Ve dvou se to lépe táhne, zní jako klišé, každopádně je to pravda. Při sólovém běhání si člověk skvěle vyčistí hlavu, ale to hromadné zase přináší slušnou dávku motivace. Nejen proto je možností, kde trénovat ve skupině, po celé republice spousta.
Znám to z vlastní zkušenosti. Když jsem před pár lety začínala do běhu pronikat více, hodně mi přineslo trénování v pražském Running Mallu – tehdy ještě pod vedením skvělého Michala Vítů. Tehdy bych se nejspíš nikdy neodvážila k tomu běhat intervaly sama. Těžko říct, jestli bych se k tomu jít dneska běhat dokopala vůbec.
Příběh druhý: Máme v Liberci zhruba takový čtyřkilometrový terénní okruh, mimo jiné ho částečně kopíruje liberecká RunTour. Běhávám tu tempové tréninky, čas od času s přízviskem test. Sama jsem ho šla za 19:52. S výkonnostně lepším sparingpartnerem po boku hned o čtyřiadvacet vteřin lépe.
To vše velmi dobře ilustruje, proč běhat ve skupině, anebo alespoň ve dvojici. Alespoň občas.
Pozitiva převažují
Podobnou zkušenost má David Kučera, mistr ČR na 5 000 m z roku 2016. „Člověka to povzbudí a přispívá to k lepší náladě tréninku, můžete se vzájemně podporovat,“ říká.
Ne bezdůvodně tak trénují ti nejlepší. Je to v zásadě hned to první o čem se dočtete na stránkách tréninkové skupiny bývalého olympionika, dnes hlavně trenéra Róberta Štefka: „Radost z běhu sdílíme ve skupině. Na společné cestě za svými cíli tak čerpáme energii a motivaci. Trénink ve skupině motivuje k nejlepším osobním výkonům. (I když) se příprava vždy odvíjí od individuálních cílů běžců týmu, společně jsme silnější v tom, abychom vytrvali a dosáhli jich.“
Nejsou to jen plané řeči, potvrzuje je také sportovní psycholožka Hana Pernicová.
„K pozitivům běhání ve skupině patří naplnění potřeby socializace, trénink je pro běžce zábavnější, více stimulující, členové skupiny se mohou navzájem motivovat. Při skupinové činnosti hrozí méně vznik stereotypu a riziko vyhoření. Často se jedinec, zvláště jde-li o soutěživý typ, ve skupině vyhecuje k mnohem lepšímu výkonu, než při tréninku o samotě. Dalším kladem je pravidelnost tréninků. Kolegové mohou poskytnout běžci cennou zpětnou vazbu, co se týče třeba techniky běhu. Běžci ve skupině mohou sdílet trasy pro běh, vyměňovat si poznatky o nových trendech, výživě, regeneraci. Celkově může běhání ve skupině či běžeckém klubu přispívat k rozvoji běžecké výkonnosti,“ vyjmenovává.
Možností je spousta
V každém větším městě zpravidla už nějakou tréninkovou skupinu či dokonce více možností najdete. Stačí se poptat kamarádů, zapátrat na Facebooku či na internetu. Celé kluby k tomu poskytují i slušné zázemí s možností se převléct, uschovat si věci a osprchovat se. Členství či tréninky ale také bývají placené. Zdarma si můžete zaběhat s jednou z mnoha skupin FreeRun po celé republice, ale vedou je spíše běžečtí nadšenci, než kovaní trenéři a většinou jde také spíše o proběhnutí než systematické tréninky – i když najdou se i výjimky. To kluby už kombinují různé formy tréninků, kdy nechybí ani ty pokročilejší jako jsou intervaly nebo fartleky. V případě zájmu dostanete i tréninkový plán. Čím dál tím rozšířenějším trendem je, že pravidelné tréninky pořádají také prodejny s běžeckým vybavením. Za některé se platí.
Ať tak či tak, pokud vám jde o více než jen o proběhnutí, zajímejte se o profesionální zajištění. „Ne vždy je přední atletický reprezentant zárukou, že dostanete informace na míru a že vám budou předneseny pro vás srozumitelným jazykem. Pokud vás bude jako začátečníky nutit do vrcholového tréninku, určitě to není člověk na správném místě,“ uvádí ve své Velké knize běhání expert Aleš Tvrzník.
Poptejte se v místním atletickém oddíle, zde bývají trenéři studovaní či certifikovaní, ale bude záležet právě na trenérovi, jestli vám dovolí přijít si někdy s jeho skupinou zatrénovat. Možností, jak se něco přiučit, zato hned pořádnou nálož, a třeba jen skupinové běhání ochutnat, jsou různé víkendové kempy či celá týdenní soustředění. Nezapomenutelné zážitky vás neminou.
A pokud patříte mezi organizační typy, anebo ve vašem okolí zrovna žádná skupina nefunguje, můžete se zkusit obklopit podobně smýšlejícími lidmi sami a vytvořit si vlastní partu.
Stejná výkonnost i cíl
Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv cestu, tréninkovou skupinu nebo klub, promyslete si své cíle. Měly by se shodovat s těmi kolektivními. Ještě důležitější je podobná výkonnost. Jen tak budou společné tréninky prospěšné všem. Pokud budete ve skupině zdaleka nejhorší, může vás to hnát kupředu, ale stejně tak se můžete potýkat s pocity méněcennosti a účinek bude spíše demotivační. Navíc ostatním se nemusí líbit, že je brzdíte. Pokud budete naopak vynikat, polichotí to vaše ego, ale nejspíš se příliš daleko neposunete. Je ovšem ale i na vůdci skupiny, aby dokázal jednotlivce sjednotit. Někde jde o rozdělení do podskupin, jindy o modifikování tréninku, kdy se běhá část společně, část sólo, anebo se alespoň členové potkávají na jednom okruhu.
Asi jako všechno, i trénování ve skupině skýtá určitá negativa. Člověk se přestává soustředit sám na sebe, na správné dýchání a nestíhá číst a vyhodnocovat signály vlastního těla a pocity. Může tak ve snaze udržet se skupiny přecenit své síly, čímž se zvyšuje riziko zranění. Trénink je méně variabilní, je těžší si ho přizpůsobit své aktuální potřebě. Nicméně nestyďte se na ni upozornit. A nakonec musíte se skupinou sladit i své časové možnosti.
„Alespoň některé tréninky by měl běžec absolvovat o samotě za účelem zvyšování vnímavosti k vlastnímu tělu, terénu, povrchu a krásám přírody, ale také pro trénink psychické odolnosti pro závod, kde každý většinou běží sám za sebe. Z dlouhodobého hlediska ale může vést trénink pouze o samotě ke stagnaci výkonnosti, horšímu zvládání zátěže a bolesti, stereotypu a nudě,“ uzavírá sportovní psycholožka Pernicová.