Nechutné tělesné funkce, které se projeví při běhu

Všichni víme, že třeba prdět je lidské, v rámci společenských konvencí se však snažíme předstírat, že zrovna nás se to netýká. A totéž platí i o ostatních tělesných funkcích, které považujeme za nechutné. Jenže mnohé z nich se zrovna při běhu ovládají jen stěží. Jak se s tím vypořádat?

Když budete v cíli jakéhokoliv závodu pozorně sledovat jednotlivé běžce, zjistíte, že to není moc hezký pohled – zvlášť pokud půjde o nějakou delší distanci. Jenže kdo chce v běhu uspět, musí donutit své tělo, aby podalo výkon na samé hranici možností, a v tu chvíli prostě musí jít krása a celkový dojem stranou. Pokud tedy v cílové rovince spatříte svěžího, rozesmátého, upraveného, čistého a voňavého závodníka, můžete si být jistí, že právě on si přišel závod spíš užít a hranici vlastních možností se ani nepřiblížil.

Ten, který ze sebe vydal všechno, bude naopak mít ztrhaný obličej, na němž při pokusu o úsměv vyloudí jen zoufalý škleb. Zároveň bude nejspíš opravdu hodně zpocený, dle počasí zaprášený či zablácený a při bližším pohledu možná narazíte na další nechutnosti, z nichž zaschlé plivance na bradě a oděvu budou možná patřit mezi ty mírnější.

Jenže, jak už jsme řekli, běh patří mezi opravdu vyčerpávající aktivity, při kterých se některé tělesné funkce nejen špatně kontrolují, ale mnohé z nich jsou navíc ještě výraznější než v klidu. Zčásti se s tím musíme smířit: kdo chce za všech okolností vypadat skvěle a „být za dámu“, měl si namísto běhu vybrat golf. Mnohé nechutnosti ale naštěstí můžeme zmírnit dodržováním určitých pravidel.

Zápach potu

Proč k tomu dochází: Pot sám o sobě téměř nepáchne – je to z převážné části jen voda s rozpuštěnými ionty. Kromě tzv. ekrinních žláz, které jej vylučují a které pokrývají většinu povrchu těla, se však v některých oblastech (zejména v podpaží a rozkroku) nacházejí i žlázy apokrinní, které kromě zmíněných složek vylučují i tuky a bílkoviny, které slouží jako potrava bakterií. A právě při tomto procesu vzniká zápach. Existují také potraviny, které nepříjemný odér zintenzivňují, například česnek, cibule či brokolice.

Co s tím: Základem je používání antiperspirantu, který na rozdíl od deodorantu pouze nemaskuje zápach, ale přímo zabraňuje pocení. Strach z omezení termoregulace není namístě, podpaží a třísla tvoří jen zlomek povrchu těla. Investujte přitom spíše do těch kvalitnějších, ty levné nemají při několikahodinové zátěži v horku šanci. Dobrou službu prokáže i holení zmíněných partií.

Platí také, že kdo si vezme na závod tričko, v kterém byl den předtím běhat, je čuně. Funkční prádlo, zvláště trička, by se mělo prát po každém použití. Stačí jej krátce přemáchnout v čisté vodě co nejdříve po doběhu, aby došlo k vypláchnutí potu. Ten totiž narušuje strukturu vláken a časem pak dojde k situaci, kdy triko trochu páchne potem i po vyprání a po vyběhnutí se smrad vystupňuje.

Prdění

Proč k tomu dochází: Plyn je běžným produktem trávení, denně ho ve střevech vzniká 0,5–2 litry. Neprdět je tak zkrátka nemožné, někudy to ven musí. Problémy přitom zintenzivňují potraviny, které mají tendenci ve střevech kvasit, sem patří zejména luštěniny a některé druhy zeleniny jako zelí, kapusta či brokolice, ale obecně i jakékoliv potraviny bohaté na vlákninu, tedy i celozrnné výrobky a ovoce. Chybou je i přejídání (když je jídla v břiše moc, tráví se pomaleji, hůře se ve střevech pohybuje a více kvasí), stejně jako hltání, při kterém spolykáme spoustu vzduchu.

Problémy s nadýmáním při zátěži jsou pak způsobeny i faktem, že zde trávení funguje jen omezeně z důvodů horšího prokrvení trávicího traktu – většinu krve zkrátka spotřebují svaly. To, co je uvnitř, pak o to lépe kvasí.

Co s tím: Každý si při běhu občas prdne a na rozdíl od stavu klidu přitom můžeme jen velmi obtížně regulovat hlasitost těchto projevů. S tím se bohužel musíme smířit. Nadměrnému nadýmání ale zabráníme především tím, že se v posledních hodinách před zátěží vyvarujeme konzumace bílkovin, tuků a vlákniny a dáme přednost snadno stravitelným sacharidům v rozumném množství. Někteří běžci s úspěchem využívají i protinadýmací kapky určené pro kojence.

Průjem

Proč k tomu dochází: Většina běžců se nejčastěji setkává s průjmem psychického původu souvisejícím s předstartovní horečkou (stresové hormony totiž zpomalují trávení). Ten se ale obvykle objevuje spíše právě před startem, a pokud není extrémní, tedy pokud neproběháme před závodem celou noc, může být i pozitivní – aspoň se důkladně vyprázdníme předem a nepotká nás to na trati. Průjem při zátěži samotné pak obvykle souvisí s dietními chybami. Jestliže se totiž před zátěží přejíme nebo zkonzumujeme vyšší množství bílkovin, tuků, či vlákniny, dochází pak nejen ke vzniku kvasných procesů, ale zároveň se v trávicím traktu začne hromadit i voda, která způsobí průjem. Při předzávodním (či jakémkoliv jiném) stresu se navíc mohou zhoršit některé trávicí potíže, například intolerance na laktózu.

