Popularita štafetových závodů stoupá, a tak není divu, že jich přibývá. Letos jsme mohli zaznamenat mimo jiné například první ročník Morava run. A právě tento závod dal příčinu vzniku tohoto původně neplánovaného článku. Respektive, byli jste to vy, čtenáři a běžci, kteří jste si ho vyžádali.
„Špatná organizace, nedostatečné značení trasy a nesrovnalosti v mapách, absence záchranných složek, dobrovolníků a občerstvení, štafetový čip v podobě plastu, který nic neměří…“. To jsou nejčastěji kritizované body závodu Morava run.
My nemůžeme hodnotit tento závod (autorka článku ho neběžela), stejně jako vznášet obvinění kvůli tragické smrti jednoho z účastníků. To necháme na příslušných orgánech. Vedlo nás to ale k zamyšlení, jaké povinnosti pořadatel takových závodů má. Startovné přeci jen není za hubičku.
Povinnosti pořadatele
V první řadě je důležité zmínit, že závod může uspořádat kdokoliv. A neexistuje žádná instituce, dozorčí orgán, který by legislativně stanovil a kontroloval, jaké povinnosti pořadatel má.
Jakousi odpovědnost za stanovení standardů, zajištění legitimity a důvěryhodnosti si v České republice ukládá například Český běh coby služba Českého atletického svazu pro běžce, běhy a běhání. Nicméně je čistě na organizátorovi, zda si závod u Českého běhu nechá certifikovat.
Český právní řád sice neobsahuje komplexní právní úpravu pro pořádání akcí tohoto typu, ale organizátor musí dodržet podmínky, které jsou upraveny obecně platnými právními předpisy. Například: všichni pořadatelé mají povinnost pořádání závodu předem projednat na příslušných orgánech statní správy a mít od nich platné povolení závod uspořádat. Pakliže závod vede přes jakákoliv chráněná území nebo soukromé pozemky, musí mít povolení i od nich. V oblasti práva veřejného se pak jedná zejména o předpisy v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti, předpisy upravující ochranu veřejného zdraví atd. Z toho důvodu se doporučuje zajištění asistence Policie ČR nebo Městské Policie, minimálně na nebezpečných úsecích, a požádání o součinnost Záchrannou zdravotní službu.
Někteří běžci se mylně domnívají, že organizátor je povinen zajistit zázemí, občerstvení, perfektní značení trasy nebo měření závodu. To určitě platí pro závody, které se konají na mezinárodních úrovních, kde jsou stanovena jasná pravidla a podmínky. Jinak je čistě na organizátorovi, jaký servis běžcům poskytne. Nicméně pokud organizátor nechce skončit u prvního ročníku závodu, předpokládá se, že se bude snažit zajistit běžcům co nejlepší servis tak.
Nebrat si moc velké sousto
Pokud tedy někdo, jako v případě závodu Morava run, pořádá první ročník, měl by přípravě věnovat dostatečně času a vše promyslet – včetně záložního plánu, kdyby něco selhalo. A také zvážit, jak velký závod zvládne.
„Zarazilo mě, že hned do prvního ročníku jde někdo v počtu 56 týmů, to je fakt hodně a ukočírovat to není sranda. Náš první ročník byl daleko menší, a hlavně jsem dal startovné dobrovolné, abych lidi nenaštval, kdyby se něco nepovedlo. Je jasný, že může vypadne dobrovolník – musíš počítat, že nedorazí tak 30 % lidí. Když se ti zasekne auto na dálnici? Tak těch aut musíš mít aspoň pět,“ vysvětluje Míra Kutý z Run Labe Run.
Ohledně značení to nemá organizátor lehké. Často dochází ke krádežím značek a přesměrováním ukazatelů. Proto v podmínkách závodů najdeš i bod: „Pořadatel nenese odpovědnost za ztrátu nebo zmatení značení cizí osobou nebo povětrnostními vlivy.“ Přesto, pokud chce, aby běžci nebloudili, je třeba trasu neustále kontrolovat a značení doplňovat.
Štafetové závody nejsou pro každého
Podmínky závodu si určuje sám organizátor, a on proto také může stanovit, koho na závod nepustí. Mezi častá omezení patří věk účastníka – nejčastěji organizátoři požadují plnoletost, někde se mohou hlásit běžci již od patnácti let (s písemným souhlasem rodičů a za podmínky členství jednoho z rodičů ve stejném týmu.
Většina štafetových závodů požaduje také minimální rychlost běžce. Například Vltava Run na svých stránkách uvádí: „Doporučený čas běžce v posledním roce na 10 km max. 60 min. Při registraci uveďte reálný čas na 10 km v terénu s převýšením cca 250 m.“ Nikdo tě ale nebude kontrolovat, zda tento požadavek splňuješ. Nakonec by tě mohl pokutovat i sám organizátor, protože jsi nedodržel podmínky závodu, se kterými jste souhlasil.
Organizátoři požadují i zdravotní způsobilost, ani potvrzení od lékaře však po tobě nikdo chtít nebude. Závodu se účastníš dobrovolně a na vlastní riziko a nebezpečí. Větou v pravidlech (propozicích): „Pořadatel není odpovědný za jakoukoliv újmu na zdraví,“ se organizátoři zříkají jakékoliv odpovědnosti. A jelikož jsi souhlasil s podmínkami závodu, souhlasil jsi i s tímto bodem.
