„Na domácím písečku se z tebe elitní orienťák nestane,“ zní již zaběhlé orienťácké rčení. Kdo se chce prosadit na závodech v zahraničí, musí se také v zahraničí naučit běhat. Každý terén je jiný a žádá si jinou techniku orientace. Proto orientační běžci vyrážejí do ciziny, kdykoliv to jde…
Terény v Česku jsou typické tím, že se v nich nachází hodně orientačních bodů (cesty, kameny, hustníky, rýhy či vrstevnice), které závodníkům výrazně zlehčují orientaci na postupu mezi kontrolami. Oproti zahraničním terénům ty „naše“ nekladou takové nároky na přesnost držení směru pomocí buzoly a závodník nemusí vybírat, který z orientačních bodů bude při jeho postupu stěžejní. V cizině bývají terény s minimem cest a velmi členitým terénem, jenž je tvořen mělkými hřbety, údolíčky či kupami, mezi kterým je těžké se zorientovat, styl orientace je tedy výrazně odlišný. Pojďme se podívat, kam se za nejhezčími a zážitkovými terény jezdí.
Fenomén vícedenních závodů
Češi jsou známí tím, že prázdniny tráví na vícedenních závodech, které se konají téměř každý červencový a srpnový víkend. Běhají se zpravidla alespoň 3 etapy, při některých je možnost zúčastnit se až 7 závodů. To vše je pro orienťáky skvělá kombinace, jak strávit letní dovolenou kombinací závodů pro celou rodinu a výletů po přírodě, zajímavostech a památkách v okolí. Cesty mnoha orienťáků však v tuzemsku nekončí a vydávají se na vícedenní závody po celé Evropě a někdy i mimo ni. Tomu všemu vévodí švédské vícedenní závody O-Ringen, kterých se účastní až 20 tisíc běžců. Jezdí se ale také do Slovinska, Francie nebo i do Bulharska, nabídka je každoročně velice široká.
Během zimy za teplem
Ovšem pouze vícedenní závody by k tomu, aby se běžec v zahraničí zlepšil, nestačily. Proto bývají stěžejní částí přípravy zahraniční soustředění. Jezdí se na ně hlavně v době, kdy je v ČR chladno nebo sníh a běhání v terénu není možné. Účastníky těchto soustředění bývají jak jednotlivé kluby, tak zájezdy veteránů, střediska talentované mládeže či reprezentační výběry, které mají akcí v zahraničí samozřejmě mnohem více. Nejvíce se jezdí na Pyrenejský poloostrov do španělského Alicante nebo do terénů v Portugalsku, kde se navíc každoročně v únoru/březnu běhají kvalitně obsazené vícedenní závody. Příjemnější podnebí a vhodné podmínky pro orienťák mohou poskytnout také lesy Slovinska nebo Maďarska, které se od těch našich výrazně liší. Velmi oblíbené jsou i chorvatské terény, kde se nachází mnoho výborných sprintových terénů.
Cesta do mekky orientačního běhu
Orientační běh vznikl na konci 19. století ve Skandinávii, konkrétně v hlavním městě Norska – Oslu, kde se běžel vůbec první závod. Není to náhoda, protože dodnes platí, že skandinávské státy (spolu s Norskem také Švédsko a Finsko) mají jedny z nejlepších terénů na světě. Shodují se na tom jak běžní orienťáci, tak členové reprezentačních výběrů. Většinu lesů tvoří nespoutaná divoká příroda téměř bez cest s velkým množstvím bažin. Mech a vysoké borůvčí je všude tam, kam bys okem dohlédl. I když to vlastně neplatí, protože viditelnost na „severu“ bývá vzhledem k hustým porostům opravdu malá. Proto je také orientace o mnoho náročnější než u nás. Pouze špičkoví orienťáci, kteří umí udržet přesný směr i na několik kilometrů a zvládají běhat na těžké podložce, mohou při závodech uspět. Orienťák ve Skandinávii je prostě pro všechny zážitkem.
Do všech koutů světa aneb Orienťák bez hranic
Počet členů mezinárodní federace IOF se již vyšplhal na 75, to však neznamená, že jinde se orienťáky nepořádají. Běhá se v africké Keni i Zanzibaru, mapy jsou také na Kanárských ostrovech nebo v Nepálu. Orienťácké zájezdy míří na exotické ostrovy v Karibiku nebo do pralesních oblastí Austrálie a Nového Zélandu. A že se může stát, že jedete nikam, kde žádná orienťácká mapa není? I s tím si dnes kde kdo umí poradit. Doma od počítače se dají sehnat různé mapové podklady téměř po celém světě a orienťácká mapa například z Kamerunu může být za několik hodin na stole. Uměle byla například vytvořena mapa peruánské dominanty Machu Picchu, tam se však nikdo podle mapy pravděpodobně ještě neproběhl. Orienťák nezná hranic!
Text: Matěj Burda | Foto: Český svaz orientačních sportů
