Americké překážkové nadšení se už definitivně usadilo také v Česku. Co motivuje desetitisíce lidí, aby se plazily v bahně pod ostnatým drátem, riskovaly pád z výšky do ledové vody nebo se plahočily s těžkým břemenem do sjezdovky? Heslo závodů Reebok Spartan Race říká, že tohle všechno Pochopíš až v cíli.
Joe De Sena je extremista. Legenda extrémních sportů. Muž, který dokázal během sedmi dní uběhnout ultramaraton (217 kilometrů), závod Lake Placid Ironman (226 kilometrů) a horský běh dlouhý 160 kilometrů. A je to také člověk, který si pro svůj první neobyčejný zážitek vybral 563km závod Ukatak. Ten je zasazen do nejchladnějšího zimního období kanadského Québecu a při jeho zdolávání musíte jet na sněžnicích, ledních jachtách nebo lyžích přes zamrzlé řeky nebo opuštěným zasněženým terénem skal. A když stojíte na startu takového závodu, navíc v situaci, kdy vás k tomu přemluvili přátelé, tak nějak víte, že to bude bolet. Zažijete beznaděj, strach i halucinace. Jenže každá mince má dvě strany.
„Když si projdete peklem a závod dokončíte, ačkoliv vám to připadalo nemožné, něco se stane. Cítíte se skvěle, jste na sebe pyšní a určitým způsobem je z vás jiný člověk,“ píše s odstupem času ve své knize „Spartan“ Joe De Sena. Tenhle muž balancovat na hraně prostě potřebuje.
A možná proto s přáteli vymyslel Death Race, osmačtyřicetihodinový závod, který má soutěžící buď zlomit, nebo motivovat. Nic mezi tím. Proč o tom mluvíme? Tímhle brutálním závodem, který nekončí, dokud v něm nezůstane jen patnáct procent závodníků, totiž Sena zasel semínka jiného extrémního závodu: Spartan Race.
Vznikl překážkový závod, který se na českém území poprvé běžel před čtyřmi lety v červnu v lyžařském areálu ve středočeském Monínci a který je ve svých „rodných“ Spojených státech takovým pojmem, že se jím lze jako profesionální závodník v pohodě uživit.
Zpátky ke kořenům
Za pouhé tři roky seriál jen v České republice a na Slovensku dokázal na startovní čáru přilákat desetitisíce závodníků. Loni se šestadvaceti závodů u nás zúčastnilo přes šedesát tisíc lidí. V ručkování nad řekou, v lopocení se s břemenem na zádech, v balancování na kůlech nebo na pověstných „angličácích“ je něco zvláštního, co lidi baví a dokáže jim to od základu změnit život… A to doslova.
„Po svém prvním závodě, kdy jsem byl rád, že jsem došel do cíle, protože jsem byl klasický gaučák, jsem dal výpověď v práci a začal makat. Změnil se mi svět,“ popisuje svůj život před čtyřmi lety kolínský trenér Michal Pokorný, jehož životní příběh vyšel i jako předmluva „spartánské bible“, jejímž autorem je Sena. Michal, který se potýká s Bechtěrevovou chorobou (chronické zánětlivé onemocnění páteřních obratlů, poznámka autora), ale chce přesně v duchu Spartan Race přes překážky přejít, nezastavit se, a tak se dnes cvičením živí a podobných závodních zkušeností má za sebou už více než dvacet. Jeho největším úspěchem je pak 73. místo ve dvousetpadesátihlavé elitní vlně na mistrovství Evropy před dvěma lety.
Motto seriálu Spartan Race „Pochopíš až v cíli“ a důvod, proč je právě tenhle typ závodu tak oblíbený, možná ještě trefněji vysvětluje Zuzana Kocumová. Kdo jiný než dvojnásobná mistryně světa ve Spartan Race, která světový titul mezi ženami obhájila v říjnu, by to měl svést lépe.
