Jestli jste si dosud mysleli, že se na rudém kontinentu nedá běhat, zkusím vás přesvědčit o opaku. Ať už vás láká městský šum s kulisou proslulé opery a Přístavního mostu v Sydney, nebo nádech mystična, který nabízí Uluru. A zastavíme se také v zeleném Perthu, který za sebou nechal mistrovství světa veteránů.
Do Austrálie jsme se vydali v polovině září s reprezentačním týmem veteránů na mistrovství světa na dráze v roce 2016. Abychom si zvykli na osmihodinový časový posun, odlétali jsme devět dní předem na poznávací aklimatizační cestu. Díky tomu jsme mohli ochutnat různé kouty Austrálie.
Sydney: běžci protkáno
Naše první cesta vedla, tak jako většiny turistů, do Sydney. Město má dva slavné orientační body: dokonalý ocelový oblouk Přístavního mostu (Harbour Bridge) a dmoucí se střechy opery ve tvaru lastur (Opera House). Nejúžasnější běžecký výlet se nabízí právě po cestě z přístavu přes Královskou botanickou zahradu (nad hlavou vám budou létat papoušci kakadu), kolem opery a dále podél moře.
Nemusíte se bát, že tam budete sami. Běžce potkáte už při východu slunce (před šestou), nejvyšší koncentrace je od sedmi do devíti (to běhají celé organizované skupinky s trenérem), potkáte je však i přes polední pauzu a navečer.
Co v Sydney chybí, jsou kopečky, ale místní běžci to řeší opakovanými výběhy schodů – směrem od přístavu najdete i stometrové. Nejvíce běžců tam běhá po dlážděných cestách a cyklostezkách, které nabízejí nejhezčí výhledy, ale pokud se chcete vyhnout tvrdému povrchu, vyberete si z mnoha skvěle upravených travnatých parků v kvalitě našich fotbalových hřišť, např. Hyde Park, Královská botanická zahrada, Cook and Phillip Park.
V centru si určitě nenechte ujít věž Sydney Tower, z níž je úžasný výhled na celé město, a rozhodně si vyrazte zaběhat na pláž. Nejznámější je Manly (doporučuji doplout na ni lodí z přístavu Circular Quay) nebo Bondi (hlavní surfařská ikona).
Ze Sydney jsme přeletěli letadlem do Ayers Rock.
Ayers Rock (Uluru): povinná zastávka
Do Rudého středu láká posvátné, mystické místo domorodých Austrálců – 500 milionů let staré skalisko, které vyrůstá z rudého srdce země. S výškou 348 m a obvodem 8 km se jedná o největší monolit na světě. Území dostali v roce 1985 od vlády zpět do svého vlastnictví domorodci a dostanete se k němu po výborné trekové cestě.
Pokud byste Uluru chtěli oběhnout, je to pohodových 12 km po prašné cestě – pozor však na teplotu, která se může v létě vyšplhat až k 60 °C. Díky tomu v monolitu jeskyně zblízka objevíte vyschlé potůčky a rytiny dosahující výšky až 60 metrů a na některých místech můžete vidět i malby domorodců.
Pokud si půjčíte auto, můžete přejet 56 km na západ a tam objevíte další ohromující skalní útvar: Kata Tjuta (Olgas). Z dálky připomíná rozhozená dinosauří vejce. Mezi oběma horami jsou velmi dobře upravené cesty, ale kvůli kamenům se hodí spíš na trekovou vycházku než na běhání.
K ubytování v těchto lokalitách slouží v podstatě jediné letovisko Yulara (velmi drahé chatky), zato se odtud můžete vydat běhat po nekonečném množství cestiček. Jsou ale písčité, a tak se někde budete bořit až v deseticentimetrových návějích. Asfaltka tu je jediná úzká a mimo cestu se běhat nedoporučuje kvůli hadům a pavoukům.
Uvolněná Alice Springs
Z Ayers Rocku jsme auty přejeli 780 km na sever do Alice Springs. Toto největší město Rudého středu s 28 tisíci obyvateli působí velmi uvolněně. Nemá žádné výškové budovy a bylo založeno v roce 1871 průzkumnou skupinou u napajedla při stavbě první telegrafní linky z Adelaide do Darwinu. Doporučuji krásné, dobře značené cesty z města k původní telegrafní stanici. Popřípadě autem dojet k pohoří MacDonnell Ranges, kde najdete plno krásných soutěsek, nejznámější je Kings Canyon. Velcí dobrodruzi si užijí trek Red Centre Way, vede z Alice Springs přes Hermannsburg a poušť do Yulary a má celkem 1 200 km.
Perth: město z nejzelenějších
Z Alice Springs jsme se přesunuli opět letadlem do Západní Austrálie na pobřeží Indického oceánu do hlavního města provincie Perthu. Žijí tu asi tři miliony obyvatel a pyšní se tím, že jde o jedno z nejzelenějších měst na světě. V jeho středu najdete moderní mrakodrapy, které sousedí se starou zástavbou (v Austrálii rozuměj z roku 1870 a později) kostelů a vládních budov, ovšem velmi citlivě spojených.
