Nedávno překvapil sportovní svět ukončením kariéry. A jak se zdá, myslí ho olympijský vítěz z Londýna vážně. V hlavě už sní o jiných věcech, hovoří o rodině a trenérské budoucnosti. S Davidem Svobodou jsem si povídal nejen o sportu a vztahu k běhání, ale také zlatokopkách a hledání pravé lásky.
Autor: Richard Valoušek
Foto: Archiv Davida Svobody, Hugo Vítámvás
Musíme začít tím nejčerstvějším. Mají se fanoušci opravdu připravit, že tě už neuvidí bojovat o medaile?
Ano, je to pravda. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale skutečně jsem pověsil reprezentační kariéru v moderním pětiboji na hřebík.
V národních barvách už nebudeš, ale je možnost tě vidět na jiných sportovních akcích?
Jasně, rád si zajdu zaběhat, zasportovat a v Česku je spousta sympatických akcí, na kterých mě lidé potkají.
Máš už nějaký plán, kde by tě mohli vidět nebo improvizuješ na poslední chvíli?
Rozhoduji se většinou podle toho, jaký mám z akce pocit. Zátopkova 10 nebo RunTour jsou běžecké akce, kde mě lidé mohli loni nebo letos vidět a bude jich víc. Těším se, že na ně budu míc více času.
Co vůbec říkáš na běžecký boom a nárůst akcí v Česku. Není toho už moc?
Když má akce myšlenku, má chuť například pomáhat potřebným a ještě lidi pobaví, má smysl. Takových akcí není nikdy dost. Samozřejmě není dobré, když se akce objevují a za rok se už nekonají, protože neměly úspěch.
Na co se těšíš po konci profesionální kariéry nejvíce?
Toho je tolik. Už delší dobu jsem přemýšlel, co všechno bych mohl dělat. Nemůžu se dočkat věcí, na které jsem doteď neměl v životě místo.
Zkus být konkrétnější?
Přemítám o tom poslední tři roky, když mluvím o tom, že se chystám z aktivní kariéry na něco jiného. Otevřeně říkám, že mám v plánu zůstat ve sportu a ve sportovním prostředí, které mě baví a vyhovuje mi. Doba, kdy se začnu věnovat trenérské práci nebo organizaci závodů nebo ve větší míře pozici sportovního funkcionáře, se blíží a možná už je za dveřmi.
Zdá se, že už máš něco rozmyšleno.
To víš, bude to pro mě velký zlom, čeká mě velká životní změna. A to nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Když už se rozhodnu do něčeho jít, jdu do všeho s plným nasazením, zasahuje mi to do všech oblastí mého života. Vím, že trošku mlžím, ale konkrétnější nebudu. Brzy se dozvíte, co všechno chystám (smích).
Co pro tvůj kalendář bude znamenat den bez pětibojařského tréninku?
Pětibojařský trénink je časově jeden z nejnáročnějších ze všech tréninkových odvětví, proto se mi konečně uvolní opravdu velké množství prostoru a to i přesto, že mám v plánu dál pravidelně trénovat a udržovat se ve vysoké kondici.
Kdy padlo rozhodnutí o tvém konci?
Rozhodl jsem se letos během léta. Uvědomil jsem si, že nastal pravý čas odejít a změnit své zaměření.
Co tě k tomu vedlo?
Vždycky jsem si říkal, že chci skončit včas, ještě „zamlada“ a na vrcholu sil. Ten čas přišel letos.
Nehrozí u tebe návrat, jako v minulosti předvedla už celá řada olympijských vítězů, jako byl například Dominik Hašek
Moje rozhodnutí je opravdu definitivní. Jsem si jistý tím, co dělám a vím, proč to dělám. Vím, že hodně lidí bylo mým rozhodnutím zaskočeno, ale není to ode mě nahodilé rozhodnutí. Naopak jsem si ho dobře promyslel. Jsem za tento svůj krok rád.
V jaké souvislosti teď o Davidu Svobodovi uslyšíme, když ne z moderního pětiboje?
Mám před sebou několik zajímavých možností, ale zatím jsem si nechal čas na rozmyšlenou. V každém případě zůstanu u sportu a snad i u moderního pětiboje. Jsem nadšený z nových začátků a změn, které jsou přede mnou.
Pojďme k běhu, který ti zabíral v rámci přípravy značnou část tréninku. Jak často si nasadil tenisky a vyběhl?
Jsem zvyklý běhat každý den s tím, že se snažím mít obvykle jeden den v týdnu volno. V průměru to bylo vždy na hodinku, někdy to bylo kratší, jindy se běh naopak protáhl. Po letech vím, co mé tělo potřebuje, takže podle toho jsem se vždy řídil.
Jaký máš k běhu vztah?
Běhání mám opravdu rád. Vždy, když jsem vlivem nějakého zdravotního omezení nemohl chodit pravidelně běhat, byl jsem z toho nesvůj. To asi řada čtenářů běžců zná. Není to příjemné a člověka už svrbí bez pohybu tělo.
