Liberec je především městem lyžařů a cyklistů, ale kupodivu se tady dá
i docela dobře běhat v každém ročním období. A je jedno, jestli jsou vaší
specializací silniční závody, krosy, horské maratony nebo dráha. Pro
každého je tady něco. Jen musíte vědět, kam se vydat.
Město je obklopené ze dvou stran kopci. Centrum leží v údolí a protéká jím
řeka Nisa. Pokud se nebudete držet jejího toku a vydáte se od řeky na jednu
nebo druhou stranu, budete muset vystoupat kopec. Na jedné straně je to
1 012 m vysoký Ještěd, na straně druhé Malinový vrch s nadmořskou výškou
826 m n. m. Jestliže hledáte pěkné terénní proběhnutí, určitě volte jeden
z těchto zelených kopců. Potřebujete-li naběhat tempa na rovině, nevzdalujte se
od Nisy.
Liberec – deštník severních Čech
Na Liberecku jsou celoročně vcelku příznivé podmínky pro běhání. V létě není
takové vedro, zimy tady na severu už nejsou, co bývaly. Jediné, co by snad
mohlo někomu vadit, jsou docela časté srážky. I když v celé republice svítí
sluníčko, v Liberci a Jablonci leje. Hlavně podzimní měsíce bývají dost
deštivé. Na to si ale brzy zvyknete. Když přijdete někam zmoklí, nikdo se tady
nad tím ani nepozastaví. Během zimy se párkrát stane, že napadne najednou
hromada sněhu a ve městě je kalamita. Za pár dní je z toho ale skoro vždycky
jen břečka nebo je sníh úplně pryč. Sníh na silnicích (i těch menších) bývá
docela vzácně.
Kam jít klusat aneb Běžecké výlety
Protože bydlíme v Lidových sadech, máme pro volné klusání nejbližší les
právě nad nimi. S atlety tam máme vyměřený okruh 3,9 kilometrů, který možná
znáte ze závodu O přeborníka Boudy. Na něj se napojují spletité cestičky,
kterými je možné trasu vždy prodloužit podle potřeby.
Pokud chcete trasu kopcovatější, můžete vyběhnout nahoru na Českou chalupu
nebo ještě výš na Maliník. A to už jste v Jizerkách, kde je nepřeberné množství
běžeckých tras v krásné přírodě s nádhernými výhledy. Oblíbeným výběhem je
například cesta z Maliníku na Černou Nisu.
Vlakem tam, během zpět
1) Přes Krásnou Máří
Někdy se s libereckými běžci domluvíme a jedeme vlakem do Hejnic, odkud
pak stoupáme podél Štolpišského potoka a vyběhneme nahoře na Krásné Máří.
Tady je skalnatá vyhlídka na vrchol Ořešník a širokou krajinu. Z trasy můžete
ještě odběhnout na Ptačí kupy. I tady vás čeká krásný výhled, pokud zrovna
není mlha, ale i to má své kouzlo. Jednou jsme takový výběh uskutečnili těsně
před zimou a okolí Ptačích kup bylo zcela zamlžené, zato kouzelně ojíněné
prvním sněhem. Celá trasa měří minimálně 20 km a z Hejnic se musíte
vydrápat nahoru do Jizerek. Jakmile jste zde, běžíte relativně po rovině
a můžete si běh snadno prodloužit nějakou odbočkou z nejkratší cesty.
2) Nenáročných 30
Méně náročný je přeběh Jizerek z Kořenova. Často stejnou trasu jezdíme
v zimě na lyžích po Jizerské magistrále. Z vlaku vystoupíte v Kořenově
a vyběhnete (vyšlápnete s lyžemi v ruce) krátký úsek po silnici směrem na
Polubný. Zde už se napojíte na lyžařskou magistrálu a po žluté běžíte přes
Václavíkovu studánku na Smědavu, dále pak přes Knejpu, Rozmezí
a Kristiánov na Maliník a pak už se stačí jen skulit dolů z kopce do Lidových
sadů, kde lze nastoupit na tramvaj, případně se občerstvit v místní Formance.
Celá trasa má okolo 30 km, terén je mírně zvlněný a závěr dolů z kopce. Je to
docela nenáročné proběhnutí.
3) Pro každého něco
Začínáme ve vlakové stanici Smržovka dolní nádraží. Odtud se vydáme
nejdříve po vedlejší silnici souběžné s hlavní směrem na Tanvald (Věry
Kozákové), po chvíli se napojíme na červenou turistickou značku a přes
vyhlídky Terezínka a Muchov doběhneme po Černostudničním hřebenu až
k rozhledně Černá Studnice. Odtud máme víc variant. Můžeme zůstat na
červené značce a seběhnout kolem rozhledny Nisanka do Lučan a odtud se
vrátit vlakem, nebo je možné z Lučan přes Bramberk, Slovanku a Královku
doběhnout opět na Maliník a do Liberce (to je asi nejtěžší varianta), anebo
z Černé Studnice seběhneme do Dolní Černé Studnice, po modré do
jabloneckých Vrkoslavic a po ní dále do Rádla, po červené na Milíře,
rozhlednu Císařský kámen, ze které už vidíme blízké Vratislavice a Liberec.
Stačí seběhnout dolů z kopce.