Nad centrem vyčnívá útes Mt. Eliza s Kings Parkem a botanickou zahradou s úžasnými výhledy na celé město – ideální na ranní výběh, později tu je hodně návštěvníků. Nejvíce běžců potkáte na cyklostezkách podél Labutího jezera-řeky (Swan River) – kolem něj se běžel i náš mistrovský závod v půlmaratonu a maratonu.
Za prohlídku stojí i přístavní městečko Fremantle (trhy, původní zástavba, přístav). Odtud je možné vydat se lodí na Krysí ostrov (Rottnest), kde najdete nádherné cesty pro běhání a můžete si tam půjčit i kolo (okružní trasa měří zhruba 35 km, ale jdou vybrat i kratší). Všude narazíte na malé klokánky, které si kdysi námořníci spletli s krysami – odtud název ostrova. Můžete objevovat nádherné zátoky s písčitými plážemi, vhodnými jak na koupání, tak na šnorchlování. Duši sportovce však potěší neuvěřitelné množství stadionů a ploch určených pro sport.
Vzhůru na ovál
Naše mistrovství se odehrávalo na dvou stadionech a ve dvou parcích. Hlavní stadion, Western Australian Athletics Stadium (s modrým tartanem a devíti drahami po oválu a dvanácti na rovinkách), byl umístěn ve sportovním komplexu s dalšími halami. Na sousedním rozcvičovacím stadionu šel na dokonale vysečené trávě natočit okruh až 1 600 m, což bylo skvělé na rozklusání a vyklusání bosky.
V navazujícím Perry Lakes Parku, opět s bravurně posekanou trávou, můžete naběhat kilometry po měkkém i po kvalitních asfaltových cestách. Tady se na absolutní rovině odehrávaly závody v krosu na 8 km.
Na druhém konci parku probíhaly na dvoukilometrovém asfaltovém okruhu závody v chůzi na 10 a 20 km. K tomu nám nad hlavami vytrvale pokřikovali nádherně zbarvení papoušci lori a kakadu.
Závody na pět a deset tisíc metrů se odehrávaly na komorním stadionu Ern Clark Athletic Centre s úžasným modrým mondem a jedinou vadou – na celém ovále nebyl ani kousek stínu, a tak někteří schytali teplotu kolem 37 °C. To závod proměnilo v opravdovou výheň, a i když pořadatelé zajistili dostatek vody, pro starší ročníky byl závod opravdu namáhavý.
Dva tituly pro půlmaratonce
Mistrovské závody v půlmaratonu a maratonu vedly po cyklostezkách kolem Swan River. Přihlásilo se do nich 300 maratonců a 480 půlmaratonců.
Kvůli vysokým teplotám maraton startoval již v šest ráno (časový limit na dokončení byl šest hodin), půlmaratonci vyráželi o půl hodiny později.
Vybíhalo se z areálu Water Sports Clubu kolem jezera, na sedmém kilometru se přeběhl most a pokračovalo se po druhé straně až k budově WA State Sailing Centre. Na 10,5 km se trasa otáčela a stejnou cestou vedla zpět – půlmaratonce do cíle, maratonce čekalo ještě druhé kolo.
Výhledy nabízela trať krásné, ale výkony poznamenal silný vítr (zejména kolem jezera a při přeběhu 400 metrů dlouhého mostu) a při doběhu i pěkné teplo.
I tak ale na půlmaratonské trati čeští borci excelovali: titul mistra světa v kategorii mužů do 35 let získal Vladimír Srb a spolu s Vítem Malíkem a Jiřím Brychtou zvítězili i v kategorii týmů.
Co se vyplatí vědět před cestou
Austrálie o rozloze 7,68 milionů km2 zabírá většinu stejnojmenného kontinentu. Má několik různých klimatických pásem (od mírného po tropické) a tři pásma časová. Díky tomu tam najdeme značně různorodou krajinu (od červených pouští po zelené deštné pralesy a od písečných pláží až po sněhem pokryté vrcholky hor). Působivou přírodní krásu doplňují moderní města (90 % z 23 milionů obyvatel žije v devíti největších městech při pobřeží), přičemž v jejich blízkém okolí můžete vyrazit buď do některého z řady národních parků, nebo se jen tak procházet po místních plážích.
Kdy tam vyrazit: Protože se Austrálie nachází na jižní polokouli, pro tuzemce je lákavé vyrazit tam na podzim – přiletíte do jara.
Kde běhat: Nejlépe hodnotím města na pobřeží: na východním Sydney a na západním Perth. Ve vnitrozemí (Rudý střed) je v létě opravdu příšerné horko a běhat se tam dá jen v zimě a na jaře.