Sporttestery, mobilní aplikace, chytré náramky a senzory všeho druhu. To vše nám umožňuje sbírat o tréninku tolik dat, kolik jen chceme. Stejně jako na běhání si lze i na těchto vychytávkách vybudovat tak trochu závislost, která odsune samotný trénink do pozadí. Ale samozřejmě mají i své přínosy.
Když se začaly objevovat první hodinky, umožňující měřit tepovou frekvenci a uběhnutou vzdálenost pomocí GPS a vše následně přenesly do počítače, navzdory vysoké ceně si velmi rychle našly své milovníky. Přitom to není tak dávno, co se ještě běhalo v bavlněném tričku, starých kraťasech a vyřazených teniskách, protože se do běhání coby „nejlevnějšího sportu“ zkrátka neinvestovalo. Co tedy stojí za obrovskou popularitou sporttesterů?
Nesdílíš, neběháš
Doba pokročila a běhání už dávno není jen prostředkem k udržení dobré kondice. Dnes je zkrátka v módě jít si zaběhat a díky technickému pokroku svůj trénink rozeslat do světa v nejrůznější podobě. A nemusí to být zrovna jen záznam trasy ze sporttesteru nebo mobilních aplikací. Také jste si všimli, že se sociální sítě plní fotkami běžeckých bot u dveří či úhlednými hromádkami sportovního oblečení připraveného na trénink?
Všichni zkrátka musejí vědět, že běháte. A kdo o svých trénincích nereferuje na internetu alespoň jejich občasným sdílením, jako by vůbec neběhal. Jednoduchost analýzy tréninkových dat pomocí připojení sporttesteru k počítači tak pomohla nejen elitním atletům, kteří potřebují svůj trénink důkladně sledovat, ale i těm, kteří potřebují na internetu sdílet důkaz o tom, že opravdu běželi.
Aplikacím nelze věřit vše
Vyšší cena sporttesterů byla pro některé limitující, proto se bleskově rozšířily mobilní aplikace, které si může instalovat opravdu kdokoliv. Cílová skupina je jasná. Nedokážu si představit, že běhám na dráze svižné čtyřstovky, ve sluchátkách mi někdo cosi povídá a ještě si průběžně kontroluji tempo nepřirozeným vytočením celé ruky, abych dohlédla na vnější část pažní kosti, kam se upínají pouzdra na telefony. Po tréninku přijde lákavá nabídka, jestli nechci pořídit fotku, ale věřte, že po patnácti čtyřstovkách opravdu nemám potřebu se zvěčnit.
Většina běžců však nepatří mezi výkonnostní sportovce, takže problém s mobilní aplikací při svižných úsecích je nijak nezatěžuje. Stačí jedno kliknutí a můžete sdílet svoji trasu, souhrn celého tréninku nebo právě selfie a další důkazy o tom, že jste to opravdu byli vy.
Hon za lajky a komentáři plnými obdivu došel tak daleko, že jsem už několikrát narazila na skutečně zajímavé příspěvky.
Nejprve nutno podotknout, že mobilní telefony mají výrazně horší přesnost GPS než sportovní hodinky, a tak ne každý podezřelý příspěvek je věrohodný. Naposledy mě pobavilo „lehké odpolední proběhnutí“, kdy za 27 minut dotyčný pravděpodobně bez většího úsilí zdolal téměř 10 kilometrů. Nejrychlejší kilometr však prozradil, že kromě zablácených tenisek, jejichž fotku samozřejmě také sdílel, měl s sebou ještě kolo nebo jiný prostředek, který mu značně ulehčil práci.
Když hodinky zkazí trénink
Škála dat, kterou různé doplňky sledují, je obrovská. Můžete mít podrobné údaje o počtu kroků, které za den ujdete, ale hodinky ohlídají i dodržování pitného režimu či délku spánku, stejně tak jako vás vyženou od televize, protože se delší dobu nehýbete. Je to takový malý diktátor, který dokonale zvládne ovládnout svého nositele.
Moje hodinky nejsou zdaleka tak chytré jako nejnovější modely, stojící hodně přes deset tisíc korun. I tak mi do tréninku promlouvají více, než bych si přála. Asi nejčastější problém je spojený s GPS. Na jednom a tom samém desetikilometrovém okruhu měří různou vzdálenost, a čím víc člověk nemůže, tím déle se signál zdržuje. Nakonec tedy pobíhám před domem tam a zpátky, abych dohnala poslední metry. Nejen v očích nesportovců vypadám pravděpodobně jako blázen.
Snad ještě horší je, pokud máte skvěle rozběhnutý trénink a v půlce se vám hodinky vypnou. Jestliže si toho všimnete už při běhu, pravděpodobně zpomalíte, protože vás nic nepožene dopředu. I když si zaběhnete tréninkový osobák, nebudete to mít černé na bílém. O poznání hůř na tom budete, až uřícení ukončíte trénink a zjistíte, že hodinky už s vámi dávno neběží.
Celkový dojem z dobrého tréninku, kdy jste možná dosáhli na osobní maximum, tak naprosto zkazí jedny hodinky, které vaše tempo neutáhly. Stejně tak budete zklamaní, když zjistíte, že váš okruh neměří ani zdaleka tolik, kolik jste si mysleli. A do třetice všeho špatného vás přinejmenším rozhodí pohled na abnormálně vysokou tepovou frekvenci, kterou jste očekávali v úplně jiných mezích.
Využíváte data správně?