Pravidla pro běžce
Zatímco výčet povinností organizátora je minimální, pravidel pro běžce je nespočet. Jmenujme alespoň ty nejzásadnější.
- Závody se většinou běží za plného provozu bez omezení. Běžci proto musí dodržovat pravidla silničního provozu (zákon 361/2000 Sb. – Zákon o silničním provozu).
- Během závodu nesmíš používat alkohol ani jiné omamné látky.
- Pokud běžíš noční úsek, máš povinnost použít čelovou svítilnu a reflexní vestu nebo jiné dobře viditelné reflexní prvky.
- A velmi důležitý bod: závodník je povinen dopředu nastudovat trasu závodu a zajistit si potřebné vybavení pro zvládnutí orientace na trati. Organizátoři často doporučují mobilní telefon s navigací, případně hodinky s navigací. Značení trati je totiž většinou pouze orientační. Telefon je dobré mít i v případě potřeby přivolání pomoci v nouzi. A když už jsme u té povinné výbavy, například Vltava Run uvádí na svých stránkách i povinnost mít u sebe itinerář tratě, seznam telefonních čísel členů týmu a pořadatelů, náhradní baterie do vybavení, lékárničku a dostatek jídla a pití.
Nárok na reklamaci
V podmínkách většiny štafetových závodů najdeš věty:
„Týmům z žádného důvodu nevzniká nárok na vrácení startovného.“ (Run Labe Run)
„Startovné je konečné a po zaplacení nevratné. Organizátor si vyhrazuje právo kdykoli před zahájením akce pozměnit nebo upravit pravidla závodu nebo závod zrušit, a to i bez udání důvodů a stanovení náhrady.“ (Vltava Run)
To ale neznamená, že se nemůžeš ozvat, pokud jsi za své peníze nedostal, co pořadatel slíbil.
Všichni pořadatelé by podle České obchodní inspekce měli mít na svých webových stránkách společné všeobecné smluvní podmínky. V těch by měl být zmíněn i reklamační řád a podmínky odstoupení od smlouvy. Častěji se ale setkáš s větou typu: „Odstoupení od smlouvy se řídí dotčenou legislativou ČR.“ Pořadatel by však měl spotřebitele informovat také o tom, jaké jsou podmínky, lhůty a postupy pro odstoupení. A pokud se od smlouvy odstoupit nedá, tak to v obchodních podmínkách musí také zaznít. Nicméně jsi spotřebitel, zákazník, a když nejsi se zaplacenou službou spokojen, máš nárok na reklamaci.
Andrea Pavelcová z advokátní kanceláře eLegal k tomu dodává: „Reklamovat můžeš cokoliv, co neodpovídá vlastnostem popisu závodu. Určitě ti nikdo neuzná reklamaci toho, že pořadatel slíbil krásné výhledy, ale tobě se nelíbily. Také nečekej, že vždy dostaneš zpátky startovné v plné výši. Pokud organizátor nedodrží některá objektivní kritéria, je možné, že vymůžete zpět jen poměrnou část. Aby se vracelo celé startovné, muselo by to být pokažené od A do Z.“ Podle Pavelcové je postup následující: Když organizátorovi napíšeš reklamaci, musí hned rozhodnout, jestli ji přijímá, nebo zamítá. Do třiceti dnů ji pak musí vyřídit. „Pokud s jeho rozhodnutím nesouhlasíš, obrať se na Českou obchodní inspekci, která se bude v rámci mimosoudního řešení sporu věcí zdarma zabývat,“ doplňuje Andrea Pavelcová z eLegal.
Rekapitulace závěrem
Možná by nebylo od věci, kdyby existoval nějaký dozorčí orgán, který by sjednotil pravidla (nejen) štafetových závodů, určil povinné standardy a dohlížel na jejich dodržování. Kontroloval organizátory a držel ochrannou ruku nad závodníky. A možná by to ani nebylo potřeba, kdyby se organizátoři nových závodů pečlivěji připravovali, inspirovali se úspěšnými závody, měli záložní plány nebo, když už by ke komplikacím došlo, dokázali přiznat chybu, omluvili se a třeba vrátili startovné nebo už raději žádný závod neorganizovali. „Takové jednání vrhá špatné světlo na pořadatele jiných štafetových závodů, kteří se neustále snaží zvyšovat úroveň závodů a zajistit běžcům servis na nejvyšší úrovni,“ říká Miroslav Kutý, který stojí za závodem Run Labe Run.
Ty si pamatuj, že přihlášením na závod zároveň souhlasíš s jeho pravidly a zavazuješ se je. Proto je důležité si před registrací podmínky důkladně přečíst. A než se na závod přihlásíš, najdi si recenze na předchozí ročníky.
Závodu se účastníš na vlastní nebezpečí, proto zvaž svůj aktuální zdravotní stav a běžeckou formu. A nespoléhejte se na organizátora, i když slibuje hory doly. Pokud je teplo, vezmi si své pití, nahraj si do mobilu nebo hodinek trasu závodu, dobře ji nastuduj a případné nejasnosti řeš s organizátorem ještě před startem.