Považuješ se víc za rychlostního běžce nebo vytrvalce?
Jednoznačně vytrvalce. Vyšší sprinterskou rychlost dokážu vyvinout jedině na konci závodu ve finiši. A ani tam si nepřipadám, že bych byl extra rychlý (smích).
Posloucháš při běhu hudbu nebo si rád užíváš klidu?
Hudbu při běhu nikdy neposlouchám, rušilo by mě to. Rád běhám v přírodě, v klidu, v lesích. Je to pro mě meditace. Občas mám pocit, že se při běhu jakoby zastavil čas. Vnímám stromy, vítr, slunce, vlastní dech a to, jak se cítím. Je to pro mě důležité. Při tvrdých intervalových trénincích hudba ani nepřipadá v úvahu.
Máš oblíbené trasy na běh?
Ano, mám několik míst v Praze, které jsem si během let oblíbil.
Prozradíš nám je?
Jasně, tak třeba Obora Hvězda, Krčský les, Šárecké údolí, Ďáblický háj, Stromovka. Je jich opravdu hodně, ale vždy rád objevím nová místa.
Už jen podle výběru hádám, že když se zeptám město nebo příroda, zvolíš druhou variantu.
Ano, dávám přednost lesům a horám, tam je pro mě běh skutečnou meditací.
Běháš sám nebo s sebou raději vezmeš parťáka?
Jsem zvyklý běhat sám, o to radši se proběhnu ve skupině nebo alespoň ve dvojici. Nejradši běhám se svým bráchou Tomem, který se věnuje triatlonu.
Tomáš je starší, obdivoval si ho v dětství?
Nejen jako dítě, Tom je pořád můj vzor, člověk, který všechno ví a umí. V mnoha věcech mě inspiruje a posouvá.
Dokážeš spočítat, kolik holek ti napsalo po zlatu na olympiádě v Londýně, aby sis s nimi vyšel?
Ehm, to už asi nespočítám, ale těch zpráv mi přišlo opravdu hodně. Musím přiznat, že mě to množství hodně překvapilo.
Mile nebo nemile překvapilo?
(smích) Myslím, že celkem mile, ale samozřejmě jak která zpráva.
Jaké máš zkušenosti se zlatokopkami? Odpálkuješ je hned nebo se ti vyhýbají?
A jak se pozná zlatokopka? Hádám, že ty nejlepší jsou hodně nenápadné. Ne, tak vážně, myslím, že tento problém se mě naštěstí netýká. Na holky jsem měl většinou štěstí.
Jsou podle tebe ženy pro sportovce hnacím motorem, nebo spíše rušivým elementem?
Zažil jsem oba případy. Často jsem si všiml u sebe nebo u svých kamarádů, že nám naše vztahy se ženami na výkonnosti moc nepřidaly, spíše naopak. Na druhou stranu, není nic lepšího než partnerka, která vám občas s něčím nezištně pomůže. Většina žen má podle mě ale od každého trochu, sportovec si pak musí dobře vybrat takovou, u níž převažuje podpora a pochopení. Pro mě byly doposud ženy velmi příjemným, přesto však rušivým elementem.
Zkomplikovala ti zlatá medaile z olympiády možnost se seznámit a zamilovat?
Co se týká seznámení, tak mi vítězství v Londýně spíš hodně pomohlo, ale zato mi to trochu zkomplikovalo úkol, správně si vybrat.
Jak to tedy máš s láskou?
S tou je to takové záhadnější, té člověk ani okolnosti neporučí. Na to je jakákoli medaile krátká.
Myslíš, že mezi českými vrcholovými sportovci je rivalita nebo spíše přátelství?
České sportovní prostředí je v tomto ohledu velmi zdravé. Jasně vítězí přátelství. Zdravá rivalita v tom nejlepším slova smyslu je ale také dobrá.
Co taková závist, objevuje se mezi sportovci?
Musím s radostí přiznat, že jsem ji zažil jen minimálně. Těch případů bylo jen pár, čehož si vážím, protože závist je zbytečná. Nikoho v kariéře nikam neposune, naopak ho bude brzdit.
Za celou tvou kariéru si nepamatuji žádný exces, mediální průšvih. To si vážně takový slušňák?
Být slušný a fér mě jednoduše baví. Faktem ale zůstává, že někteří jedinci si občas zaslouží i tvrdší přístup. Potom si spíš než jako slušňák připadám jako hlupák. V takové situaci jsem se ocitl víckrát a hrdý na to moc nejsem, ale život a okolnosti už mě pomalu nutí konečně dospět i v tomto ohledu.
Pojďme se na závěr mrknout do budoucnosti. Co bude dělat David Svoboda za pět let?
Budoucnost je v každém případě tajemství, ale odhaduji, že bych mohl být trenérem pětibojařů, k tomu snad úspěšně ve sportu podnikat, bavit se nějakým sportem na hobby úrovni a možná se starat o vlastní rodinu.
To zní opravdu hezky. Držíme palce, ať se ti sny plní i dál, Davide.
Děkuji, už se na to začínám těšit.