Nabízí se tedy otázka, zda je správné, když si necháváme hodinkami a dalšími digitálními doplňky diktovat, co máme dělat a co ne. Vynechejme profesionální sportovce, ke kterým má drtivá většina z nás opravdu daleko. Kvůli číslům na displeji, která nemusejí být vždy pravdivá, různě modifikujeme trénink, neustále vše kontrolujeme a uchylujeme se k takovým hloupostem, jako je pobíhání před domem tam a zpět, jen abychom nahnali posledních devadesát metrů.
Přestože díky technologiím můžeme sledovat opravdu hodně údajů, ruku na srdce – většinou si vystačíme s těmi úplně základními funkcemi. Nejsme děti, aby za nás musel někdo kontrolovat, kolik vypijeme tekutin či jak dlouho spíme. Počet kroků možná představuje cíl pro lidi, kteří právě svěsili nohy z gauče a chtějí začít něco dělat. Proč tedy výrobci stále přicházejí s novými funkcemi, když už to nejdůležitější dávno víme?
„Žádná data, která jsme schopni o svém těle nasbírat, nejsou zbytečná, pokud je umíme dobře využít. Často můžeme zjistit, že za poklesem výkonnosti stojí nedostatek spánku nebo nedostatečný příjem tekutin. O tomto problému se dozvíme právě až pravidelným monitoringem. Vzhledem k tomu, že většinu těchto dat sbírá sporttester automaticky, můžeme je kdykoliv ignorovat, pokud nám nepřijdou užitečná nebo zajímavá,“ vysvětluje Vítek Kněžínek z běžecké speciálky Triexpert, proč se nabídka funkcí hodinek stále rozrůstá.
Malý diktátor
Na jednu stranu nás digitální revoluce nutí vyběhnout, i když se nám moc nechce, protože bychom si nicneděláním výrazně zhoršili celkové statistiky. I špatný trénink je totiž lepší než žádný. Samozřejmě to má neblahý vliv při zranění, kdy pro pár virtuálních bodů riskujeme zdraví a vybíháme dřív, než bychom měli.
Na druhou stranu se z běhu vytrácí ten hlavní cíl největšího procenta běžců, tedy vyčistit si hlavu a odpočinout si. Z radosti se tak stává další stres, jehož nedostatkem opravdu netrpíme. Musíme totiž neustále vylepšovat své výkony ve všech měřitelných směrech, a pokud se nedaří, riskujeme buď zranění z přetížení, nebo dokonce přestaneme běhat. Ten malý diktátor, ať už je v jakékoliv podobě, nás totiž nutí neustále soupeřit se sebou samým.
Skoro by se mohlo zdát, že používání chytrých hodinek může vyústit až v závislost. „V dnešní době to je ale jen jedna z milionu dalších rizikových oblastí a nedokážu si představit, že by tento typ závislosti mohl mít výrazně negativní dopad na naše zdraví,“ míní Petra Švecová z Triexpertu. Je to spíš k zamyšlení pro každého, jestli se nestává otrokem hodinek, aplikací či nátlaku sociálních sítí.
Efektivní pomocník
Ale abychom hodinkám a sporttesterům jen nekřivdili: Díky technickému pokroku můžeme především trénovat lépe, zábavněji a také bezpečněji. Technologie pomáhají běžcům napříč celou výkonnostní škálou. „Například u rekreačních běžců je velmi vysoká pravděpodobnost, že špatně odhadnou své tempo, a sporttester jim v tomto směru dokáže velmi efektivně pomoci. Ideální pak je situace, kdy používáme sporttester pouze pro ověření a v prvé řadě spoléháme na svůj pocit,“ říká Švecová a dodává, že tuto schopnost si musíme doslova vyběhat. Analýza tréninkových dat je díky připojení k PC výrazně jednodušší než psaní klasických papírových deníků, můžeme plánovat nové trasy, inspirovat se u ostatních a v neposlední řadě také včas odhalit zranění či nemoc.
To je jen krátký výčet benefitů, které každému z nás přináší „digitální revoluce“. Je jen a jen na nás, jak velkou váhu těmto doplňkům dáme, a tedy jestli se stanou naším diktátorem, nebo ne. To je svobodné rozhodnutí každého běžce.
GPS drawing
Nelze říct, že datasexuálové, lidé posedlí sbíráním a analýzou nejrůznějších dat, jsou automaticky otroky. Mohou v tom spatřit i jinou zábavu. Například příznivci takzvaného GPS drawingu se baví „kreslením“ obrázků pomocí GPS a jejich kreativita nezná mezí.
Princip spočívá v záznamu aktuální polohy pomocí zařízení GPS, obvykle při chůzi, běhu či jízdě na kole, a to buď prostřednictvím aplikace v chytrém telefonu, nebo chytrých hodinek. Trasy se zaznamenávají do mapy a vzniklé trajektorie pak tvoří obrazce: vlivem pečlivého plánování mohou vznikat nápisy, jednoduché i složitější kresby. Často jde o dinosaury, zvířata, postavičky, lebky nebo třeba srdíčka.
Nejznámějším výtvorem je pravděpodobně vzkaz Japonce Jasuši Takašiho, který nápisem „Marry Me“ o délce úctyhodných 7 163,67 km požádal svou přítelkyni o ruku.
Pokud se chcete zařadit mezi příznivce GPS drawingu, oceníte například mobilní aplikaci GPS-A-Sketch, díky které můžete své výtvory také snadno posílat do světa.
Text: Barbora Veselá | Foto: Shutterstock