Běžec je soutěživý tvor. Každá soutěž má nějaké vyhodnocení a nedílnou součástí je i odměna za výkon. Může mít formu medaile, poháru, plakety, ale i třeba korunky za nejrychlejší čas na segmentu na Stravě či lajků na Facebooku.
Doba jde dopředu, ale některé jistoty stále zůstávají. Jednou z nich je to, že za předvedený výkon obdrží běžec medaili. Děje se to na olympijských hrách, mistrovství světa, republikových šampionátech i na malých pouťácích.
Současným trendem je hlavně na masových akcích odměnovat každého účastníka, který se postaví na start. Nehodlám to odsuzovat, ale ani to výrazně nepodporuji. V běžeckém prostředí se pohybuji již přes 10 let a jak se postupem času člověk nejen sportovně vyvíjí, může se měnit i jeho vztah k medailím. Pokusím se vysvětlit, jak to vnímám já.
Od Fidorky k republikovým medailím
Běžeckou premiéru jsem zažil již ve 4 letech, kdy mě rodiče vyslali na stometrovou trasu Běhu Koutem. Vysloužil jsem si odměnu v podobě čokoládové medaile z Fidorky. Radost byla veliká a posloužila i jako motivace do dalších běžeckých let.
A pak už to jelo, na regionálních mimodráhových závodech na Chodsku, kterým jsem věrný dodnes, to většinou mezi mládeží klaplo na stupně vítězů. Medaile i poháry přibývaly ve vitríně v pokojíku vcelku zběsilým tempem.
Nejvíc si s odstupem času vážím medailí z krajských mistrovství nebo finálových školních krajských soutěží, kde se obvykle sešla kvalitní konkurence. Nejsilnějším zážitkem z juniorského období je zisk týmové bronzové medaile z celostátního finále Corny Středoškolského poháru z Břeclavi, kde jsem byl součástí úspěšné výpravy Gymnázia J.Š. Baara v Domažlicích. Je to už 9 let, ale ještě dnes si živě pamatuji, že o našem úspěchu rozhodla závěrečná napínavá štafeta. Následný výbuch euforie a přebírání medailí od ambasadorky akce a české oštěpařské královny Barbory Špotákové byl zážitek, na který se nezapomíná.
Co bych za to nyní v dospělé kategorii dal. Medailí již moc nepřibývá, ale o to více si jejich zisku vážím. Konkurence je silnější než v mládežnických kategoriích a stupně vítězů pro mě mnohdy leží hodně vysoko. Z počátku mých studií na VŠ vyzdvihnu vybojování bronzové medaile v roce 2015 na Akademickém mistrovství ČR v běhu na 4 x 400 m. V bitvě specialistů sprinterů jsem i já jako středotraťař přispěl svým dílem a tým Západočeské univerzity uhájil o 54 setin bronzovou medaili. O dva roky později v jiné sestavě, ale za stejnou univerzitu, se podařilo ve stejné disciplíně znovu vybojovat bronz. Když se s klukama na závodech setkáme, vzpomínáme na úsměvné historky, jak nám bylo po doběhnutí svých disciplín zle a že se nám do závěrečné štafety ani za nic nechtělo. Týmový duch ale nakonec zvítězil. Odměnou mi je to, že na vlastní nástěnce, na kterou každé ráno po probuzení koukám, se našel prostor pro dvě medaile z Akademického mistrovství.
Koutek slávy dle gusta
Proč by tě ale měl můj příběh o medailích vůbec zajímat? Mou snahou bylo ukázat, že každý zažívá odlišnou cestu za konečným oceněním a s přibývajícím věkem hodnotu medailí bere jinak. Každý jsme originál a já si tak vedle získaných krajských titulů a medailí z kategorie dospělých vážím i již zmíněných medailí ze štafet. Na mé nástěnce má svoje místo i speciální medaile ve tvaru otvíráku na pivo z náročného běžeckého klání Norbiho 12 aneb Krkavec je kopec. Vybojovaná a praktická záležitost. Nejsem tolik zaměřen na kvantitu, ale spíše na kvalitu. Pozici na speciálním místě si tak vysloužilo zatím jen třináct vyvolených.
Tvůj koutek slávy nebo speciální šuplík může samozřejmě vypadat úplně jinak, může třeba obsahovat účastnickou medaili ze seriálu Běhej lesy, Runtour, nějakého většího půlmaratonu nebo rodinného závodu. Anebo i z úplně jiného druhu sportovní zábavy. Každý dává přednost něčemu jinému a je to tak správně. Běhání má být hlavně zábava a každý má motivaci založenou na odlišných prioritách. Ostatně je to vidět i v propozicích a reklamních akcích jednotlivých pořadatelů běžeckých akcí, kde se snaží myslet na všechny a důležitým prvkem je i originalita.
Moje dosavadní závodní zkušenosti mě ale stále drží v přesvědčení, že medaile patří v první řadě hlavně prvním třem nejrychlejším. Až zažiju více běžeckých masových akcí, třeba změním názor. Nemá cenu předbíhat, ale vše postupně zažít.
Medaile střídají kudosy a komentáře na Stravě
Vzhledem k situaci v roce 2020 a menšímu množství živých závodů se rozjel boom virtuálních akcí. To se promítlo i v oceňování jednotlivých závodníků. I já tak mám ve své sbírce několik krásných dřevěných medailí z dílny Run magazine, které mi dorazily poštou.
V době, kdy jsou společné běžecké chvilky omezené, mi přijde fajn vědět, že moji snahu někdo ocení i v neosobní rovině. Nejen v době covidové stále větší popularitu získávají mobilní aplikace Runtastic, Endomondo, Garmin Connect nebo Strava. Představují takový běžecký Facebook, kde se na dálku střetáváme, komunikujeme, chválíme, popichujeme k lepším výkonům a zvyšujeme si sebevědomí. Zhruba 2,5 roku mám zkušenost s Garmin Connect a letos v dubnu jsem to rozjel i na Stravě.
Registrace této aktivity totiž byla nutnou podmínkou pro aktivní zapojení se do virtuálního seriálu na Chodsku.
Nejsem ten typ člověka, co hned po absolvování tréninku sedne k telefonu a nahrává aktivitu na Stravu. Každopádně už vím, co jsou to kudosy (označení palce nahoru), segmenty anebo korunky a pohárky, které se u jednotlivých aktivit zobrazují. Když přes půl roku nevidíš soupeře, rád s nimi prodiskutuješ trénink alespoň na Stravě, hodíš občas koment nebo kudos. Až do letoška jsem vůbec nevěděl, kolik je segmentů v mých oběhaných lokalitách. Každé zlepšení, osobní rekord a korunka znázorněná u vykonané aktivity je pro mě motivací i odměnou. Tak trochu to rozbíjí i tréninkový stereotyp a dostává mě to do napětí, zda jsem tu dnes běžel rychleji anebo ne, zda to aplikace chytí anebo ne. Výrazná ikona u zmáknutého běhu pak přece jen vypadá lépe, a když už jsi ve věku, že neběháš osobák každý závod, tak tě potěší i dílčí úspěchy. Alespoň u mě to ale nenahradí ten pocit, že překonám sám sebe v bitvě se soupeři na dráze a mohu se radovat z výkonu bezprostředně po doběhu.
Každopádně v současné situaci se občas vezmou za vděk i kudosy, komentáře, ohodnocení fotky. Ale už se moc těším na dobu, kdy dorazím na závod, kde se bude bojovat o medaili, férově si v cíli pogratulujeme a poklábosíme o předvedených výkonech. Věřím, že to tak má i spoustu z vás, ať už se jedná o běžecká klání různých druhů.