Závěrečný závod trailové sezóny Winter SkyRace na Ještědu jsme si nemohli nechat ujít. Na startu jsme nechyběli nejen se stánkem RUN magazinu, ale měli jsme zastoupení i mezi závodníky. Své dojmy ze závodu popsal člen RUN magazine teamu Honza Pospíšil.
Trailový běh je moje srdcovka a tak jsem nemohl na zimním Ještědu, který byl pro mě posledním závodem v roce chybět (autor vyhrál v r. 2018 běžeckou sérii Kilpi Trail Running Cup). Bylo trochu perné ráno s dopravou, protože jsem se z ničeho nic probudil do mrazivého rána. Řidiči to moc nezvládají a tak bourali o 106. Za mě bych jim rozhodně doporučil lepší obutí, protože já jsem díky tomu svému – Inov8 X-Talon 230 spokojeně doběhl o pár hodin později spokojeně do cíle.
Trochu výjimečně jsem se tentokrát dopravoval na závod z domu, a tak mě čekalo vstávání v 5:30 a
i s čekáními tedy pětihodinová cesta do Liberce. Tam jsme s Lukášem dojeli a šli si vyzvednou startovní čísla. Systém hlášení čísel byl efektivní, vyhřívaný stan příjemný a taška plná oblíbeného běžeckého čtiva. Lahvičku se sektem jsem okamžitě předal Lukášovi a dostal ode mě i Colu protože já si jedu na svých vyzkoušených věcech od Nutrendu. 😀 U stánku Run Magazine jsme se pozdravili s početnou skupinkou běžců z RUN magazine teamu a hurá k autu, kde nás čekala odporná převlíkačka v -5 stupních. 😀 Nahoře na Ještědu mělo být ještě méně, ale rozhodl jsem se zahřát spíše pohybem. Proto jsem na sebe hodil jen triko s dlouhým rukávem, návleky na ruce a náš teamový dres. Na spodek pak kompresní kraťase, 3/4elasťáky, lýtkový návleky, podkolenky. Na nohy již zmíněné botky od Inov-8 s návleky proti zapadání sněhu a botelu do bot. Teplotní komfort v tuto chvíli nic moc, takže to odpovídalo plánu. Myslel jsem, že moc méně oblečených borců na trati nebude, ale pár „bláznů“ – někteří dokonce do půl těla se tam ukázalo. Hodinku před startem jsem do sebe poslal Voltage energy cake a protože pomalých cukrů není nikdy dost, doplnil jsem 30 min před startem ještě Enduro. Taky trocha ochrany svalů takže BCAA a pro brutální kopce ideální Brutus. Chvíli před námi vyběhli běžci na kratší trať, ale nás čekal start ve 12:00 a trať 21 km se slíbeným převýšením 1350 m. To se ukázalo jako reálný hned na začátku, kdy jsme museli vytlapkat 1,7 km a prvních 300+. Zatím to probíhalo formou husího pochodu, kdy jsem bral všechno, co se dalo a pomaličku jsem se ze zadních pozic na startovním roštu posouval vpřed. Po letošním roce jsem na takový kopce zvyklej, tak mě to bavilo a prostě jsem si šel svým tempem až nahoru, kde kopec končil a mohl jsem se hezky rozběhnout. Mimochodem hole byly na tuto trať jasná volba.
