Ve světě vytrvaleckých závodů se pohyboval skoro dvacet let. Na velkých soutěžích získal deset zlatých medailí a během své kariéry vytvořil na dráze a na silnici 27 světových rekordů. Pro znalce běžeckých legend není těžké uhodnout, o kom je řeč. Tím fenomenálním atletem byl Haile Gebrselassie.
Vyjmenovávat všechny triumfy běžce nevysoké postavy by bylo nad rámec tohoto článku. Etiopský národní hrdina byl těžko k překonání na středních i dlouhých tratích, uměl to na silnici i v terénu. Jako jeden z mála dokázal úspěšně přejít z tartanových oválů a zazářit i mezi maratonci.
Nebyl přitom kdovíjakým tempařem. Obvykle se držel v závětří, ale když se blížil cíl, nekompromisně udeřil a v drtivém finiši si většinou doběhl pro zlato. Poslední kolo desítky byl schopný běžet za 53 vteřin. Buldočí snaha být pokaždé první přinesla Gebrselassiemu ovace, ale i kritiky. Někteří fanoušci a soupeři ho považovali za vychytralého závodníka, který spoléhá hlavně na taktiku.
Líté bitvy s Tergatem
Své by o tom mohl vyprávět „věčně stříbrný“ Keňan Paul Tergat. Díky rivalově strategii se v několika důležitých závodech díval Gebrselassiemu na záda. Nejtěsnější souboj se mezi nimi odehrál v závodě na 10 000 metrů na OH 2000 v Sydney, kde Etiopan vyhrál o devět desetin sekundy. Pak už v nezvykle širokém úsměvu dával na odiv svůj bělostný chrup. Ne neprávem se mu říkalo smějící se zabiják.
O tři roky dřív přitom váhal, jestli má přijet na mistrovství světa do Atén. Jeho obavy byly oprávněné. Dráha olympijského stadionu byla pokryta stejným povrchem Mondo jako na OH 1996 v Atlantě, kde za zlato zaplatil do krve rozedřenýma nohama. Jenže tlak médií a sponzorů vykonaly své a pod Akropolí nakonec startoval. „Všichni ode mě chtějí zlato, ale nikdy se nedá říct dopředu, že Gebrselassie vyhraje. Vždycky rozhodne až závod,“ vyprávěl jen 164 centimetrů vysoký běžec, jemuž nikdy nechyběl humor.
V Aténách ho na každém kroku pronásledovali novináři, a tak pro ně vypouštěl chutnou krmi. „Ještě jsem se ani nedostal na pláž, abych se poohlédl po děvčatech, ale po finále mi na to určitě zbyde čas,“ zubil se. Jestli pak opravdu vyrazil na pláž, není známo, ale další zlato opravdu získal, čímž si na desítce tehdy připsal třetí titul v řadě. A kdo skončil druhý? No přece jeho stín Tergat…
Dvakrát se Haile Gebrselassie představil v České republice. V roce 2001 vyhrál na pražském Staroměstském náměstí závod na 10 km Mattoni Grand Prix. „Pokaždé, když běžím, chci být lepší než soupeři a zvítězit,“ vykládal za cílem muž, který v přípravě naběhal pětatřicet kilometrů denně.
Jedna prémie za dva rekordy
Postupně se začalo spekulovat, že by měl zkusit maraton, a odborníci předpovídali, že by mohl dosáhnout nevídaných časů. Závodník však jejich vize mírnil. „Pro naši generaci jsou dvě hodiny ještě nedosažitelné. V budoucnu se to určitě někomu podaří, ale těžko říct, jak dlouho to bude trvat,“ krčil rameny. V podstatě měl pravdu – zatím nejrychlejší maraton Keňana Dennise Kimetta má hodnotu 2:02:57.
Podruhé se Gebrselassie objevil Česku v roce 2007 na Zlaté tretře. Pořadatelé pro něj vybrali méně tradiční disciplínu – hodinovku. Cílem bylo překonání světového rekordu a v tom slavný Etiopan nezklamal. Uběhl 53 okruhů a před začátkem protilehlé rovinky zazněl výstřel. Tím rozhodčí jeho pokus zastavili na rekordní metě 21 285 metrů.
Zastavil a stále se usmíval, jako by vůbec nebyl vyčerpaný. „Kdo by se nesmál, když překoná světový rekord?“ culil se. „Jsem rád, že se moje touha po rekordu naplnila v zemi Emila Zátopka,“ neopomněl zmínit českého velikána. V Ostravě vlastně vytvořil rekordy dva. Tím druhým byl čas 56:26,00 na 20 km. Ani ho nemrzelo, že podle dohody získal prémii pouze za hodinovku. „Kdepak, 25 tisíc dolarů není málo,“ poznamenal dobře naladěný chlapík.
V té době byl zkušeným maratoncem a později dvakrát zlepšil světový rekord. Pokaždé se mu to povedlo na rychlé trati v Berlíně. Nejprve roku 2007, kdy časem 2:04:26 vymazal z tabulek Tergata. O rok později zrychlil na 2:03:59. Berlín byl ostatně jeho oblíbenou tratí – vyhrál tam čtyřikrát za sebou. To už ale jeho kariéra spěla k závěru. Naposledy proběhl maratonským cílem v roce 2012 na čtvrtém místě v Tokiu, Vídeňský půlmaraton o rok později vyhrál na rozloučenou už jako čtyřicátník.
I etiopské děti už mají jiná lákadla
I když se od té doby věnuje rodině a byznysu a objevuje se jako host na sportovních akcích, běhat pro radost nepřestal. Často odpovídá na otázky, jestli budou jeho děti také závodit na dlouhých tratích? „Byl bych rád, ale to by musely dospívat na venkově jako já u dědy. V Addis Abebě je úplně jiný život s mnoha lákadly,“ upozornil.
Soumrak etiopských vytrvalců prý ale zatím nehrozí, i když… „Životní úroveň stoupá a dnešní děti vyznávají jiné hodnoty. Těch, co jsou ochotné běhat a udělat pro to ještě něco navíc, ubývá. U vás ta doba nastala už dávno. Nebo snad máte nějaké Zátopkovy nástupce?“ odpověděl otázkou.
Občas se setkává i se současnými vytrvalci. Třeba ve svém hotelu, který leží v nadmořské výšce 2 800 metrů ve vesnici Sululta. Jezdí tam trénovat i jeho nástupce Mo Farah. Když se Gebrselassieho někdo zeptá, kdo byl nejlepším vytrvalcem historie, objeví se v jeho tváři opět úsměv: „To se dá těžko říct, ale snažil jsem se o to já…“
Osobní rekordy
1 500 m 3:33,73 1999
1 míle 3:52,39 1999
3 000 m 7:25,09 1998
2 míle 8:01,08 1997
5 000 m 12:39,36 1998
10 000 m 26:22,75 1998
20 000 m 56:26,00 2007
Hodinovka 21 285 m 2007
Půlmaraton 58:55 2006
Maraton 2:03:59 2008
Hala
1 500 m 3:31,76 1998
2 000 m 4:52,86 1998
3 000 m 7:26,15 1998
2 míle 8:04,69 2003
5 000 m 12:50,38 1999