Kolik odborníků, tolik různých názorů na výživu, u té sportovní obzvláště.
Ani u krmení psů se to nemá jinak. Navíc každý, tím spíš v canicrossovém
tréninku, potřebuje něco jiného. Krmit masem, nebo granulemi? A co při
závodě? Jediné zřejmé je, že i pes vyžaduje na trávení potravy spoustu
času.

Jsme to, co jíme, a naše stravovací návyky ovlivňují, jak vypadáme a jak se
nám běhá. Na tom se shodneme všichni. Tím ovšem všeobecná shoda zpravidla
končí. Málokterá oblast sportu a života vůbec vzbuzuje tolik kontroverze jako
stravování. Je pozoruhodné, kolik různých a nezřídka i protichůdných teorií
existuje. Se stravováním psů se to má co do počtu různých pravd a polopravd
podobně. V dnešním článku vám sice nenabídneme rozhřešení, protože ho sami
neznáme, ale podělíme se s vámi o zkušenosti nasbírané vlastní praxí
a poznatky z psích závodů různých typů a délek.

Co radí výrobce, není dogma

Základní princip je velmi jednoduchý. Pes stejně jako jakýkoliv jiný živý
organismus potřebuje ke svému životu energii a několik základních látek, které
si nedokáže sám vytvářet. Pokud mu je (ne)dodáme, (ne)přežije. Potud to zní
jednoduše.
Jak ale zjistit, kolik energie potřebuje zrovna náš pes, když se navíc jedná o psa
v canicrossovém tréninku?
Můžeme se samozřejmě řídit doporučením výrobce krmiva, ovšem to je jenom
zjednodušení, které neodráží potřeby každého psa. Jsou například psi, kteří se
i zavření doma mnohem více pohybují, více se nervují, méně spí, a tak
potřebují více, než je doporučené množství energie. Potvrzuje to například
Karolína Cipro z Behejsepsem.cz, která se stará o pětihlavou smečku ohařů.
„Naši ohaři sežerou minimálně dvakrát tolik, než udávají tabulky,” říká.
„Nemají zkrátka zapnutý šetřivý gen a i v základním domácím režimu
spotřebují více energie než jiní psi.“
Tento příklad dobře ilustruje, že pro určení toho, co je správné, je selský rozum
nad tisíc pouček. Jakmile vám pes hubne, je třeba přidat dávku nebo změnit typ
krmení – a obráceně, pokud pes tloustne.

Tuk v žrádle, ne na těle

O tom, co pro psa představuje vysokou zátěž, a je tedy třeba na krmivu
přitlačit, panují mezi pejskaři-sportovci velmi rozdílné představy. S ohledem na
psí organismus lze říci, že pes, který má každý den pohyb (například běhá
hodinu na volno se svým páníčkem), ještě nemá nutně extrémní zátěž, a není
tak nezbytné sáhnout po vysoce zátěžových granulích. O skutečném extrému
můžeme mluvit při celodenní a opakované aktivitě. Dobrým příkladem jsou
celodenní podzimní hony.
Největší školou extrémního stravování pro psy byl pro mě osobně čas, který
jsem strávil na závodech psích spřežení v severním Norsku. Nejdelší závod
měří tisíc kilometrů, teploty často padají hluboko pod bod mrazu a psi pracují
týden až deset dní v kuse. To je skutečný extrém. Psi potřebují velké množství
tuku jako zdroj energie, ale zase ne příliš, aby je neskolil průjem. Vychytat
krmení na těchto závodech je proto jedna ze stěžejních oblastí, která rozhoduje
o úspěchu nebo prohře.
Většina z našich psů se s podobným extrémem nikdy nesetká. Podobné
zkušenosti nám ovšem ukazují, kdy je potřeba psům přidat a co.

Dávky zvyšte při:

– celodenní zátěži
– zvýšené aktivitě v mrazivém počasí
– opakované zátěži v několika po sobě jdoucích dnech
Jako zdroj energie je vhodné použít potraviny s velkým obsahem tuků. Velmi
dobře se osvědčily:
– sušené dršťky
– nesolené přírodní sádlo
– nesolené vepřové škvarky
– energetický přípravek pro psy FitDog Energy and Rehydrate
V praxi to znamená, že si s sebou na celodenní výlet na běžkách přibalíte
kostku sádla nebo ji přidáte do večerního krmení.

Psím atletům se naopak nejlépe běhá, pokud na sobě nemají ani špetku tuku.
Nepřekrmujte proto své čtyřnožce. V optimálním případě je psům vidět nebo
cítit zadní pár žeber. Pro většinu populace i pro část veterinářů vypadá takový
pes jako podvyživený. Podává ovšem zdaleka nejlepší výkony, je ve větší
pohodě a snese vyšší teploty, celkově vypadá spokojenější a obratnější. Proto
hned nevěšte hlavu, až se při venčení dozvíte, že „ten pes je ale chudák“.

