Maraton v horách v polovině října je třeba pojmout přednějako pohodový výlet/běh za odměnu za celou sezonu. Bez stresu z tužeb po maximálním výkonu. Kochat se přírodou! Tak jako při premiéře Králického maratonu z Dolní Moravy, vyrostlém při oslavě desátého výročí z původní třicítky a půlmaratonu oblíbeného Trail Running Cupu.
A když vám k tomu vyjde počasí, jste zážitkově zcela jistě vevyšších patrech než někde při pobíhání příměstskými lesíky nebookolo rybníka, to tedy věřte. Ráno se probouzíte v dosud nepřílišdotčené horské krajině, slunce se blyští v odrazech jinovatky natravnatých stráních, lesy na kopcích hrají všemi barvami a nahoře, jo, předevčírem napadl první sníh. Počká na nás? Předpověďukazuje nahoře jeden až dva stupně, lehký vítr. Zvládneme to v trenýrkách? A stačí jenom vesta? Má cenu začít v rukavicích?
Okruh obtočil masiv Králického Sněžníku, desáté nejvyšší horyČeska. Oproti minulosti minul vrcholovou pasáž hřebene meziSlaměnkou, Sušinou a vrcholovým sedlem, ale naopak vystoupalaž k nejvyšší kótě 1425 metrů. A pak spadl prudce dolů až k ještě čerstvé říčce Moravě. Na poslední chvíli pořadatelé museliprovést kvůli nevyzpytatelným dřevařům dvě drobné zkratky.
Vyrazili jsme s rozvahou k jihu, postupně k východu, pozpevněných lesních cestách. Mírně nahoru a dolů. Na hranicichladných mlhavých duchen z údolí a hřejivého slunečního svitushora. Až pod Sviní horou přišly i výhledy k Jeseníkům. A paktaky seběhy až do 700 metrů nad Výšinkami… Uff, to bude ještědřina. Taky že jo. Ještě nejsme v půlce.
S chladným dechem od Praděda dřevorubci totálně zoranou cestouvzhůru. Aspoň zbyl čas v klidu posvačit… Stezka k hřebeni už se sice tolik nevzpínala, zato zaplnila turisty – a ne všichni sdílelifunící klopýtající postavy s respektem. Ale někteří přece jenpoustoupili a povzbudili, to zas ne že ne.
Vrcholovou homoli Králického Sněžníku zdobí čerstvě od létapolská vyhlídka, posměšně nazývaná Mixér. Kam se hrabe nafuturistickou sršatici Stezku v oblacích… Ted už jenom dolů, konečně. Tachometr ukazuje 26 „najetých“. Obávaný seběh mezikameny s alpskými parametry má snad jen dva kilometry, neníčeho se bát, prudký sestup pokračuje lesem a napojuje se napůvodní trasu.
Poslední bufet a podél říčky v už opět teplém slunci to letí ažneuvěřitelně. Jenže abyste si tenhle závod vážně zasloužili, musítese vyškrábat ještě dva kiláky lesem do sjezdovky a to už se celé téštrapáci naopak zase vůbec nechce. Seběh pod lanovkou užvydržíte s vidinou cíle… Tak jo, skoro 39 km, ještě dost času pod 4 hodiny, poctivej horalskej arbajt.
Nejlíp ho zvládnul Zdeněk Dvořák z Adamova (3:06:55). „Vyraziljsem sám a za chvíli už za sebou nikoho neviděl. Běželo se mi moc pěkně, v první části jsem si snad udělal i osobák napůlmaraton,“ usmíval se. „Jak jsem cítil ten náskok, v závěru užjsem si povolil,“ přiznal. „Ale mám asi nejlepší formu, co jsemkdy měl,“ dodal. Druhý doběhl o necelé tři minuty Ondřej Sikoraze Zábřehu, třetí o dalších pět Míra Nový z Plzně.
To favorit Petr Vaněček, toužící po vítězstvích na Lipně a v Českém lese po triumfálním hattricku v seriálu si zažil jinýpříběh. Už před startem si stěžoval na svalové přetížení a známýmasér Kuchynka mu rezervoval místo na pořádnou „rozbíječku“. Jenže kousek po Sněžníkem náš borec uklouzl, zůstal na zemi a – do cíle ho přivezla Horská služba na čtyřkolce. „Moc děkuju, došel bych to těžko a hlavně bych mokrý úplně vymrznul. Musímse dát dokupy,“ vyprávěl pak, než ulehnul na masérský stůl. „Takový servis na závodě jsem ještě nezažil,“ rochnil si pak vevířivce pohostinného wellness hotelu Vista olomoucký trailovýběžec Jakub Tichý.
Mezi ženami byla nejlepší 33letá premiantka Lenka Kohnováz Brna (3:54:59), „Nádherná trať, nádherné počasí, nádhernýden,“ rozplývala se. Druhá skončila Ivana Martinčíková (4:18) a třetí Kateřina Doleželová (4:20). Doprovodnou třináctku vyhráliŠtěpán Kyjonka (57:57) a Mirka Zemanová (1:02:55).
Trail Running Cup pokračuje 7. listopadu tradiční krosovoudesítkou Během přes golfové jamky na hřišti v Praze-Motole.
Kompletní výsledky najdete zde: https://tech.orgsu.org/Site/SG/3
