Zážitkový výběh nedotčenou krajinou pohraničního pásma Českého lesa na Chodsku, ideální počasí s ještě teplými slunečními paprsky a svěžím větříkem. Jen roušky a dezinfekční gely ve startovním koridoru. Takový byl Česko-německý půlmaraton z českého trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. Možná poslední pořádný závod letošní sezony…
Když slunce roztrhlo mlžný závoj nad kopcem Čerchovem, přišel do opuštěného kraje nádherný den. Úvodní pasáž zavedla běžce z Nemanic k Novosedleským hutím nově loukou okolo romantického rybníčku. Poté vedla trať povětšinou po opuštěných lesních cestách lehce nahoru i dolů. V zaniklé osadě Lučina s torzy německých chalup se uhnulo ku hraničnímu hřebeni – vinou covidové karantény tentokrát chyběla návštěva německého území.
„To je krása, vidíte to, já si tady snad lehnu a budu se válet,“ řičel štěstím při výhledu z kopce do prosluněné krajiny Tomáš Bičík, ve své zdejší premiéře bojující o pozice ve druhé desítce. A malebné kulisy si pochvalovali i další.
Také finální část se mírně protáhla. Seběh svahem mezi hrboly a hustými trsy trávy dal pořádně zabrat, že po přeskoku strouhy na finiš po silničce do Nemanic už povětšinou nezbývalo… Celkem téměř třiadvacet kilometrů s převýšením k šesti stovkám metrů.
Triumfu se tu dočkal podruhé po třech lezech věčně dobře naložený Petr Muras (1:33:20). „Měl jsem náskok, mohl jsem si běžet svoje a užívat si. Chtěl jsem zkusit zaútočit na rekord závodu Lukáše Kozlíka, který teď kvůli práci moc neběhá, ale pak jsem zjistil, že je trošku jiná trať,“ vykládal spokojeně. I tak si užil příjemnou neděli, na závod vyrazil vlakem, ráno musel jít jedenáct kilometr pěšky přes les, kde v mlžném oparu zdravil lišky.
Manažer mezinárodní lodní dopravy a běžec SSK Vítkovice (občas trénující v Praze s Olympem) má letos vydařenou sezonu. Poté, co si dal loni legendární Boston, nejprve stihl měsíc odtrénovat v Keni, na českém mistrovství před nabitými tribunami v Plzni skončil jedenáctý ve steeplu, ochutnal i atmosféru Zlaté tretry a ještě stihl slušně Ostravský maraton (druhý za 2:38).
Druhý skončil s odstupem tří minut německý běžec Christopher Kumschier, další minutu za ním třetí Jan Friček (Moneta Money bank).
Mezi ženami vládla za 1:47:22 stejně jako na Lipně podle očekávání Anna Straková, původem tri/duatlonistka Baloghová, pak účastnice olympijského maratonu v Aténách 2004 (28.), později skvělá běžkyně do vrchu a skyrunnerka. Druhá skončila Martina Chmelíková, šnečice v běhu, navzdory klubové příslušnosti, a třetí Zdeňka Lebová z Postřekova.
„Moc krásná trať, mohla jsem se kochat, protože jsem celé běžela sama. Ale na mě moc rychlá. Zaprvé pořád nemám po jarním zranění tolik naběháno a taky jsem zvyklá si v kopečcích trochu odpočinout, tahle tempa už netrénuju,“ usmívala se v cíli vítězka-mamina dvou holčiček, která si vyrazila tentokrát sama na dámskou jízdu. Absolutně byla jedenáctá (stejně jako před osmnácti lety na mistrovství Evropy v maratonu), ač už se blíží půl století pobytu na světě…
Doprovodnou, též lesukrásnou sedmičku, vyhráli Václav Anděl (28:54) a Veronika Hálová (30:39).
A kdy příště? „Nejstarší český maraton Praha – Dobříš, který se měl konat za dva týdny (18. 10.), určitě odložíme. Chceme ho letos udělat, ale nevíme, jaká bude situace,“ prohlásil ředitel seriálu Martin Dvořák. Tradiční finálový závod Motolské jamky v Praze, přespolní běh na 10/5 km, zatím zůstává v kalendáři původní datum 1. listopadu.
Kompletní výsledky na www.sportt.cz