Co s tím: Prevence je stejná jako v případě prdění, tedy úprava stravy. Pokud se vám často stává, že si musíte odskočit v průběhu tréninku, zkuste běhat v jinou dobu. Časté ostatně tyto problémy bývají třeba při posunu času – můžete být například zvyklí se v sedm ráno vyprázdnit a pak vyběhnout, jenže přijde změna času na letní, na záchodě se nezadaří…

Krkání

Proč k tomu dochází: Je to opět podobné jako při prdění – v trávicí soustavě je plyn a ten chce někudy ven. Zde je ale častěji příčinou hromadění vzduchu v horní části trávicí soustavy, ke kterému dochází zejména při hltání, ale i při pití perlivých nápojů.

Co s tím: Před zátěží nepijte nic s bublinkami, jezte pomalu a důkladně žvýkejte. To platí i na občerstvovačkách, kde navíc zásadně konzumujte spíše menší objem tekutin i tuhé stravy.

Slinění a plivání

Proč k tomu dochází: Zvýšená tvorba slin je jednou z běžných reakcí těla na přehřátí. Zároveň ale dochází i k tomu, že sliznice průdušek reaguje na intenzivní dýchání zvýšenou tvorbou hlenu.

Co s tím: Bohužel nic. Slinit a tvořit hleny zkrátka při běhu budete a máte jen dvě možnosti: buď to polknout, nebo vyplivnout. Když zvolíte tu druhou, volte zásadně směr, v němž se nevyskytují jiní závodníci či fanoušci. Vhodné je také mírně vychýlit hlavu. Při intenzivním dýchání ústy totiž dochází k vysoušení ústní dutiny, sliny se zahušťují, takže se zvyšuje pravděpodobnost, že plivanec skončí na vašem oděvu. Nevhodné je rovněž plivat proti větru. Pro snížení tvorby hlenů můžete často narazit na rady omezit konzumaci mléčných výrobků a produktů z bílé mouky. V některých případech to opravdu pomoci může, takže vyzkoušejte a uvidíte.

Smrkání

Proč k tomu dochází: Na intenzivnější dýchání nereagují pouze průdušky, ale zvýšené množství hlenu a tekutin produkuje i nosní sliznice. Tento proces je intenzivnější v chladném počasí, ale nevyhneme se mu ani v létě. Roli může hrát i pylová alergie, u té ale spíše platí, že se potíže zintenzivňují až po doběhu.

Co s tím: Ani zde toho moc nenaděláme. Nezbývá než se naučit za běhu správně smrkat (viz rámeček).

Zvracení

Proč k tomu dochází: Příčina může být obdobná jako u výše zmíněných trávicích obtíží, tedy nevhodný stravovací postup před zátěží či předstartovní stres. Zvracení se však může objevit i jako reakce na pouhou vysokou zátěž (může k němu dojít i třeba při náročném intervalovém tréninku). Velkou roli také může hrát dehydratace a pokles hladiny sodíku v těle – proto také častěji zvracejí účastníci delších závodů. Nevolnost může být i reakcí na konzumaci příliš koncentrovaného zdroje sacharidů, například na energetický gel.

Co s tím: Věnujte pozornost tomu, co jíte a pijete před zátěží i při ní. Dávejte přednost snadno stravitelným sacharidům, vyvarujte se tuků, bílkovin a vlákniny (někteří odborníci ovšem doporučují BCAA aminokyseliny) a všech dráždivých pokrmů. Při zátěži dostatečně pijte a doplňujte minerály. Pokud konzumujete energetické gely, dávejte nejenom přednost osvědčeným značkám, ale především je vždy důkladně zapijte.

Velice účinnou prevenci představuje zázvor. Je možné jej konzumovat jak delší dobu, tak i třeba jen před závodem rozžvýkat kousek kořene. Z dalších bylin může pomoci například máta, meduňka či heřmánek.

Jak se vysmrkat při běhu

Na intenzivní dýchání reaguje nosní sliznice zvýšenou tvorbou hlenu. I když tedy nemáme rýmu, je možné, že se budeme při běhu potřebovat vysmrkat. Jenže to není úplně jednoduché.

Jasně, civilizovaní lidé používají kapesník. Jenže jeho neustálé vytahování vás bude zdržovat, a pokud navíc smrkáte hodně, bude za chvilku promočený.
Většina zkušených běžců proto používá techniku přezdívanou „ruský kapesník“ nebo také „raketa“. Běžci mužského pohlaví s ní obvykle nemívají problém, dámy však k jejímu osvojení často potřebují hodně sebepřemáhání.
Vykloňte se mírně stranou, lehce předkloňte trup, jednu nosní dírku zakryjte prstem a druhou rychle a silně vydechněte. Je důležité přitom předklonit pouze trup, nikoliv hlavu, aby nosní dírky směřovaly kolmo k zemi. Pokud je namíříte směrem k sobě, jejich obsah skončí na vašem oděvu (k tomu samému dojde, pokud se napřímíte příliš brzy).
Opatrní buďte při smrkání při běhu ve skupině, obsah vašeho nosu totiž může snadno „ozdobit“ běžce za vámi. Buď na chvilku vyběhněte mírně stranou, nebo se zařaďte na konec skupiny.
Návodné video najdete třeba na odkazu youtube.com/watch?v=g8fnNeeJ9Og. Je sice určeno pro cyklisty, ale hlavní zásady jsou stejné i při běhu.