Když jsem v roce 2003 vyběhla na svůj první PIM Pražský maraton, zcela zřetelně jsem asi na třetím kilometru zaslechla kohosi z davu přihlížejících pronést na mou adresu poznámku: „Hele, Barbína!“ A i dnes vyvolává otázka líčení při sportu nečekaně bouřlivé diskuse.
Zastánci i zastánkyně „přirozenosti“ tvrdí, že šminky jsou na běhání zbytečné – ke sportu to prý nepatří a o zdravou barvu i výraz v obličeji se postará pohyb sám. Jenže já slovo „přirozenost“ nedávám do uvozovek zbytečně. Spousta sportovkyň se sice cítí nejlépe nenalíčená, řada ostatních, mě samotnou nevyjímaje, se naopak cítí naprosto nepřirozeně, pokud si alespoň na oči nedá trochu řasenky – skoro jako by si zapomněla na sebe vzít nějakou důležitou součást oděvu, třeba tričko, podprdu nebo spoďáry.
Pokud je zkrátka žena zvyklá líčit se prakticky denně, je pro ni zcela přirozené nalíčit se i na běh, zvlášť když se chystá na závod, kde potká spoustu lidí. Chceme prostě vypadat dobře, sladit svůj „look“ se závodním dresem… Troufám si dokonce říci, že v dřívějších dobách držela hodně žen od běhu v uctivé vzdálenosti právě neochota vyběhnout nenalíčená, nebo se snad dokonce zpotit, a díky tomu si na obličeji vyrobit surrealistické výtvarné dílo… Na aerobiku to nejspíš nikomu nevadilo, tam byla podobně upravených žen spousta.
Pro potěchu diváků i kamer
Je řada sportů, zvláště těch estetických, kde by to bez líčení ani nešlo. Výrazně „zmalované“ krasobruslařky či akvabely mohou dokonce zblízka vypadat až podivně, ale při samotném výkonu, zdálky a ve světlech reflektorů, je to tak akorát.
Ale stačí se podívat do vrcholných atletických soutěží: z detailních záběrů kamer je jasně vidět, že na ovále běhá mnoho atletek jak s lehkým, tak i s výraznějším nalíčením. Podobně třeba při televizních přenosech biatlonových závodů si určitě řada z vás všimla, že naše reprezentantka Gabriela Soukalová běhá pokaždé s dokonalým make-upem – dokáže vypadat skvěle od startu do cíle, a to jde o sport, kde jedete nejen nadoraz, ale ještě vám přitom často fičí sníh do tváře.
Jak nepřidusit pleť
Na trať pochopitelně nepatří společenské, večerní či plesové líčení, a to nejen proto, že obvykle bývá poměrně výrazné. Make-up, pudr a zdravíčka možná při lehkém klusu nevadí (jsou-li opravdu kvalitní), ale jakmile se jen malinko zpotíte, příjemné to rozhodně není. „Nános“ na obličeji se totiž chová podobně jako hutnější krémy – pot se v podobě velkých kapic hrne ven, kudy může, a pleť se cítí jaksi přidušená (to je ostatně také vůbec nejčastější argument odpůrců jakéhokoli líčení, nikoliv jen toho na sport).
Ale kromě toho je tu přece i běžné denní líčení, ve kterém lze vyběhnout zcela bez problémů. Trocha řasenky, něčeho na rty, lehké oční stíny či zamaskování drobných nedostatků pomocí BB krému (ten má navíc i ochranný UV faktor) rozhodně nejsou na závadu.
Pokud si ráno do práce vyrazíte s lehkým make-upem a běhat se chystáte až odpoledne, zpravidla to nevadí, a odličování tedy není potřeba. Před během samotným však make-up nepotřebujete. Obejdete se i bez tvářenky, protože rozprouděná krev celým tělem vám líčka vybarví sama. Pokud nás ale čeká třeba vyhlášení na bedně, můžeme se před ním samozřejmě ještě malinko zvýraznit.
Zbývají tedy už jen oči a rty. Tipy na jejich úpravu najdete v rámečcích, ale mějte na paměti, že kolik je běžkyň, tolik je individualit, a možná právě vám sedne něco úplně jiného. Platí ale zlaté pravidlo vizážistiky, že výraznější úprava a barvy se používají buď na oči, nebo na rty – na obojím by z vás udělaly klauna.
Rty jen lehce zvýrazněte
- Lesk na rty a většina rtěnek, a to včetně kvalitních, obvykle mnoho nevydrží. Do lesku se rády lepí drobné mušky a rtěnka drží povětšinou jen do prvního napití.
- Trvalejší efekt na rtech udělá třeba „neslíbatelná“ rtěnka. Osobně mám dobrou zkušenost s dvousložkovou Maxfaktorkou, která sestává z barevné tyčky na rty na bázi tuhnoucího polymeru a výživného lesku.
- Životnost vašeho díla prodlouží konturovací tužka, kterou před nanesením rtěnky či lesku rty nejen obtáhneme, ale i malinko vyšrafujeme.
- Praktické jsou i speciální krémy na rty (i oči), které prodlouží efekt nalíčení. Před kelímkem z občerstvovačky a tubou gelu, který se do sebe snažíte za pohybu natlačit, ale také příliš neobstojí.
Řekněte to očima
Jemná pokožka kolem očí je velice citlivá, i když netrpíte alergiemi. Na krátkou vzdálenost na sobě můžete mít téměř cokoliv, ale s prodlužující se tratí, množstvím potu a intenzitou horka (nebo naopak v silnějším dešti) už to tak jedno není. Já sama jsem absolvovala několik let zkoumání ve stylu pokus-omyl, než jsem našla něco, co nepálilo v očích a ještě vydrželo.
- Z řasenek se vyplatí sáhnout spíše po těch voděodolných, zejména na delší běhy a do deště. Na kratší výběh postačí i obyčejná řasenka.
- Stíny se mi osvědčily spíše krémové. Lépe drží a netvoří spolu s krystalky potu a prachem onu nepříjemnou směs pálící v očích. I mezi nimi jsou ale podstatné rozdíly: některé ze stínů se ve víčkách slijí v nepěkné proužky.
- Nejlepší zkušenost jsem učinila s poněkud dražšími stíny Mary Kay Signature a Shiseido. I malá sklenička sice znamená zásah do rozpočtu, ale vydrží vám i několik let, navíc na očích bez problémů přežije i celý maraton včetně polévání vodou.
- Řasenky mají své favoritky napříč značkami i cenovými kategoriemi. V průzkumu na Facebooku mezi běžkyněmi i zde bodovala Mary Kay, dobré zkušenosti tu však byly i s podstatně levnějšími kousky z drogerií.
Text: Petra Nováková | Foto: Shutterstock