„Téměř veškeré naše zážitky jsou virtuálního charakteru, ztrácíme kontakt s okolím. I když tohle může někomu připadat jako umělá náhražka, zážitky a emoce, které si tady prožíváte, jsou naprosto autentické. Jste konečně v přírodě, jste s ní v kontaktu všemi smysly. Cítíte prostředí, ať už hmatem, protože se plazíte, běžíte neprošlapanými cestami, brodíte potoky. Používáte každou část svého těla k tomu, k čemu je původně využitelná. Nejsme jenom hlava, ale i tělo, které potřebujeme. A tyhle závody to všechno v dost silné míře dávají,“ říká k fenoménu Spartan Race. Podle Kocumové si na Spartanu zkrátka zažijete pocity, na které jsme byli my lidé zvyklí, jen jsme z nich udělali nadstandard, jako kdyby byly něco zbytečného.
Chtít stále víc
Závody Reebok Spartan Race jsou podle svého zakladatele Seny vytvořeny pro všechny, „kteří chtějí změnit život sobě i lidem ve svém okolí“. Ten rovněž ukládá, že sérií závodů Spartan Race se prostupuje od sprintu.
Trať měří do osmi kilometrů a má minimálně patnáct překážek, ti nejlepší závodníci ji dokážou zvládnout v rozmezí půl až tři čtvrtě hodiny. Časem se ale chtě nechtě vypracujete na střední tratě, a tak zkusíte variantu super, třinácti- až osmnáctikilometrovou trať s minimálně jednadvaceti překážkami. Nejrychlejším k jejímu pokoření stačí hodina a půl až dvě.
„A pak už zatoužíte po největším a nejtěžším spartánském závodu – The Beast,“ říká Sena. Ten je dlouhý dvacet jedna a více kilometrů a je protkán pětadvaceti překážkami, vítěz bývá v cíli za dvě a půl hodiny. A přesně tuhle úroveň má nejraději i mistryně světa Kocumová. „Většinou se běhá v krásné přírodě. Také založením jsem spíše vytrvalec… I když hlavou asi tolik ne, ale moje tělo takové běhy zvládá,“ přemítá.
Pokud uběhnete všechny tři úrovně v jednom roce, získáte speciální ocenění, takzvanou Trifectu.
A kdyby vám bylo i to málo, je ještě připraven ultra beast s minimálně maratonskou vzdáleností 42 kilometrů a alespoň šedesáti překážkami (dá se zvládnout v rozmezí sedmi až dvanácti hodin). To se pak dost možná dostanete do stavu jako Slovák Peter Žiška, mistr Evropy ve Spartan Race, několikanásobný vítěz různých úrovní série a závodník, jenž bývá ve střední Evropě poražen jen málokdy. „Při vysokohorském maratonu na padesát kilometrů v Nízkých Tatrách s převýšením tisíc metrů jsem běžel šest hodin a tu poslední hodinu jsem se strašně trápil. A pak mě předběhla paní, která se napojovala v půlce trati. Byla asi tak třikrát větší než já, začala mě povzbuzovat a já jsem strašně nemohl. Měl jsem takovou krizi, že jsem jedl i jehličí,“ vzpomíná Žiška.
Mysleli jste, že těžší kalibr už nepřijde? Pak pro vás máme sousto, na které si troufnou jen ti opravdu nejhladovější − Spartan Death Race. Výzva náročná a nijak zvlášť specifikovaná, pravidla se totiž mohou měnit v průběhu závodu, který dokončí průměrně jen deset procent závodníků.
Po liánách jako Tarzan
Série závodů Spartan Race ovšem není pořád stejná, i když kdo absolvoval už nějaké ty spartánské závody, ví, že překážky se ve většině případů opakují. Jde hlavně o ty typizované, jako je šplh po laně, horolezecká stěna, hod oštěpem; kvůli atraktivitě závodu se ale nutně objevují i nové.
„V Americe jsem šel na mistrovství světa překážku, které se říká Tarzan swing, plavali jsme sto metrů v jezeře, venku bylo sedm stupňů, to bylo osvěžující. Po žebříku jsme vyšplhali pod most, na kterém byla natáhnutá lana, která visela dolů, a jako Tarzan, když se houpal po liánách, bylo třeba tu překážku překonat. Já jsem ji nezvládl, ale přišla mi velmi zajímavá,“ zmiňuje Peter Žiška.
