávají vědět i po několika letech. Víte ale, co se ve svalech děje a jak k jejich poranění dojde? Jak rozpoznat natažení, natržení či přetržení? A co dělat v případech, kdy k poranění dojde?
Co se svalům může stát?
Namožení
Na první pohled není narušena anatomická kontinuita svalu, došlo ovšem k mikroskopickým poškozením svalových vláken, v jejichž důsledku ve svalu probíhají zánětlivé procesy a bolí to. Nejde o zranění v pravém slova smyslu, namožené svaly jsou ovšem náchylnější k poranění, snižuje se schopnost vyvinout maximální sílu a bolest při pohybu může rovněž zhoršovat techniku běhu.
Natažení
Jde o protažení svalových vláken na samu mez únosnosti. Vznikají drobné trhliny, sice výrazně větší než v případě namožení, nedochází však k úplnému přerušení vláken.
Natržení
Zde již dochází k úplnému přetržení. Porušena přitom mohou být buď jednotlivá svalová vlákna (s jejich počtem stoupá závažnost zranění), nebo může dojít k úplné ruptuře celého svalu i s obalem neboli fascií.
Jak rozpoznáte zranění svalu
Natažení od namožení obvykle poznáte podle toho, že si většinou uvědomujete okamžik, kdy k němu došlo, a také že vás bolí pouze jeden sval či jeho část, nikoliv více svalů na obou nohách.
Natržení v malém rozsahu (jen několik vláken) se od natažení rozliší těžko. Většinou se dostaví pocit, jako by byla část svalu trvale stažená, pohyb je sice bolestivý, obtížný a omezený, ale v zásadě možný.
Přetržení většího počtu svalových vláken se obvykle projeví nejen silnou bolestí při vlastním úrazu, ale i poté. Další pohyb je nemožný, objevuje se bolestivost při dotyku po celé délce svalu včetně úponu, často to bolí i v klidu. V místě poranění se obvykle objevuje vkleslina, typický je rovněž hematom (modřina) a otok.
Přetržení celého svalu či jeho větší části je většinou při vlastním úrazu provázeno nejen velkou bolestí, ale i slyšitelným rupnutím.
Přesnou diagnózu ovšem stanoví lékař, například pomocí ultrazvukového vyšetření.
Jak se léčí zraněný sval
» Ihned po zranění je nutné přerušit pohybovou aktivitu, aby nedocházelo k dalšímu zraňování svalu.
» Co nejdříve je třeba zahájit ledování, je možné aplikovat kineziotejp pro zlepšení pohybu tekutin (krev, lymfa) v příslušné oblasti. Tím se zmírní otok a rychleji se zahojí hematom. Nohu je vhodné mít ve zvýšené poloze.
» Poranění velmi velkého rozsahu (např. přetržení celého svalu) je nutné řešit chirurgicky.
» Po dvou až třech dnech ledování ukončete, v tuto chvíli je naopak vhodnější teplo.
» Důležitý je klidový režim až do úplného zahojení.
» V případě většího poranění pouze klid nestačí. V místě přetržení se totiž zranění hojí vazivovou jizvou, která je méně pružná než zbytek svalu a způsobuje trvalý pocit tahu při pohybu. Proto je hojení vhodné podpořit dalšími metodami, například motodlahou, magnetoterapií, rázovou vlnou, aplikací krevní plazmy, akupunkturou apod.
