Běhat závody je zábava, ale účastnit se celého poháru dává závodění úplně jiný rozměr. Pravidelné sbírání bodů, setkávání se se známými tvářemi a pro ty nejúspěšnější i odměna na konci roku. Nespočtem regionálních seriálů – často s nižší účastí i startovným – je protkané celé Česko.
Kdo by neznal celorepublikové seriály obvykle městských běhů nebo modernější série závodů v terénu? Obvykle se jedná o akce se stovkami účastníků a mnohdy i vysokým startovným.
Přitom se po celé republice konají ještě jiné seriály – regionální poháry. Byť se často mohou pyšnit přízviskem tradiční, není o nich tolik slyšet. Vyznačují se ne tak širokým startovním polem (což může některé pomalejší jedince odradit) a převážně symbolickým startovným. Snad v každém kraji je nějaká soutěž, kde lze během roku získávat body (přičemž se systémy hodnocení často liší) a v případě těch nejvyšších ambicí se pak těšit i na závěrečné vyhlášení.
„Je to spousta závodů za pár korun, někde jsou super pořadatelé, v hodnocení mají šanci i aktivní rekreační běžci a i ceny mají úroveň,“ pochvaluje si John Cagwe z klubu Hvězda Pardubice, jeden z těch, který podobné závody obráží rád. Za rok jich zvládne kolem stovky, a tak může porovnávat: „Troufnu si pochválit třeba akce pořádané KRB Chrudim, Ligou 100 HK, hradeckým Rungorunem, klubem Turbo Chotěboř a akce ve Víru na Vysočině. Velmi pěkné a na úrovni jsou i dubnové běhy do vrchu v Jiřetíně pod Jedlovou a Chřibské. Rád vzpomínám také na běh do vrchu v Dolní Lomné.“
Body se počítaly trojčlenkou
Jedním z nejstarších je Běžec Vysočiny. Ten letos v dubnu odstartuje již 42. ročník. Propracovaný bodový systém, kdy závodníci dostávají body odpovídající procentuální ztrátě na vítěze, vznikl v hlavě pana Jelena, učitele matematiky na gymnáziu. Současný předseda pořadatelského týmu Bohumil Novák s úsměvem vzpomíná, jak se body nejprve počítaly trojčlenkou. Velkým krokem vpřed byla kalkulačka a v devadesátých letech pak počítač.
Zatímco bodový systém přebralo v průběhu let mnoho dalších pohárů, mnoho kategorií včetně těch dětských zatím zůstává spíše raritou. Z dvaceti závodů se počítá deset nejvyšších bodových zisků a motivací může být i posun v historických tabulkách, kam se započítávají veškeré účasti. „Máme asi šest lidí, kteří mají přes čtyři sta závodů, a dva se blíží pětistovce. To je pro mnohé inspirace,“ láká Novák.
25 závodů jako nic
Mamutí porce závodů pak čeká také na ty, kteří se rozhodnou uspět ve Velké ceně východních Čech. Letos čítá osmačtyřicet závodů od března do listopadu. To znamená, že závody se často konají oba víkendové dny, nicméně počítá se „jenom“ 25 nejtučnějších bodových zisků. Ovšem často se dobře umístí i běžci, kteří ani pětadvacet závodů neobjedou. „Nevím, jestli se v Královéhradeckém kraji koná více závodů než jinde. Tak to neposuzujeme,“ říká za pořadatele Jiří Brych. Běžci alespoň mají z čeho vybírat. „Nesetkali jsme se s tím, že by závodníci naříkali, že závody nestačí obsáhnout. Nikde není napsáno, že musí objet všechny,“ dodává.
Tradiční je také pohár v moravské metropoli, desítka závodů se koná od listopadu do března. „Brněnský běžecký pohár je legendární právě tím, že se koná v zimě. Proto o změně na celoroční ani neuvažujeme, v létě je závodů hodně. Konkrétně u nás máme Brněnský letní běžecký pohár,“ vysvětluje organizátor Vít Pelc. Počítá se šest nejlepších výsledků, kdo však zvládne všech deset závodů, dostane originální běžecký dres. Konkurence tu je ale pořádná, kromě borců z klubu VSK Univerzita Brno se na startu může objevit i domácí špička Jiří Homoláč nebo Robert Míč. A počet účastníků stále roste, jak potvrdili pořadatelé.
Raritou dalšího zimního podniku (od konce října do začátku března), Kadaňského běžeckého poháru, je, že boduje prvních 150 závodníků, a také fakt, že osmnáct závodů je rozděleno do tří kategorií dle obtížnosti. V šesti z nich se body násobí třemi, v šesti dvěma a šestkrát jsou závody se základním bodováním. Závodníci si je pak přenášejí do své kategorie. Někoho však může odradit, že do konečného pořadí se počítají všechny závody. Naopak přilákat mohou kategorie rodiny (pro rodiče a děti), sourozenci nebo partneři.
Od hodinovky na dráze po maraton
Maximálně spravedlivý je Jihočeský běžecký pohár. Zde jsou závody rovnoměrně rozprostřeny do celého roku, každý měsíc se koná alespoň jeden. Stejně tak má každý okres přinejmenším jeden závod v kalendáři. Co se týká vzdáleností, ideální stav je dle pořadatelů minimálně jeden maraton, půlmaraton, 15 km, 10 km, jeden běh kratší než 10 km, běh do vrchu a hodinovka na dráze. A to se daří. Letos již nestihnete lednový Mercury Maraton v budějovických garážích, ale můžete si vše vynahradit v listopadu na tom Loučovickém. V termínovce jsou i tradiční podzimní závody jako Běh kolem Ameriky či Kameňák.
Celoroční a pestrý je pak také Děčínský běžecký pohár, který začíná v únoru a loučí se na konci roku. Najdete tu závod delší než půlmaraton, a to prosincový Běh na Sněžník, ale také míli nebo 830 metrů do pořádného kopce – na Pastýřskou stěnu. Výkonnostní běžci ocení běhy na dráze: 10 000 metrů, hodinovku i 5 000 metrů.
Vznikají i nové seriály jako třeba Běžec Podblanicka. „Ta myšlenka vyrostla z občasných startů okořeněných vzájemným popichováním o pivo, o čokoládu,“ říká za organizátory Jan Mayer s tím, že pohárové závodění sbližuje závodníky napříč kategoriemi i zvyšuje motivaci k tréninku. V regionu se konala již pěkná řádka závodů, a to položilo základ zajímavého seriálu, který začíná tradičním lednovým Zimním během na Blaník a končí neméně známým krosem v Senohrabech v listopadu. Součástí jsou běhy do vrchu, krosy i silniční závody, společným znakem je, že se konají na Benešovsku, případně těsně za hranicí okresu.
Do kopce zlehka i náročně
A své zástupce mají i závody v přírodě a terénu. Třeba tradiční Český pohár v běhu do vrchu. Závody s pořádným převýšením po celé republice sice vyžadují slušnou fyzičku, na druhou stranu žádný z nich není tak těžký, aby se nedal dojít.
Podstatně méně náročný je Pohár běhů do kopce v Praze a okolí. Dvacítka závodů po hlavním městě nebo směrem na jih podél Vltavy se vyznačuje přátelskou atmosférou a trasy obvykle vedou mimo silnice. Hodnotí se deset nejlepších umístění za rok.
Text: Martin Singr | Foto: Shutterstock