Zúčastnit se života
„Všichni jsou si vědomi rizika srdečního infarktu, ochrnutí a smrti. Vědomě a dobrovolně na sebe tato rizika berou, ať už známá, či neznámá.“ Každý, kdo se rozhodne vyzkoušet si Senův způsob života, tedy stát se na chvíli Spartanem, musí před startem závodu podepsat reverz a tohle je opravdu jen jeho velmi stručná verze. Dočtete se tam totiž i něco o utonutí, zranění způsobené automobilem nebo pokousání zvířetem. V podstatě tak dobrovolně souhlasíte s tím, že se prostě můžete zabít. Ve skutečnosti je pak tenhle text ještě mnohem hrozivější, jenže bez podpisu vás na trať zkrátka nepustí. A vy podepíšete.
Podle Joea De Seny je to ale skvělý dokument. „Podepsat by ho měl každý, kdo se chce prostě jen zúčastnit života. Vím to, protože takový je můj způsob života – spartánský,“ říká tenhle americký extremista o „své“ předzávodní listině a dodává, že výsledky za tahle rizika stojí.
Během závodů série Spartan Race se ale nakonec dostanete za hranice svého vlastního těla a zakusíte pocit euforie. To když zdoláte tu největší překážku – překonáte svoji hlavu, protože ta je tou nejmocnější bariérou. Nezapomeňte, že první půlku závodu běží vaše nohy, druhou vaše mysl.
Počátky Spartan Race
První závod série Spartan Race se běžel v roce 2010 v americkém státě Vermont a zúčastnilo se jej asi pět stovek závodníků, kteří museli kromě běhu zvládnout plazení, skákání a plavání. O tři roky později vstoupila do série společnost Reebok a závody se přejmenovaly na Reebok Spartan Race.
Ve střední Evropě se běžel první závod v září roku 2012 ve východoslovenské obci Vechec. Do Česka se rozšířil hned o rok později, konkrétně do středočeského zimního střediska Monínec, který tehdy zvítězil ve výběrovém řízení v konkurenci dalších třech destinací. Jeho výhodou bylo podle spolumajitele a výkonného ředitele areálu Jaroslava Krejčího hlavně to, že areál dokázal pro závod nabídnout více než kilometrovou sjezdovku a díky dobrým vztahům se sousedy i okolní pozemky. „Velkou roli ve volbě ale hrála i blízkost Prahy,“ podotýká Krejčí, jehož areál musel během jednoho dne zvládnout nápor skoro pěti tisíc lidí. Spartan Race se rychle stal v obou zemích velmi populární a v roce 2014 bylo možné tři základní úrovně absolvovat v České republice i na Slovensku.
Sparťané ve stínu
Těžko bychom hledali v dějinách druhý takový stát. Stát, kde by se už od narození výchova zaměřovala tolik na tělesnou zdatnost a válku, než tomu bylo ve starověké Spartě. Všechny děti, které nevykazovaly dostatečné fyzické předpoklady, byly okamžitě zabíjeny, a každý spartský muž se musel od svých šestnácti let věnovat speciálnímu výcviku. Do třiceti let věku byl pak aktivním vojákem, a pokud byl ženatý, ani tehdy nesměl opustit svůj oddíl. Tato možnost přicházela v úvahu až po třicítce, přesto se spartský bojovník i tak dál stravoval u svého oddílu. Konec vojenské služby čekal na Sparťana v šedesáti letech.
Zdroj: Augusta, Pavel – Honzák, František: Jak se žilo ve starověku, Albatros Praha, 1989
Nejlepší závodníci „Československa“
Peter Žiška – slovenský mistr Evropy ve Spartan Race, několikanásobný vítěz různých úrovní SR, několikanásobný juniorský mistr Slovenska v běhu na lyžích
Petr Vinický – 1. místo ve štafetě na OCR* mistrovství světa 2016 spolu se Zuzanou Kocumovou a Michalem Rajniakem, 52. místo na mistrovství světa v roce 2015 ve Squaw Valley a 13. místo na mistrovství Evropy 2015 v Tatranské Lomnici
Zuzana Kocumová – dvojnásobná mistryně světa a Evropy ve Spartan Race, mistryně Evropy OCR z roku 2016, bývalá členka národní reprezentace v běhu na lyžích (6. místo ve štafetě na zimních olympijských hrách v Naganu)
* Zkratka OCR znamená obstacle course racing a značí překážkové závody obecně, Spartan Race představuje nejprestižnější seriál.