První občerstvovačku jsem proběhl a dal si jen kousek svého gelu. Nastavil jsem si po půlce gelu co 20min a osvědčilo se. Zmrzlý les a hory jsou krásný. Vrátil jsem se v hlavě na začátek roku, kdy jsem na Dolní Moravě v podobných podmínkách začal pravidelně běhat a moc si to užíval. Při cestě vzhůru jsem se zahřál a bylo mi ideálně. Boty držely a já jsem si pěkně pouštěl kopečky dolů. V 10km jsme se dostali poprvé na cestu na Ještěd. No prostě kopec jako kráva. S hůlkami se to jde fakt dobře, a tak jsem bral zase pár lidí a cestou ještě stihl kopnout Magneslife a trochu soli. Posledních cca 500m jsme se dostali do kamenného moře které nás zkoušelo svými 30% sklonu, ledem a kameny, které se po došlápnutí kývali a ujížděli. Hodně se mi to líbilo. Hůlky jsem v té chvíli nechal jen na poutkách, a jako pavouk jsem stylem „ruka – noha“ se šplhal nahoru. Očima rychlé kmitám a hledám průchodné cestičky a možnosti jak předběhnout zase dalšího závodníka. Jak to bývá po odmakaném kopci přichází odměna, kterou byl zase krásný 4km dlouhý seběh.
Miluju pocit, kdy jsem plný adrenalinu. Je to jeden z důvodů, proč to dělám. Neexistuje v tu chvíli nic jiného než já a pár metrů přede mnou, po kterých se řítím. Ruce mi vlají a já s nimi balancuju jako bych se opíral o neviditelné opěry, oči mi tikají a mozek jede na plný obrátky, vyhodnocuje a vyrovnává. A mě to strašně baví. Po seběhu mě čekal druhý výšlap na Ještěd. Setting gelů šlape dle plánu. Energie dost, žaludek i ostatní v poho a chci pokračovat dál. Nahoru 1,6 km = poslední hardcore. Úsek těsně pod Ještědem opět suťové pole.. Boty mě drží, nohy nesou a hlava vede a daří se mi předběhnout další pár lidí. V tomhle stoupání mám pocit srovnatelný s užitím MDMA. V jednom čísle Run Magazine jsem četl o Runners High a já si to právě užívám.
Zbývá mi poslední seběh a já snad ani nechci, aby to dnes skončilo. Jen stehna a lýtka říkají, že by byly rády a pokouší se zaklesnout do křeče. Na pár metrů tak měním svoji obvyklou technikou na podivný pajdoběh, ulevuju svalům a ony se odměňují vrácením se do hry. Z posledního kopce pod lany opět letím. Zatáčky singletrailu pro kola mám natrénovaný z DM a jistota v botech se vrací v tempu. Asi 800m před cílem se mi pod nohy připlétá nejspíš kamen a já ho mocně nakopávám. Pár dalších metrů jsem chytal rovnováhu a potom se tělo pokouší vyslat signál. Bolí to. V té rychlosti začíná zvláštní rozhovor v hlavě. Hlasy bych nazval běžeckej a opatrnej. B: „Jo bolí to, ale je to kousek do cíle.“ O: „Máš vyplavenej adrenalin a kupu dalších hormonů, je to určitě zlomený, zastav.“ B: „Ani hovno, je to kousek tomu už nemůžu ublížit. Zlomený by bolelo daleko víc.“ O: „Tak aspoň zpomal.“ B: „Vůbec, koukej cílová rovinka, kopnem do vrtule.“ Oba: „Tak jo!“ Cíl probíhám tempem 3:11 😀 v čase 2:33:14 na 100./369. místě v absolutním pořadí a 42./123. v kategorii. Předpokládal jsem čas kolem 2:40, takže pecka a v cílu si to moc užívám.
Jako po každým závodě mě čeká Regener a tentokrát ještě skvělej guláš v rámci startovnýho 🙂 no a pak už zbývala jen cesta do Olomouce, kde mě dnes už konečně přestávájí bolet stehna 😀 palec dopadl dobře, je to jen naražený a plánovaná dvoutýdenní tréninková odstávka by měla prý stačit.
Trošku jsem se teď zapotil, jak jsem si to celý znova proběhl, ale ten úsměv na rtech co mi to vyčarovalo je k nezaplacení. Běh je prostě super, tak do toho pojďte taky, brzy bude čas předsevzetí a třeba vám to po pár kilometrech zachutná tak jako mě a zjistíte jak je život s během nádherný.
Ať to běhá borci 😉
