Znáte Krkonošský survival? Jedná se mistrovství ČR v zimním přírodním víceboji. Závod trojic na 20 hodin, při kterém mají týmy za úkol navštívit co nejvíce kontrol v terénu, plnit různé disciplíny a v limitu 20 hodin přijít do cíle. Tady je několik rad od organizátorů, které můžete na akcích typu adventure race využít.
Pro KS nestačí mít výbavu a načtené informace. Je třeba mít i zkušenosti. O ty své se podělí matadoři Jaroslav Krajník, Marek Navrátil a Pavel Paloncý.
Začneme přízemní otázkou – tedy od země. Co vy a GTX boty, na které lze v outdoorových publikacích vidět mnoho reklam?
JK: GTX boty vůbec neřeším. Běhám takový závody, kde suché nohy jsou víceméně sci-fi. A myslím, ze KS v tomto není výjimkou. Nohy si mažu obyčejnou vazelínou – pořádně. Hodně z toho se vsákne do ponožky (to nevadí). U závodu jako je KS si klidně někdy během něj sednu a namažu je znovu.
MN: Většinou nevyužívám GTX boty. Pokud je závod dlouhý a v mokru, stejně se nepodaří udržet nohy v suchu a v tom případě je lepší GTX boty nemít. Lépe vysychají a větrají. Osobně nohy v podstatě vůbec nemažu. V AR závodech není špatné nohy v depu ošetřovat – osušit, měnit ponožky a případně používat pudr/zásyp. Důležité jsou také vhodné ponožky. Většinou volím tenčí.
PP: GTX boty nepoužívám při delším závodě, protože z nich neodtéká vlhkost ven; boty bez GTX vodu pustí ven a nohy se potom pohybem opět prohřejí. Pokud ne, a nohy by omrzaly, řeším to termofólií do bot pod ponožku.
A co membránové bundy?
JK: Když je trasa v horách, v zimě, tak si ji beru vždy. Hory mohou překvapit. Tady by mě překvapilo, kdyby ji někdo s sebou neměl. I když je pár takových střelců 🙂
MN: Na většině závodů je GTX bunda povinná. Hodně závisí na délce závodu a předpovědi počasí. Určitě jsou závody, kde není nutná, ale většinou ji máme s sebou.
PP: Na KS je membrána nutností, protože ve vrcholových partiích vždy hrozí „jakékoliv“ počasí, jde ale o mini tenkou membránovou bundu, sbalenou v batohu, neběhám v ní normálně.
Často se při závodech, kde je chladno, ale moc nemrzne, opomíjí ztráty tepla hlavou. Která může být obrovská. Jak to řešíte vy?
JK: Osobně si hodně chráním krk – rolákem a/nebo buffem, zapnutou bundou. Je velice jednoduché se nachladit, především díky větru.
MN: Šátek na hlavě a krku neustále sundávám a nasazuji podle okamžité potřeby. Je-li teplo, ihned sundám, začnu-li pociťovat chlad, ihned nasazuji.
PP: Bez šátku na KS nelez…
Řešíte při Krkonošském survivalu převlékání?
JK: Ano. Nemluvím teď o drobnostech jako je sundání rukavic nebo bundy, ale např. pokud bychom měli jít do vyšších poloh, kde může být skutečně chladno, vítr. Před dvěma lety jsme to málem řešili při Bejkárně (přes řeku), kdy nás pak v noci čekal postup po hřebeni. Nakonec jsme se nepřevlíkali, ale vodu oběhli.
MN: Snad jen pokud by byl extrémní mráz a plavání v zimě (ale to bych tam ani nevlezl). A pokud budeme neustále v pohybu většinou, není třeba. Vše se dá vyřešit přes rukavice, buff a GTX bundu. Případně ještě jednu tenkou vrchní vrstvu (bundička, vestička).
PP: Pouze při předčasném ukončení závodu, jinak ne
Radši méně oblečení, aby se člověk nepotil (a byl lehčí), i když mu bude trochu zima? Nebo ne?