Variant na přeběh Jizerských hor s pomocí vlaku je opravdu hodně. Tyto tři
berte jen jako inspiraci.
Pro obdiv turistů
Každý, kdo přijede do Liberce, nemůže přehlédnout a nenavštívit jeho
dominantu Ještěd. I sem se dá běžet pěkný výlet. Hezkou výletní trasu na něj si
můžete užít i v rámci závodu z Hodkovic na Ještěd. V něm začnete hned na
začátku z Hodkovic stoupat na vrchol Javorník. Odtud pak běžíte po hřebeni
a stoupáte v podstatě zase až v závěru přímo na vrchol Ještědu. Pár metrů od
vrcholu už nemáte příliš sil, protože stoupání je náročné, ale vždycky, ať už
běžíte v závodu, nebo jen tak v tréninku, vás povzbudí stoupající turisté, kteří
ufunění obdivují, že vy běžíte. Na vrchol zdoláte 15 km s tím, že většinu trasy
se stoupá pozvolna, nejnáročnější je stoupání na Javorník a závěr na Ještěd.
Kde běhat tempa
Tady už tolik možností není. Na krátké úseky poslouží v zimě i v létě ulice
Horská. Je to asi 2 km dlouhá, relativně rovná silnice s rozumnou hustotou
provozu. Nevýhoda je, že když potřebujete odběhat v úsecích 20 km a během
zimní přípravy byste tam měli být v podstatě každý den, tak se to tam člověku
už trochu přejí.
Další možnost je běžet od liberecké přehrady Harcovem směrem na Jablonec.
Cestou tam lehce stoupáte, zpátky vám pomáhá seběh. Od přehrady pod
začátek stoupání do Jablonce a zpět je to 9 km, což už je docela dobrá
vzdálenost na to, abyste se z těch úseků nezbláznili.
Nevýhoda: kvůli uzavřenému hlavnímu tahu na Jablonec je tam teď velmi
hustý provoz a v zimě to bylo o život. Jde o úzkou silnici a řidiči raději srazí
vás, než aby si nechali rozestup od protijedoucího auta menší než dva metry.
Takže do května 2018 spíš nedoporučuji. Potom ale už bude silnice jen naše!
Auta si budou jezdit na nové, nezpočetněproudé silnici do Jablonce, kvůli které
padla půlka lesa.
Na tempové běhy a úseky je ale vhodná i cesta podél Nisy mezi Hrádkem nad
Nisou a Chrastavou. 13 km dlouhý rovinatý úsek využívám často při běhu
z práce domů. Z Chrastavy do Machnína přeběhneme kopec a je před námi
další „skororovina“ ze Stráže nad Nisou do Kateřinek. Když se Kateřinská
ulice zlomí v kopec a vydržíme, máme za chvíli před sebou další rovný úsek –
již zmíněnou ulici Horskou.
Je libo dráhu?
Když je potřeba v tréninku odkroutit i něco na stadionu, ten liberecký je vcelku
ideální a v podstatě přístupný všem. Jen se hodí vysledovat, kdy se tu pohybuje
méně zájmových útvarů. Ne všichni totiž vědí, že v první dráze se nekluše, ale
běhají úseky, a to někdy rychlostí, která při srážce s takovým nevědoucím
může způsobit zranění.
My v Liberci jsme zvyklí běhat úseky venku na silnici nebo na dráze i v zimě.
Lepší ovšem, hlavně kvůli případnému zranění či nachlazení, je běhání v hale.
Bohužel krytou atletickou dráhou se Liberec zatím pochlubit nemůže. A tak
využíváme (a jsme za to opravdu rádi, že nám je to umožněno) halu v Jablonci.
Oddíl AC Slovan Liberec tu má pronajatou dobu k tréninku svých atletů. Takže
se v zimě alespoň jednou týdně dostaneme do haly, kde můžeme odběhat
rychlejší tréninky. Pro nějaké speciální cvičení a posilování pak využíváme
tělocvičnu základní školy v liberecké Lesní ulici.
Závody v okolí
Na Liberecku se koná velké množství pěkných tradičních závodů. Většinou se
jedná o krosy, protože na silniční závody tu není příliš vhodný terén. Jaké jsou
moje oblíbené?
Janovských 11 a 19 km – krásný závod s dlouholetou tradicí vedoucí
přes jizerskohorské rozhledny Bramberk, Slovanka a Královka. Je to asi můj
nejoblíbenější závod tady na severu.
Ve stříbrných stopách Lukáše Bauera – původně lyžařský kros,
který se v posledních ročnících snaží nalákat také běžce. Trasa vede lyžařským
areálem ve Vesci a kopíruje trať MS v klasickém lyžování, kde Lukáš Bauer
získal stříbrnou medaili.
O přeborníka Boudy a Běh na Českou chalupu – závody
konané ve stejném místě v Lidových sadech libereckým atletickým oddílem.
První z nich je zvlněná čtyřka, kterou později okopíroval seriál RunTour.
Druhý je 2,5 km dlouhý sprint do vrchu.
Huť–Bratříkov–Huť – velmi pěkná terénní desítka nedaleko Liberce,
na které se kdysi proháněla taková esa jako třeba Jan Pešava.
RunTour Liberec – tu asi není třeba představovat. Trať vede po
našich oblíbených stezkách jen pár set metrů od domova.