Jaké žrádlo, taká stolice

Výborným ukazatelem vhodnosti konkrétního žrádla pro našeho mazlíčka je
kvalita srsti a stolice. Srst by měla být lesklá a stolice pevná a v přiměřeném
množství. Jakmile je kožich matný a stolice příliš řídká, je potřeba vyzkoušet
jiný typ krmiva.
Přesto se nabízí otázka, zda psovi dopřát maso, nebo ho nechat se spokojit
s granulemi. Krmení čerstvým masem (tzv. barfování) je skutečně velmi
moderní. Ale pokud váš pes vypadá dobře na granulích (napoví kvalita srsti,
stolice, tloušťka), pak vám z vlastní zkušenosti vřele doporučuji na granulích
zůstat. Krmení granulemi je výrazně jednodušší, navíc máte jistotu, že pes
dostává všechny potřebné stopové prvky. Řada mistrů světa krmí granulemi,
takže v tom to nebude.
Barfování je mnohem méně pohodlné. Jistým faktem ovšem zůstává, že pro
psy je čerstvé maso stravitelnější a od určitého stupně zátěže není jiná volba,
protože ani při extrémních porcích granulí pes nepřibírá. Barfování tento
problém povětšinou vyřeší.

Čas na trávení

Ať už krmíte čerstvým masem, nebo granulemi, musíte krmení načasovat
s ohledem na plánovanou aktivitu. Pes potravu tráví poměrně dlouho a mezi
krmením a běháním se doporučuje přinejmenším dvě hodiny klidu, v ideálním
případě ještě víc. Kdybyste vyběhli dříve, hrozí krom zvracení i mnohem
vážnější a život ohrožují stav, tzv. torze čili otočení žaludku. Dochází k ní
častěji u velkých plemen, ale ani u menších psů ji není dobré podceňovat.
Pokud nám jde o opravdu ideální výkon, musíme o správném timingu krmení
přemýšlet ještě více.
V tu chvíli totiž do hry vstupuje i druhá strana trávicí trubice. Zná to každý
sportovec: jakmile se začneme hýbat, často se o slovo přihlásí trávení.
Abychom se tomu u psů vyhnuli a pes nám během závodu nezastavoval
a „nevenčil se“, musíme ho nakrmit dříve, než je naším zvykem. Pokud vás
tedy čekají závody dopoledne, dejte psovi najíst už odpoledne předchozího
dne. Pes tak bude mít čas vyprázdnit se a podat nerušený výkon. Nezapomeňte
ho ale před závodem nebo tréninkem pořádně vyvenčit!

A co při závodě?

Jakmile běžec cítí, že mu dochází, má to snadné, nakopne se gelem. Nebo
existují návody, kdy co na kolikátém kilometru pozřít. Pes ovšem v žádné
postranní kapsičce energetickou poslední záchranu nemá. A je to jen na jeho páníčkovi.
Jestliže se chystáte na běh, který nebude trvat déle než čtyři hodiny, pak se
s doplňováním energie během závodu nemusíte trápit. Pokud vás ale čeká delší
výzva, zastavte v druhé půlce závodu alespoň jednou a dejte vašemu čtyřnožci
snack. V dlouhých závodech psích spřežení (na desítky až stovky kilometrů) je
běžné zastavit během závodu a dát psům malou svačinku. K efektivnímu
doplnění energie vám nejlépe poslouží tuky v jakékoliv podobě (viz box).
Krmení psů není věda. Používejte selský rozum a nebojte se experimentovat,
pokud vám něco nesedí. Nenechte se přesvědčovat o jediné pravdě jediného
prodejce krmiva. Cest existuje víc a je potřeba najít tu, která zrovna na vašeho
psa dobře funguje.

Doplňky výživy a vychytávky

V závodní a tréninkové praxi se osvědčilo několik doplňků stravy. Jejich
použití je obvykle založeno na empiricky získaných zkušenostech, v některých
případech však existují i solidně podložené studie, které využití té které látky
vysvětlují.
Druhým jmenovaným případem je kloubní výživa, tzv. chondroprotektiva.
Vřele je doporučuji všem sportovním psům, protože mohou prodloužit aktivní
závodní kariéru. Na českém trhu je momentálně dostupný přípravek Geloren,
který má vedle dobré pověsti i slušnou cenovku.
Dalším přípravkem, který rychle a na první pohled funguje, je rybí olej se
zvýšeným obsahem omega-3 nenasycených mastných kyselin. Látky v něm
obsažené zlepšují kvalitu srsti a mají i pozitivní efekt na imunitní
a kardiovaskulární systém.
Po dlouhé zátěži je vhodné doplnit ztracené energetické zásoby přídavkem
maltodextrinu. Lze ho sehnat samostatně nebo ve formě speciálního přípravku
pro psy.