JK: Oblékám se tak, že počítám, že budu prakticky pořád v pohybu. Když se zastavím, je mi zima. Horní vrstva mě chrání především před větrem, někdy i před vlhkostí. Nepodcenit rukavice.
MN: Opět hodně individuální. O váhu tolik nejde, spíš o vhodnost materiálu. Většinou tenké a funkční vrstvy. „Krizové“ úseky pak zachrání GTX bunda. Poměrně hodně se dá regulovat pocitová teplota pokrývkou hlavy, krku a rukavicemi.
PP: Subjektivní pocit tepla-chladu se u mne střídá často, pokud to není přes hranu, tak to neřeším, pokud je víc chladu, použiju záložní GTX bundu, nebo NRC folii
Kterou drobnost nebo druh výbavy (ne často používanou) stojí za to si vzít?
JK: Beru vždy NRC folii, málokdy ji použiju, ale když ji použiju, tak mi zachrání závod. Živočišné uhlí, kartáček na zuby a tahačku (gumu).
MN: Krátké běžecké návleky přes boty
PP: NRC termo fólie, „tesa“ páska (kousek). 2mm šnůrka např. na nouzové připevnění různých věcí taky není špatná. Stejně jako v izolepě zabalená žiletka. Ale těch drobností je opravdu hodně.
Doplňování energie. Čím se občerstvujete? A jíte podle pocitu, nebo spíš s důrazem na pravidelnost?
JK: Bez občerstvovaček je třeba počítat, že se k možnosti něco koupit dostanete třeba až v poledne. Nebo až v cíli.
MN: Ovoce – čerstvý je super, ale má nevýhodu, že je těžký. Takže tak pár kousků ze začátku, či za depem (tady žádný není). Za závod se snažíme tak jednou rozumně pojíst (Adventure Menu), k tomu tak cca 2 housky/toasty se sýrem, šunkou a/nebo něčím slanýn (olivy!). Zbytek sušený ovoce, gumoví medvídci. Já v poslední době používám takový sacharidový nápoj – VolumeUp.
PP: Toto je hrozně individuální. Já osobně jím málo a hodně specificky. Gely a energetické tyčinky nepoužívám vůbec. Také hodně záleží jak rychlý a dlouhý je závod, podle toho volím jídlo. Určitě do dlouhého závodu je vhodné mít i trochu „běžného jídla“, houska (šunka, sýr). Super je ovoce (je ale zase těžké). Je dobré si to sledovat pro příští závody. Rozhodně lepší je jíst s ohledem na pravidelnost. Jinak se stáhne žaludek a špatně se pak donutíte jíst – cca každou hodinu. Navíc v závodním zápalu často můžete pocit opomenout a pak už může být pozdě.
Jaké máte osobní doporučení?
JK: Spousta lidí z počátku závodí o vteřiny a v pozdější fázi závodu jim utíkají minuty i desítky minut. Závod není jen o rychlosti (ale také o mapování, rozhodování atd.), ale také o určité plynulosti. Na tu člověk nemusí mít fyzičku, stačí se zamyslet – mít potřebné věci po ruce a celý proces zjednodušit. Zkrátka, když si někdo bude neustále balit a vybalovat, tak ho to stojí více času, než když půjde pomaleji do kopce. Pořád se závodí. Nejen, když to člověk rube do kopce, ale právě i během ostatních činností.
MN: Většinou si každý zjistí své zásady až zkušenostmi a odjetými závody. Do dlouhého závodu je určitě vhodné nastoupit odpočatý. Pokud je závod přes jednu noc, většinou není potřeba „žádná vzpruha“. Důležité je se udržet v závodním tempu, které vás nenechá usínat při vyšších tepech. Nicméně v AR závodech se opět výrazně liší. Určitě však platí méně kofeinu a taurinu tak, aby účinkoval, když je později potřeba.
PP: U závodu typu KS a AR dobře zvolit postupy a mapovat, kofeinové přípravky na začátku takto dlouhých závodů jsou nesmysl, člověk se předtím musí dobře vyspat, být odpočatý a potom od poloviny závodu dál s nastupující únavou použití kofeinu dává smysl.